Jizvy

Nekromantie v praxi

,,Teorii nekromantie všichni znáte. A kdo ne, tak se to doučí. Není to můj problém, máte to umět," zahulákala učitelka. Za jednu věc jsem ji neměl rád - naprosto kašlala na ostatní a myslela si, že její předmět je ten nejdůležitější, ale uměla ho naučit. 

Nacházeli jsme se venku na akademickém dvoře. Nad celou akademií byl štít, takže jsme měli vždy příznivé počasí. Ani nebylo horko a ani zima. Takové jaro. Čím blíž jsem šel k hranici štítu, tím víc jsem cítil chlad zimy, která panovala za pozemkem akademie. 

Všichni moudře ode mě drželi odstup. Pokrčil jsem ramena a roztáhl jsem svá křídla. Teď chodím jen v podobě polodraka. Na obličeji a někde na rukou jsem měl malé části kůže, která byla pokryta černě onyxovými šupinami, které se leskly v světle slunce. Taky se mi líbily mé oči, které měly výraznější barvu. 

Asi nejblíže stáli Denraar a Zeron. Zeron, protože věděl, že mu nikdy nic neudělám a Denraar, protože machroval před ostatními, že se mě nebojí. No to ještě uvidíme. 

Protahovali jsme se a po chvíli nás učitelka poslala, abychom si zaběhali. Řekla 'tři kolečka kolem akademie a žádná chůze'. Dostal jsem výborný nápad. Nikdo nic neříkal o létání. Hned, jak jsme zmizeli z jejího dohledu, roztáhl jsem křídla a vzlétl jsme kousek nad zemí. Zeron prokoukl, co jsem měl za lubem a pomocí vzdušné magie se taky vznesl. 

,,Hej, to se nesmí," zapištěl jeden kluk. Byl to neskutečný miláček učitelů a děsný šprt. Hodil jsme na něj lhostejný pohled a mávl jsem křídly tak, abych se k němu dostal blíž.

,,O létání nebylo ani zmínky, takže..," bránil jsem se a s úsměvem jsme vzlétl jsem zpět k Zeronovi. Koutkem oka jsem zahlédl Denraara, který něco kutil pomocí magie vody. Za chvíli se hnal na velké vlně vedle nás a obdařil nás egoistickým pohledem s vztyčeným nosem nahoru. 

Blížili jsme se k místu dohledu učitelky, takže jsem musel přistát a začat běžet. Dělal jsem udýchaného a učitelka si ničeho nevšimla. Asi opravdu v budoucnosti budu hercem.

Při druhém kole skoro všichni zapojili své schopnosti, jen aby nemuseli běžet. Při třetím se zvedl dokonce i ten šprt se slovy: Když už všichni na to kašlou, tak snad nebudu outista ne?

Po třetím kolečku nám učitelka darovala pohled, který jakoby říkal 'prokoukla jsem vás', ale naštěstí nic neřekla. A byl jsem tomu upřímně rád, protože jsem neměl náladu na hodinové kázání.

Místo toho učitelka vysypala z nějakého pytle kosti. Zeron udělal udivený výraz, ale hned ho zaměnil lhostejným. Denraar se tvářil přirozeně a někteří temní elfové pozvedli koutky úst. Rozhodl jsem se udělat to samé a přidal jsem lesk v očích.

,,Na dnešek vaším úkolem je pomocí essence posbírat kosti do nějakého celku a vdechnout na pár minut život. Připomínám, že essence se bere buď od protivníkovy smrti, nebo osobního hněvu. Nemáme na to celý den, takže šup do práce," dala povel učitelka a všichni upřeli pohled na kosti. 

Tak jo, jde se na to. Zavřel jsem oči a šáhl jsem do své studnice energie. Zkusil jsem vyvolat zlost a hněv a přidat do energie. Po chvíli jsem otevřel oči. Kolem mých prstů se objevila zelená energie. Nebyla to ani kapalina, ani vzduch nebo plyn. Byla to essence, která se používá v nekromantii. 

