Never give up - probíhá korekce

Až začneš číst, pochopíš

Kdo touží po pravdě, ať dívá se do očí.
Kdo mě chce poznat, ať nahlédne do duše.
A kdo hledá lásku, ať otevře své srdce.

Uběhlo něco přes týden a Lexa už každým dnem očekávala výsledky chemické olympiády. Věřila Clarke a věřila, že by právě ona mohla postoupit do celostátního kola. Ta představa ji ale částečně děsila. Věděla, že celostátní zabere dva dny, pro ně tři s cestou. Znamenalo to tři dny po boku dívky, kterou nesměla mít, přesto, že po ní z celého srdce toužila a to den ode dne víc. Možná proto se Clarke poslední dobou vyhýbá. Doučování/trest už skončilo a ona tak neměla už nejmenší důvod se s blondýnkou vídat mimo společné hodiny. Po dobu, co se Clarke stranila, čas vůbec neubíhal. Do doby, než se stalo něco, s čím nepočítala...

Lexa procházela večer parkem, byla tam akce, kde se mělo vystřídat pár kapel a jednou z nich byla i ta, co hrála onu noc v baru. Přišla blíž a ve předu u pódia spatřila něco, co jí vyrazilo dech.

Clarke stála poblíž nějaké černovlásky, která se k ní až moc měla. Nemohla jsem od nich odtrhnout oči. Trvalo to jen chvíli, než se k ní ta neznámá nahnula a začala ji líbat. To byla poslední kapka. Než jsem se stihla otočit a zmizet v davu, Clarke se najednou dívala mým směrem. V jejím výrazu jsem v tu chvíli nedokázala číst. Krom překvapení nebylo vidět vůbec nic.

Otočila jsem se na podpatku a vydala se pryč. Žaludek mi udělal kotrmelec a já si přála být co nejdále odtud. Slyšela jsem Clarke, jak na mě volá, ale já šla dál. Nedokázala jsem se na ni ani podívat, bylo mi špatně. Dokonce i má šance na zjištění identity té dívky, co hrála na bicí, šla stranou. Najednou mi to bylo tak nějak jedno.

Díky téhle situaci se vztah mezi Lexou a Clarke ještě zhoršil.

Clarke se snažila s Lexou promluvit, ale nikdy nedostala šanci. Jestli se jí Lexa předtím vyhýbala, nyní ji naprosto ignorovala.

Lexa měla zrovna dozor o velké přestávce, když ji zastavila sekretářka s obálkou v ruce. Předala ji a s přáním hezkého dne se vrátila opět ke svojí práce v nevelké kanceláři.

O volné hodině si Lexa konečně sedla k haldě písemek, co byla potřeba opravit. Na nich ležela ale obálka, jíž si do teď netroufala otevřít. Chvíli se na ni jen dívala, ale věděla, že dřív nebo později si výsledky stejně bude muset přečíst. Věděla, že bude muset jít za Clarke a oznámit jí výsledek.

.......................

Clarke zrovna skončila hodina dějepisu. Dnešní den se celkově moc nedařilo. Raven a Bellamy spolu odmítali mluvit, Octavie chodila jak tělo bez duše a poslední ránou byla Lexa. Stála před učebnou s přísným výrazem. Bylo jedno, co se stalo, Clarke nemohla popřít, že vypadala úžasně. O to víc ji bolel fakt, že spolu už vůbec nemluví.

Clarke se pokusila ignorovat její přítomnost a se zvednutou hlavou procházela kolem, směrem na další hodinu.

"Slečno Griffin?" ozval se známý hlas, který Clarke zarazil. Ohlédla se přes rameno, ale Lexa stála pořád na tomtéž místě s kamenným výrazem.

"Měla byste chvíli? Potřebuji s vámi mluvit... U mě v kabinetu," řekla stroze. Nečekala ani na odpovědět a vydala se pryč. Clarke se rychle vzpamatovala a doběhla profesorku, jež byla už v půli chodby.

Do kabinetu došly v naprosté tichosti. Teprve když za nimi Lexa zavřela dveře, přešla ke stolu a vzala do ruky  obálku ležící na stole.

"Přišel ti dopis," řekla jen a podala Clarke výsledky.

"Četla jsi to?" zeptala se nervózně Clarke, když rozevírala papír a začetla se do prvních pár řádků. Odpověď se jí dostala, až když zvedla zrak od papíru.

"Zítra si promluvím s panem Williamsem. Požádám ho, jestli by mohl jet místo mě." 

"Proč bys se mnou nemohla jet ty? Celou dobu jsi mě na tohle připravovala a teď mě tam necháš samotnou?" Clarke najednou opustila veškerá radost z úspěchu a nahrazovala ji zlost a smutek zároveň.

"Moc dobře víš, proč tam s tebou nechci jet. Teď bys měla jít na další hodinu. Další informace ti sdělí on sám. Nyní mě omluv, mám ještě práci," řekla Lexa stroze a rukou pokynula Clarke ke dveřím.

Clarke nevěděla, jestli je víc zklamaná nebo naštvaná. Ale po tom, co právě viděla, se cítila zlomená. Od té doby, co ji Lexa viděla na té akci ji ignorovala, jenže tenhle odměřený tón hlasu plný zlosti, nekompromisní pohled... bylo to jako ostří nože, jež se zarývalo stále hlouběji.

Blondýnka naposledy vzhlédla očima plnýma bolesti k dívce, která jí zamotala hlavu a obrátila svět vzhůru nohama. Skousla si ret, zpět na stůl položila obálku a bez jediného slova odešla.

Lexa seděla v kabinetu ještě dlouho po tom, co Clarke odešla. Chtěla dát stranou obálku s výsledky, když zjistila, že je pod ní ještě nějaký papír. Byl přehnutý napůl a když ho rozevřela, našla na něm úhledně napsáno několik řádek... 

Mluvit se mnou odmítáš, tak si přečti alespoň tohle, prosím...

Měla jsem za tebou jít a promluvit si. Promluvit si... ale o čem? Co jsem ti měla říct? Vlastně ani nevím, co cítím. Spíš to sama před sebou popírám, ale dokud si to člověk neřekne nahlas, dokud si to nepřizná, může předstírat, že se to neděje, ne? Může předstírat, že ho nepřitahuje jeho profesorka, že ho nepřitahuje někdo, s kým zkrátka nesmí být. Místo toho, abych skutečně čelila tomu, co se nevyhnutelně dere na povrch, jsem chtěla utéct. Rozhodla jsem se jako zbabělec a proto za své chyby teď ponesu zodpovědnost. Bylo mi jedno, do čí náruče spadnu a Tyler je vážně hodná. Mám ji ráda, jenže... nemůžu být s ní, když chovám city k někomu jinému. Nemůžu jí dál lhát, protože pokaždé, když mě líbá, myslím na tebe, Lex.

Možná to jednou zmizí, ale v tuhle chvíli nemohu jít dál. To, co jsi ten večer viděla, jsem nebyla já. Byl to někdo, kým jsem chtěla být, abych se vyhla těmhle problémům, těmhle pocitům. Už ale nechci dál utíkat. Ty stojíš za to, abych o tebe bojovala, ale musím vědět, že to má smysl. Pokud to chceš mezi námi urovnat, přijď zítra v osm ke mně, budu sedět před vchodem na lavičce. Myslím, že je na čase si promluvit. To, že kolem sebe budeme chodit dál obloukem nic nevyřeší.

C.G.