Find Me {Texting} (DOKONČENO)

《8》

Srdce mu bilo jak splašené.
Dech měl zrychlený.
Mysl mu pracovala na plné obrátky.
Běžel po schodech do sklepa nově postaveného paneláku. Nohy se mu podlamovaly při každém kroku, ale i přesto běžel neskutečnou rychlostí, střemhlav dolů. Běžel pro Jiminieho. Věděl, že už tam dlouho nevydrží. Neměl ponětí, jak dlouho tam mohl být zavřený. Jak strašně se musel bát. V jaké bolesti musel být a nejspíš pořád je. Posledních pár kroků a stál před dveřmi do sklepa. Pomalu je otevřel. Do nosu ho udeřil odporný zápach. Posvítil baterkou do místnosti. V ústech ucítil odpornou pachuť žluči. Opatrně vešel do sklepa, přičemž se snažil vyhýbat krvi, jenž byla na plachtě, která byla rozprostřená po podlaze. Viděl spousty černovlasých kluků, kteří bezvládně leželi na zemi. Odění v bílé barvě, od krve a ve vlastní špíně. Opět potlačil nutkání se pozvracet a očima hledal nejmladšího chlapce s kovovou pastí na noze. Uviděl ho. Seděl, opřený o zeď, v koutu místnosti, s hlavou svěšenou do klína. Přes vlasy mu neviděl do tváře, ale i přesto poznal, že nebyl plně při smyslech. Rozběhl se k němu. Klekl si k Park Jiminovi a do dlaní si vzal jeho malou hlavu. Otevřel oči. Jeho hnědá očka se na něj vyděšeně dívala.
,,Y-yoongi?" Jeho hlas byl chraplavý, šlo vidět, že pár dní nemluvil ani nepil. Yoongi začal horlivě přikyvovat hlavou, načež se mu do očí nahrnuly slzy. Slzy štěstí. Netrvalo dlouho a do sklepa vtrhli i další. Včetně policistů i doktoři. Jimin si jich však nevšímal. Jediné co se snažil vnímat a jediné co mu pomáhalo nemyslet na ukrutnou bolest, jenž mu vystřelovala z nohy až do celého těla, byl pohled na Yoongiho, který mu ho vděčně oplácel. Díval se na mladšího, dokud k němu nepřistoupili doktoři, kteří se pokoušeli vysvobodit jeho nohu z kovové pasti. Jimin nezadržel slzy ani bolestné sténání, když se začalo s jeho nohou jakkoliv manipulovat. Nakonec však byl rád, že už necítil silné sevření okolo jeho kotníku. Stoupli si k němu dva doktoři, vyzvedli ho do vzduchu a položili na lůžko. Byl vděčný, že s ním Yoongi celou dobu byl a držel ho za ruku, i když ho nesli do schodů k sanitce. Yoongi to sice nevěděl, ale jediné co Jimina celou tu dobu drželo při smyslech bylo neustálé psaní si s ním. Jedině tehdy dokázal zapomenout na bolest nebo na to jak velký hlad a žízeň měl. Jedině tehdy, dokázal myslet na něco jiného a doufat, že se od tam dostane. Věřil, že mu Yoongi pomůže. Dodával mu naději.
Byl malé světýlko uprostřed nekonečné tmy, do které hleděl posledních pár dnů. Byl jeho nadějí.

---------》•《---------