Část 12

291 23 4
                                    

„Lucinooo! Vstávej." Houkne mi někdo u ucha. Otočím se na druhý bok a ignoruji tu strašně "příjemnou" osobu.

„Ještě pět minu..."

„Hned!" Vykřikne neznámý a sebere mi peřinu. Fajn....co je lepší? Smrt udušením nebo vyhozením z okna? Řekla bych, že to vyhození z okna.

„Tak to si naser." Zahuhňám. Jenom mi přiletí pohlavek, což mě donutí vstát. „Au." Zaúpím a promnu si místo, kam mě, jak už jsem zjistila, Ema praštila.

„Já nemůžu za to, že si drzá." Uchechtne se.

„Jsem starší." Zaúpím.

„No a? Tady v tom věk nehraje roli." Usměje se.

„Můžu si dovolovat." Zasměju se. Ema mě probodne pohledem, ale nekomentuje to.

„Co jí koupíš?" Zeptá se mě Ema.

„Komu? Počkat, co mám kupovat?" Vyděsím se.

„Olívii. Má tu oslavu v tý zoo." Protočí Ema očima.

„Jó ahá." Pokrčím rameny a vezmu si telefon.

„Vypni ten Instagram..." Štěkne Ema. Jak ví, že jsem na instagramu?

„Ne." Vypláznu na ní jazyk.

„Fajn, tak já ti něco vyberu." Záludně se Ema usměje. Přikývnu, ale jakmile si vzpomenu, jak to dopadlo v Berlíně musím se uchechtnout.

„Šaty ne." Zahulákám na ní.

„Neboj." Protočí očima a vleze do mé skříně. Samozřejmě, že tam nevleze úplně, ale chápeme se.

Projedu pár instastories a zkouknu nějaké nové příspěvky.

„Tady to máš." Zasměje se Ema a položí mi můj outfit na postel.

Outfit obsahoval černé tílko a džínové kraťasy. Ještě jsem si vzala náramek a prstýnek a nějaký ten batoh.

„Jdem." Kývnu směrem ke dveřím. Ema přikývne, obě se obujeme a vyjdeme ven. Rodiče byli v obýváku a Léňa si s Honzíkem hrála.

„Tak kam?" Zeptá se Ema.

„Na bus, pak na Chodov a pak metrem." Pokrčím rameny. Odemknu telefon a až teď si uvědomím, koho mám vlastně na tapetě. Rychle si stáhnu nějaký citát a dám si ho tam místo Marcuse (na tu tapetu).

***

Oslava už skončila, takže teď jedeme s Emou domů. Ema už bude spát doma a já zítra jedu na chalupu, takže se do neděle neuvidíme, což není tak dlouhop.

„Luci? Já mám strach..." Povzdechne si Ema a zadívá se z okýnka.

„Z čeho prosímtě?" Zasměju se, ale jakmile uvidím Emy tvář, radši se zklidním.

„Co, když se Tinus zamiluje do někoho jiného?" Teď jsem rychle sklopila pohled. Tohle se stalo mně a Honzovi. Taky se zamiloval do někoho jiného...

„To by neudělal." Zašeptám. Tinuse a i jeho dvojče sice znám jenom z internetu...a viděla jsem je naživo dvakrát přitom jednou neviděli mě, takže jsem se s nima bavila jenom jednou a pak přes to FaceTime.

„Co, když potká někoho zajímavěšjího? Co když mě ani nemiluje?" Zazkučí.

„To si nemyslím. To spíš Marcus je ten děvkař." Uchechtnu se. Je to hnusný, ale je to pravda. Tinus mi spíš přijde, že by vztah bral vážně.

Martinus

„Konečně." Řeknu si pro sebe, když nastupujeme do letadla. Konečně letíme domů. Hrozně mi chybí Emma, Silje a mamka.

„Těšíš se domů?" Zeptá se Marcus. Přikývnu.

„Ty snad ne? Po měsíci konečně domů..." Zasměju se. Nejvtipnější je asi to, že teď poletíme přes noc, takže se budeme moct vyspat.

„Ne...netěším se. A víš proč? Protože v Berlíně jsem potkal někoho, na koho musím pořád myslet. Zamiloval jsem se do háje!" Vykřikne. Táta nad námi jenom zavrtí hlavou. S Emou jsem před 3 hodinami volal, ale jenom chvíli, zavolám jí večer.

„Marcusi...sám si jí poslal do háje s tím, že se ti líbí někdo jiný!" Připomenu mu.

„Já vím, jsem idiot." Vloží si hlavu do tváří.

„Nejsi. Hele má tě ráda, to víš, teď jí jenom musíš vysvětlit, to co cítíš." Usměju se na něj. Tady v tom mu fandím. To zvládne.

„Fajn, až přijedeme domů zavolám jí."

Marcus

Doma dorazíme někdy v 8 hodin ráno. Vezmu si telefon s tím, že jí zavolám, ale zaskočí mě zpráva, kterou mi Luci poslala. Rychle otevřu iMessage a čtu.

Ahoj...většinou to funguje, tak že kluci přiznávají city první, ale dnes to bude jinak...
Miluju tě a hrozně mě to štve, není to kvůli tomu, že bys byl zlý nebo tak, ale kvůli tomu, že já...nevím nechápu to teď. Moje city jsou jako na kolotoči a vždyckdy když nad něčím přemýšlím, moje mysl se zpátky vrátí k tobě, k tvým očím, k tvému hlasu...
Včera jsem si to uvědomila...miluju tě a to fakt moc.
Jak si sám řekl, že máš rád někoho jiného, plně to chápu. Každá holka je hezká a ty to víš. Chci tě vidět. Potřebuju ti vše vysvětlit, co se stalo a tak. Chci vidět tvůj úsměv a slyšet tě se smát. Chodit s tebou na procházky a sledovat tajně Eminuse...Emu a Tinuse😂💗. Chybíš mi hrozně moc. Až zase pojedete do české republiky okamžitě napiš, ať se vidíme. Chci být s tebou na naší chalupě a ukázat ti, jak to tady chodí. Napiš až budeš mít čas. 💗

Taky mi hrozně chybí. Pomyslím si a vytočím její číslo.

Luci

Jakmile mi zavybroval telefon s tím, že mi volá Marcus moje srdce se nachvíli zastavilo a pak začalo tlouct rychleji.

„A-Ahoj..." Vykoktávám. Na obrazovce mého telefonu se objeví jeho nádherný úsměv.

„Taky tě miluju. To s tím, že se mi líbí jiná holka, byl výmysl. Bál jsem se ti to říct. Miluju tě. Jsi nádherná a úžasná holka, pokud teď řekneš, že jsem debil, odkývu to. Odkývu všechno, když tě můžu slyšet." Teď se plně rozbrečím.
„Nebreč." Vyděsí se Mac.

„Taky tě miluju...přijeď prosím." Zakňučím.

„Přijedu. Neboj, až to půjde máš mě tam." Usměje se.

„A kdy by to šlo?" Zeptám se.

„Luci, já přijedu...nějak za dva týdny nebo hodí se ti to?" Zeptá se do telefonu.

„Mně se to hodí vždycky." Usměju se.

„Tak fajn. Musím končit, jdu na snídani, pak napíšu." Rozloučí se se mnou.

„Miluju tě." Řeknu a poté hovor ukončím. Lehnu si na postel, na které jsem do teď seděla a sama pro sebe se usměju.

„Chybíš mi." Povzdechnu si. Doufám, že kdyby to slyšel řekl by "ty mě taky", ale u kluků nikdy nevíte...

Tears are fallingKde žijí příběhy. Začni objevovat