Hʟᴜᴘáᴋ| ᶜʰᵃⁿᵇᵃᵉᵏ

1. kapitola - Žížala

Ten den bylo nebe prolité azurově modrou, slunce příjemně hřálo a atmosféra byla nádherná.
Nebyl to jen tak obyčejný den, byl víkend a všechny děti tak s rodiči vyběhli ven si hrát na hřištích.

,,Chanyeolee, přestaň si hrát s tou žížalou a pojď za náma!" Zavolal Baekhuyn na chlapce dloubajíc do beznohého tvorečka.

,,Počkej," zamručel oslovený a dále zkoumal ono stvoření. Chanyeol byl zvídálek, jestliže něčemu nerozuměl, ptal se do doby, dokud mu to nebylo vysvětleno.
Byl také z nejmenších chlapců v okolí, výjimal se však velkýma ušima, jenž zdědil po svém workoholickém otci.

Baekhyun byl jeho pravý opak.
Málo co jej za zaujalo natolik, aby přestal v tom, co před tím dělal. Byl velmi hyperaktivní, narozdíl od jeho ušatého kamaráda. Svůj život zasvětil lezením na stromy a následnému padání z nich. Přes veškeré rozdíly se stali nejlepšími kamárady.

,,Chanyeole, nech to nebohé zvířátko!" Pokárala jej jeho maminka sedíc na nedaleké lavičce, tudíž měla na svého synka skvělý výhled. V momentě, kdy zvýšila hlas se její malá roční dcerunka v kočárku, v němž spokojeně dřímala, rozplakala.
Žena si frustrovaně povzdechla, načež vytáhla dívenku do náruče a s tichým ,,Pšš," ji konějšila.

,,Ten tvůj synek je ale pěkné kvítko, Youngmi" zasmála se druhá mladá paní pozorně sledujíc svého hyperaktivního synka, jež skákal po dětském hřišti.

,,Nevím, co s ním mám dělat," zastěžovala si oslovená maminka, u čehož stále houpala se svou dcerkou. ,,Minulý týden přinesl domů myš. Nesnáším myši," zaskučela.

,,Opravdu?" Vykulila očima druhá, tudíž Baekova maminka. ,,To naši kluci se neustále pošťuchují. Jsem už z nich zoufalá," povzdechla si nad myšlenkou.

,,Až Minji vyroste, jsem připravená, že se budou také hádat. Zatím se však Chany ukazuje jako hodný bráška," pousmála se Youngmi a již uklidněnou dcerku uložila zpět do červeného kočárku.

,,Ježiši, Chany pojď!" Zaskučel frustrovaně Baekie a seskočil z průlizky. ,,Ta žížala už je stejně mrtvá," zabručel a chytil jej za ruku.

,,Ale já chci vědět, kde má orgány!" Nafoukl Chanyeol tváře. Po těchto slovech se matka urychleně zvedla z lavičky. ,,Chanyeole, padej od té žížaly nebo ti už jednu fláknu!" Zakřičela na něj. Její syn jen protočil očima a vydal se hrát si s Baekem a s dalšími dětmi v jeho okolí, u nich si však nepamatoval jejich jména.

V momentě, kdy se začalo stmívat rodiče se i se svými potomky pomalu rozešli domů.
,,Baekie, pojď už," zaskučila Sunji, když její synek ani po třetím zavolání nepřišel.
,,Ještě pět minuuuut," ozval e ubručený hlas malého černovláska visícího vzhůru nohama. Mladá maminka si povzdechla a přeložila si nohu přes nohu.

,,Takhle je to s ním pořád. Nikdy mě neposlouchá," zaskučila s lehkou zoufalostí v hlase.
Youngmi se nad svou kamarádkou spíš uchechtla mezitím, co své nejmenší dcerušce podávala malou plyšovou koalu, která ji vypadla z kočárku. ,,Tak je nech. Jsou to jen děti a dneska je krásně," zasmála se.

Baekhyun s Chanyeolem si maminek nevšímaly, věnovali se zbrusu nové hře, kterou vymyslel samotný Baekhyun. ,,Né Chane! Teď jsi pod vodou!" Plácl se starší do čela a seskočil ze stromu, byť si málem zlomil obě nohy.

,,Já tu hru nechápu," zamrumlel Yeol podrážděně. Taky to nebylo jediné, co při Baekovi nechápal.

Uplynulo několik let. Baekhyun stále Chanyeolovi trpělivě vysvětloval významy veškerých her, ačkoliv si mladší vždy zakládal na tom, že to jednoduše nedává smysl.

Za ty léta se toho moc nezměnilo. Chanyeol stále rád zkoumal mrtvé tvorečky (nikdy je však nezabíjel) a snažil se zjistit, jak všechno funguje. Baekhyun byl nadále s hlavou v oblacích a stále se držel optimisticky naladěný. Jediné, co nezůstalo stejné, je jejich výškový rozdíl. Chanyeol se v posledním roce na základní škole dost vytáhl a je teď jeden z nejvyšších ve třídě.

Oběma je již 15 let a rozhodují se na jaké škole bude jejich život dál pokračovat. Baekhyun tušil, že jeho ušatý kamarád půjde buďto na gympl a nebo na medicínu, což mu samozřejmě přál, ale mrzelo jej, že už nebudou spolu tak často.

Bude mu chybět jeho neustálé čekání na opozdilce, který má v zásobě vždycky originální výmluvu.

,,Co tentokrát? Nemohl jsi najít tkaničky?" ušklíbl se Baek a založil si ruce na hrudi.

Chanyeol se uchechtl a prohrábl si rozčepýřené vlasy. ,,Ujely mi schody v metru," řekl lehce zadýchaně. Bylo na něm vidět, že ňákou dobu běžel.

Baekhyun se od srdce zasmál. ,,Nejezdíš metrem," poplácal ho pobaveně po zádech. Pro Chanyeola to byl normální přátelský dotek, ale jeho menší přítel to bral jako možnost, se jej jakkoliv dotknout. Na jeho tváři se objevil letmý úsměv.

,,Ale mohl bych," mrkl na něj ušák, načež si upravil límeček u košile.

,,Tak pojď. Slečna Kim jinak bude zase vyvádět," pobídl jej mladík, popadl jej za ruku (byl rudý jako rajče) a táhl ho až k malým skříňkam na začátku chodby.

,,Nešil. Máme jestě tři minuty a dvaapadesát vteřin. Cesta do třídy trvá necelou minutu, když narazíme na školníka tak minutu a půl a pořád máme ještě čas si nachystat věci," pokrčil rameny, otevřel si svou skříňku, v níž dřímaly jeho papuče.

,,Počítal si i to, že mě bolí koleno?" ušklíbl se starší.

,,Nebolí tě koleno," mrkl na něj a podíval se na hodinky. ,,Je čas vyrazit," pronesl, načež popadl bágl a lehkým krokem se rozešel do třídy. Baekhyun se tiše zachechtal a rozběhl se za ním.

_______________________________
Ano! Vidíte správně. ŽIJU!

A jsem zpátky znovu s chanbaek příběhem. Co si budeme, ten ship je úžasnej^^

Mám v zásobě víc příběhu na tento ship, ale všichni víme, jak jsem na tom se psaním, tak myslím, že jeden prozatím bude stačit :D

Doufám, že se Vám první kapitolka líbila a zaujala Vás.

Také Vám chci poděkovat za ohromnou podporu v mé DOSTI DLOUHÉ pauze. Jste prostě nejlepší ♡

Love you all :*