Uběhl měsíc a Jimin mohl konečně opustit nemocnici. Policisté mu už dali pokoj a jediné co nyní bylo jeho starostí, bylo slabé tělo připoutané na vozíčku. Když byl ještě v nemocnici měl spoustu času na to, aby si prohlížel jizvy na noze, aby viděl jak moc se liší od jeho zdravé nohy, ale teď se cítil úplně jinak. Neměl odvahu se na nohu byť jen podívat. Připomínalo mu to vzpomínky z onoho sklepa, připomínalo mu to Yoongiho. Zachránil mu život a on na něj musel nadále myslet. Přišel si více bezcenný než kdy jindy. To mu nestál ani za návštěvu, aby se ujistil, že člověk, kterého zachránil je naživu? Nebo měl spoustu práce a zkrátka si nenašel čas. Jenomže měsíc strávený na nemocničním lůžku, byla dost dlouhá doba na jednu zpropadenou návštěvu.
S pohledem upřeným na modrou oblohu, posetou bílými mraky, nechal vítr ať mu žene vlasy do očí. Byla mu zima. Měl na sobě oblečení, které mu poskytli doktoři, ale nebylo teplé ani nijak pohodlné. Nedokázalo ho ochránit před nepřízní počasí. S námahou napjal svaly na rukách a donutil vozík k pohybu. Šlo to ztěžka, ale byl si jistý, že si na to za nějakou dobu zvykne. Neujel ani deset metrů a už vpodstatě jel sám. Jenomže za to nemohla zručnost jeho rukou, nýbrž člověk, který se chopil madel zezadu na vozíku a posouval ho kupředu. Jimin obrátil svůj zrak k neznámému, oči se mu podlily slzami, a tak se raději ihned otočil, aby ho dotyčný neviděl brečet. Sám však nevěděl proč. Yoongi ho přece viděl i v o mnoho horší situaci než byl teď. Jenomže nyní nechtěl prokázat žádnou slabost a rozhodně nechtěl ukázat svou náklonnost ke staršímu. Pořád se na něj zlobil, ale jeho důvěra v něj byla v tu ránu obnovena a na tváři se mu mihl mírný úsměv.
---------》•《---------
ČTEŠ
Find Me {Texting} (DOKONČENO)
Fanfiction|6:24|Jimin| nikdy jsem neřekl, že tu je se mnou jen jeden člověk |6:25|Yoongi| Jimine, kolik vás tam je? |6:26|Jimin| nevím přesně. ale začínám si myslet, že podlaha není vlhká od vody. je to krev BOYxBOY/YOONMIN/NA ZAČÁTKU TEXTING/
