Dračí krev

Kapitola VII.

,,Violet... Violet vzbuď se!" probral ji ze spánku Nelriasův hlas. Venku byla ještě tma, takže usuzovala, že je buď hodně brzo ráno, nebo pozdě večer.

Už se nadechovala, aby svého společníka pěkně okřikla, ale jakmile tak udělala, hned se rozkašlala. Do jejích plic vlétl štiplavý kouř. Co to má znamenat? Nechápavě se rozhlédla po místnosti, jen aby zjistila, že celá místnost je plná černého dýmu, který mohl značit jen jediné.

,,U všech bohů, hospoda hoří." vydechla hned jak si to uvědomila a vylezla že své postele. Něco takového mohla očekávat, zvlášť po hádce s tím starým opilcem, ale po pravdě to nečekala. Po ztrátě své jediné rodiny tak nějak vypustila, že nebezpečí číhá na každém rohu.

,,Nesmíš otevřít dveře." promluvil Nelrias. Violet vytáhla zpod postele své věci a s otázkou v očích koukla na něj. ,,Oheň by se dostal do tohohle pokoje příliš rychle. Už teď mi dělá problém zkrotit jeho divokost."

Takže přece jen to byla jeho práce, ten oheň požírající mrtvá těla jejích přátel. Vypadá to, že přesvědčit oheň k tomu, aby řádil, není takový problém jako ho zkrotit. Skoro jí to připomínalo Lauren za puberty.

,,Musíme tedy vyskočit oknem." rozhodla Violet a přešla k oknu na druhé straně pokoje. Když ale pohlédla dolů, nervózně polkla. Špatným pádem z téhle výšky si nejméně zlomí ruku. Doteď neměla plně vyléčenou nohu.

Zhluboka se nadechla. Teď nesmí myslet na možné úrazy. Pokud neskočí, skončí jako spálený Drakobijce. A to rozhodně není její sen.

Nelrias si všiml jejich pochyb, ale nijak to nekomentoval. Sám se potřeboval soustředit na to, aby nepustil oheň dovnitř. Od kdy jsou lidé schopní vytvořit tak divoký oheň? To byla otázka, jež si nedokázal odpovědět.

Violet se vrátila k posteli, zpod které vytáhla své věci. Pochvu s mečem si rychle upevnila k opasku a už se chystala hodit si batoh na záda, když si všimla oblečení na stole. Zaraženě k němu došla a prohlédla si ho. Bylo čisté.

,,To hospodská. Přišla krátce po tom, co jsi usla..." oznámil Nelrias jakoby nic.

,,Jak se sem dostala? Nikdy se mi nestalo, že bych spala mezitím co je někdo cizí v místnosti." namítla. Nelrias v odpověď jen pokrčil rameny, což jí rozhodně nijak neuklidnilo. Bohužel teď na něco takového nebyl čas. Narvala oblečení do batohu a přešla k oknu.

Mezitím co ho otevírala, Nelrias k ní došel, nespouštějíc oči z dveří pokoje. Jenže jakmile okno povolilo a konečně se otevřelo, zespod se ozval výbuch, který vyrušil jeho magii. Oheň se dostal do pokoje a hnal se přímo k nim.

,,Skoč!" vykřikl na svou společnici a strčil ji z okna. Na nic nečekal a hned skočil za ní. Tlaková vlna, která vznikla při výbuchu je odhodila nějaký kus od hospody ještě za letu.

Oba dopadli na tvrdou zem, což pro Violetinu nohu nebylo vůbec dobré. Vykřikla bolestí jen co ucítila, jak se rána znovu otevřela. Přesto se ale aspoň posadila, aby pohlédla na budovu v plamenech.

Kdysi hospoda, nyní hotová pochodeň uprostřed ničeho. Venku stála hrstka lidí, která měla tu smůlu a byla uvnitř v době požáru, no jednu osobu z nich rozhodně nešlo přehlédnout.

Hospodská běhala z místa na místo a zoufale sledovala svůj podnik. Až k nim doléhal její křik: ,,Kterej kretén podpálil můj barák?!"

,,Vypadá to, že nejsi jediná, co přišla o všechno." utrousil Nelrias, jenž se zvedl ze země.

,,Moc vtipné." zavrčela Violet v odpověď a s jeho pomocí se postavila na nohy. Látka kalhot začala prosakovat krví ze znovuotevřené rány. ,,Ten oheň musel nejspíš narazit na alkohol. Jinak si ten výbuch vysvětlit nedokážu. Ale kdo ví. Třeba paní hospodská ukrývá ve sklepu tajnou zásobu černého prachu."

