I need your love

Zkažený sen

Sofie:
Čekaly jsme s mamkou v ordinaci než vytisknou můj rentgen zápěstí ,,Tak paní Michagell, Sofie má pár kůstků zlomených , jinak celý zápěstí má vykloubený." doktor se otočil na mě a pokračoval ,,Musíme to dát do sádry , je mi to líto , ale na ten basketbal nesmíš." ,,Cože?!" vykřikla jsem a otočila jsem se na mámu ,,já musím jet. Ony mě potřebují a vůbec je to poslední zápas s něma!" ,,Je mi to líto , zlato." řekla máma a hladila mě po zádech ,,Zavolám trenérovi po videochatu , až dojdeme dom." S doktorem jsem šla do jiné ordinaci , a tam mi dali sádru. Furt jsem uvažovala o basketu. Doma jsem šla hned do pokoje a lehla si na postel. Vzala jsem mobil a zavolala Belly. Po chvilce to vzala
Já : Ahoj Bell,...
Bella: Tak co ? Co máš s tou rukou?
Já: Zlomený nějaký kůstky a jinak vykloubený celý zápěstí.
Bella: Počkat, to nemůžeš,..
Já: Hrát basketbal (doplnila jsem ji a rozbrečela jsem se)
Bell: Ale bez tebe to nezvládnou a vůbec to je poslední zápas s holkama.
Já: Já vím. Musím jim zavolat. Mám zkažený sen.
Bella: Neboj to se spravý. Nastoupíš tady a budeš hrát tady , a ukážeš jak se hraje basketbal. Svůj sen můžeš si splnit i tady.
Já: Ale,..
Bella: Kdo je nejlepší hráč v basketbalu v celým Norsku , ve skupině Junioři?
Já: No jo přesvědčila jsi mě. Ale je to furt strašný .
Bella: Můžeš hrát basketbal i tady.
Já : To jsem nemyslela.
Bella : A co jsi myslela?
Já : To zápěstí je levý a já jsem pravák (rozesmála jsem se)
Bella : Ty jsi debil (taky se rozesmála). Magore já už musím jít. Po škole se k tobě stavím .
Já : Ok , čau

Položila jsem telefon a vzala jsem si notebook a vyhledala trenérovo číslo. Chvilku to nezvedal , pak se mi objevil na obrazovce notebooku. Byl to tak trochu postrarší pán. Už měl šedě řídké vlasy. Nosil kulatý malý brýle. Když má dobrou náladu tak se usmívá a nechá nás běhat jen 2kilometry. Ale když má blbou náladu , tak běháme 4kilometry , a když uděláme něco špatně , tak nás seřve a nechá nás uběhnout dalších dvacet koleček , kolem hřiště. Jinak je fajn. Máme z něj respekt. Jako malá jsem trpěla podvýživou a naši nevěděli co se mnou tak mě přihlásili na basketbal. Trenér mě nutil jíst a cvičit . Díky němu jsem ještě na živu. Jsem jeho nejstarší a nejoblíbenější hráčka. Jsem kapitánka týmu. Když se dozvěděl , že se stěhujeme , tak mi zařídil , že budu hrát tady , a když budou mít zápas , aby mě odvezli do Osla. Zařídil , abych měla stejnej výcvik jak v Oslu.
Za ním stály holky a mávaly mi ,,Tak co kdy dojedeš ?" zeptal se mě. Já začala hned brečet. Asi se divíte , ale on mě viděl už několikrát brečet . Po prvním rozchodu s jedním klukem , až po pláč bolesti , když mě nutil běhat v děšti ,kdy jsem měla první krámy. Ano taky ví , kdy jsem dostala první krámy. ,,Co se stalo , proboha?" ,,Mám zlomené zápěstí." řekla jsem a slyšela jsem jak několik holek zalapalo po dech. ,,Jak se ti to stalo?" zeptal se mě ,,Jedna holka mi to udělala." řekla jsem ,,Trenére , jedeme tam a tu holku zabijeme. Zmasakrovala nám nejlepší hráčku!" vykřikla Nataly a vběhla před kameru ,,My to prohrajeme! Nedostaneme se do světa! Trenére , kdo bude její náhradník? Máme tu jen už kluky a to je holčičí zápas!" vyšilovala Claudie ,,Ticho , hysterky!" vykřikla trenér a všichni stichly ,,Sofie , sere mě to , že jsem přišel o svoji nejlepší hráčku , ale to zápěstí si šetři. My to nějak zvládneme. Hlavně nám drž palce a až se ti uzdraví ruka , tak trénuj , běhej a pak se uvidíme tady na cestě po Evropě. Jasný." usmála jsem se ,,Tak to je úsměv co jsem chtěl vidět ." řekl a všichni se usmáli ,,Tak se uvidíme , až to vyhrajete , pro mě." ,,Jistě." řekla Zoe ,,Chybíte mi , všichni." podívala jsem se každému do očí ,,Ty nám taky." řekla Nataly ,,Uzdrav se." řekl trenér. Přikývla jsem a naposledy jsem se s nimi rozloučila. Po ukončení hovoru jsem si střílela míčkem do malého basketbalového koše , který byl přede mnou na zdi. Dívala jsem se jak do koše padá míč . Po chvíli mě to přestalo bavit. A jen tak jsem se dívala na svůj dres , kde byly vidět kapky krve , které nešly vyprat.