Poslal jsem zelenou energii směrem ke hroudě kostí. Volil jsem velké kosti, aby můj kostlivec byl co nejmohutnější. Ale taky jsem si dal záležet, abych to s tou velikostí nepřehnal a výsledek nevypadal tak, že má jednu paži mohutnější než tu druhou.

Po chvíli přede mnou stál o něco větší kostlivec, než jsem já. Na místech, kde mají být oční bulvy, plíce a ostatní orgány měl kostlivec zelenou energii, která ho držela pohromadě.

Hodil jsem pohled na Denraara. Po jeho buku stál hotový oživený kostlivec a jen se na mě usmíval v nevyřčené výzvě. Usmál jsem se na něj a tím jsem dal najevo, že jeho výzvu beru. 

Jako na povel jsme se naproti sobě hrnuli. Pár stop od sebe jsme se zastavili a pustili jsme do boje kostlivce. Svému jsem vyčaroval dvě dýky z essence a kostlivec s nimi začal obratně nanášet údery. Denraarův kostlivec nebyl špatný. Dostal od svého majitele též dvě dýky a pustil se do boje Zaslechl jsem, jak některé holky, které chodí na sborový zpěv začali zpívat nějakou epickou hudbu. Pohyboval jsem se společně s mým kostlivcem a tím jsem mu ukazoval, co má dělat. Denraar se pohyboval s kočičí grácií a obratně si vedl v boji. 

Ze strany to asi měla být velmi hezká podívaná, protože některým upadla čelist. Střetli jsme se s Denraarem. Kostlivci se pohybovaly stejně, což znamenalo, že diváci měli ten stejný boj podaný ve dvou formách. Oboum kostlivcům už docházela essence, takže po chvíli jsme zbyli s Denraarem jen my a kostlivci se zhroutili. 

Denraar začal využívat magii vody. Tak dobře. Po chvíli jsme od sebe odstoupili a začali jsme na sebe metat magii. Denraar vodu a já oheň. Denraar byl dobrým protivníkem. Ostatní nás začali dokonce povzbuzovat. Tančili jsme v rytmu já po boku svých plamenů a Denraar po boku vln vody. 

,,Tak dost! Co se tu pořádá?! Jestli si chlapci chce poměřit síly, tak to laskavě nedělejte na mé hodině," ozvala se učitelka a oba jsme zastavili své představení. 

,,Po hodinách se stavíte v mém kabinetu," řekla učitelka prostě. Šestým smyslem jsme cítil, že to nevěští nic dobrého.

,,To je tvoje vina," ozval se po chvíli Denraarův hlas u mého ucha. Měl jsem sto chutí mu rozmáznout jeho ksicht o zeď.

,,Jak jako moje? Hodil jsi mi výzvu a draci nikdy neodmítají výzvy, to ví každý pitomec," bránil jsem se, ale tak, aby nás nezaslechla učitelka.

,,Jasně. A kdo si vyčaroval dýky?" argumentoval Denraar. Na to se muselo odpovědět jen dalším argumentem, protože měl pravdu. 

,,Mohlo to skončit, když nám nezbyla essence, jenže ty ne. Ty musíš pokračovat. A kdo potom začal používat živlovou magii huh? Kdo?!" začal jsem na Denraara křičet a všechna pozornost se upřela na nás. 

,,Já jsem si myslela, že si to odnesete jen kázáním, ale asi budete muset nést ještě nějaký trest, aby se to opravdu neopakovalo," založila si ruce na hrudi učitelka a promnula si kořen nosu. Ve stejný moment jsme se k sobě otočili a darovali jsme si navzájem nenávistný pohled. 

Po skončení hodiny jsem se morálně připravil nakázání a přítomnost Denraara a případný trest. Ach jo Denraare, ty si to ještě odskáčeš!