Sundala si batoh ze zad a vytáhla z ní roztrhanou košili, určenou už jen a pouze na obvazy. Kalhoty měly v sobě díru po meči, takže si je nemusela sundávat a protáhla obvaz skrz.

Nelrias se nad její poznámkou uchechtl. ,,No, jsem si jist, že na těch kozích nohách toho unese hodně."

,,Cože?" vyhrkla a zvedla k němu pohled. On se k tomu ale nijak dál nevyjadřoval a tak sama pohlédla na hospodskou. Musela trošku zaostřit, než si toho konečně všimla. ,,U všech bohů."

Hospodská měla na sobě krátké šaty, nejspíš její noční úbor. To nebylo nic zvláštního, ale krátká sukně tak odhalovala křivé, chlupaté nohy zakončené kopyty. A co víc, zespod jí vyčuhoval ocásek.

,,Sukuba... Ona je Sukuba! No jasně! Že mě to nenapadlo dřív!" zasténala Violet, přičemž zvedla oči v sloup. Výhoda byla to, že lidi Sukuby většinou zabíjet nechtějí, teda až na povedené manželky. Sukuby představovaly potěšení, které si nikdo z nich nechtěl odpustit.

Jakoby její odhalení identity Sukubu zavolalo – otočila se na Violet a Nelriase. Přiběhla k nim na svých kozích nožkách a jak jí tak povlávaly vlasy, sem tam odhalili mistrovsky zamaskované rohy.

,,Jsem tak ráda, že vás vidím v pořádku! Už jsem se lekla, že jste tam uhořeli." vydechla.

,,Na naší smrt si musí najít něco jiného, než oheň." odvětila kysele Violet, pohledem zaměřená na její nohy.

Hned jakmile si toho hospodská všimla, nervózně přešlápla z nohy na nohu. ,,Ano, jsem Sukuba... Ale nedělám žádné potíže, takže mě nemusíš zabíjet!"

Violet nad tím jen mávla rukou. Stejně to neměla v plánu. Nezabíjí do té doby, dokud za to nedostane zaplaceno. Ti lidi stejně pro ni taky nedělají nic dobrého. Tak proč by se měla obtěžovat. Pohledem se vrátila k hořící budově.

,,Co budeš teď dělat?" zeptala se.

,,No... Teď, když je moje hospoda pryč, tak se asi zkusím kouknout někde jinde. Stejně jsem chtěla už dlouho změnu." odpověděla hospodská.

,,Pozitivní, eh? Tak to jsem zvědavá, jak dlouho ti to vydrží na tomhle světě. Naštěstí tu nebudu dost dlouho na to, abych to zjistila. Hodně štěstí, Sukubo. Užívej života." Violet se otočila k odchodu, když vtom ji Sukuba chytila za rameno.

,,Tak za prvé. Jmenuji se Neila, ne Sukuba. Za druhé, s největší pravděpodobností moje hospoda shořela právě kvůli vám dvěma. Myslím, že mi dlužíte službičku. A pokud ne za tohle, tak za moji pohostinnost a záchranu určitě, ne?" Na jejích ústech byl milý úsměv, ale sevření měla pevné.

,,Tak na to ani nemysli, 'Neilo.' " odsekla Violet a vykroutila se z jejího sevření. ,, Už teď mě na cestě nedobrovolně doprovází tenhle. Nepotřebuji další vyžírku."

Neila v odpověď odvázala ze svého opasku pořádně naplněný váček. Tím následně zachrastila. Mince v něm krásně cinkaly.

,,Varuji tě, Neilo, cestovat s Drakobijcem není pohádka." otočila Violet. Ne že by ji nějak to cinkání měštce ovlivnilo, ale peníze jsou momentálně něco, co silné postrádá. A pokud je Neila ochotná je dát jen za to, že ji vezmou sebou...

,,Jako kdyby tenhle svět byl pohádka. A kdykoliv se od vás můžu odpojit s tím, že vás víc nepotřebuji." usmála se Neila a dala ruce v bok. Přestože teď byly vidět její kozí rohy a nohy, stále to byla velmi půvabná žena.

,,Jak myslíš." pokrčila rameny Violet a podala jí ruku. Neila ji nadšeně chytla a zatřásla s ní. ,,Vítej tedy mezi námi. Já jsem Violet a tohle je Nelrias."

Nelrias ani nekývl na pozdrav, no to zřejmě Neilu vůbec netrápilo, ba naopak. Do tváří se jí nahrnula nachová barva jen co na něj koukla.

Violet nad tím musela zakroutit hlavou. Tahle výprava je snad den ode dne šílenější.