Cesta vzhůru

K tomu, aby člověk něco světu dokázal, musí vystoupat horu. Zažívá strašlivé podmínky, ale jeho silná vůle ho nutí pokračovat. Je jen na něm, jak vysoký kopec si vybere, avšak jen ti nejlepší z nejlepších to dokážou dotáhnout do konce a potýkat se s pocitem vítězství.

Není to jen tak, a proto mi dovolte, abych vás s touto cestou seznámila.

Provedu vás celým výletem, ale musíte mi k tomu dát šanci.

Připravte se na věci, které jste dosud nezažili, ale musíte být neoblomní. Musíte počítat s tím, že to stojí nějakou cenu, protože všechno si vyžádá svou daň.

Ach, to vy už víte.

Nejprve se připravte, neboť to není zrovna procházka růžovým sadem.

Abyste měli příležitost i vy zdolat nějaký ten kopec, potřebujete trénink. Nic vás totiž nenachystá lépe, než troška cvičení.

Přesto si však musíte uvědomit zásadní fakt: až se ocitnete na osudné stezce, neexistuje být na ni připraven. Troška praxe neuškodí, naopak vám pomůže, přesto jakkoliv budete dřít, není tu jistota, že to dokážete. Proto je takový poklad vyhrát. A nikdy nemůžete na sto procent říci, že truhlu s ním objevíte právě vy.

To je vám již nejspíš zřejmé, no ne? Stále vás totiž ještě neopouští naděje na úspěch a stále mi ještě nevěříte. Kroutíte nad tím hlavou, že to nemůže být tak složité.

Ale k tomu také dojde. A od toho jsem já, abych vám to vysvětlila.

Jak jsem již říkala, není žádná připravenost. Před tím můžete vyšplhat tolik menších vrcholků a stejně zatím nemáte ani ponětí, co vás na oné cestě čeká.

To se totiž dozvíte až tam. Až vám bude život vyhrožovat vypovězení služby.

Nejprve si musíte vybrat horu, i když nevíte, co na její špičce číhá. Je příliš daleko, příliš vysoko, nemáte šanci na ni dohlédnout. Je to risk.

Ptáte se proč riskovat. Proč? Jak jednoduchá otázka. Nemusíte, nikdo vás k tomu nenutí. Stejně je malá pravděpodobnost, že zrovna vy se stanete vyvolenými a podaří se vám to.

Jenže, podívejte se na to z jiné stránky - život je od toho, abychom riskovali. Občas se to nepovede, třebas něco ztratíte, ale sebemenší naděje na vítězství za ten risk stojí.

Protože od čeho jiného by taky život byl?

Bez risků by to nebylo ono. Pak by nebyl důvod k tomu žít.

Ale samozřejmě, jak jsem již zmiňovala, není to vaší povinností. Někteří lidé mají zkrátka raději pevnou zem pod nohama a jistota je pro ně základ.

Ale vy přeci chcete něco dokázat, ať už sobě nebo světu. Nemám pravdu?

Nicméně, vraťme se k našemu výstupu.

Řekněme, že už jste si vybrali skálu a už za sebou pár nižších kopců máte. Samozřejmě ten nejdůležitější vás ještě čeká.

Ještě před začátkem vás čeká první překážka - ostatní lidé. Budou se vás snažit odlákat, vymluvit vám výstup. Budou vám tvrdit, že na to nemáte. Ti zlí mají strach, že to dokážete. Vaši blízcí se bojí, že ne.

Musíte se snažit, nedat si od nich říct. Je to zkouška, jen na vás záleží, jestli si troufnete jít dále.

Svým způsobem je to dobře. Kdyby existoval někdo, kdo by na to opravdu neměl, jednoduše se nechá odradit už teď a nemusí se mu stát nic zlého.

Pokud jste však plně rozhodnuti, vydáváte se na cestu s adrenalinem v krvi, připraveni pro dobrodružství.

Z počátku je to snadné, výstup vám jde, cesta ubývá rychle. Divíte se nad tou lehkostí.

Ta vás bohužel brzy opustí.

Zažijete samotu, protože výstup bude dlouhý. Každý další schůdek k vítězství vás stojí více úsilí než ten předešlý.

Do tváří vás šlehá zuřivý vítr, později se k němu přidává i tisíce drobounkých kapiček, které se do vašeho obličeje zarývají jako jehly.

Nic vás nemůže ujistit, že jste této cesty hodni. Musíte si říct sami, zda-li to dokážete.

Všechno vás pálí, svaly zažívají ukrutnou agónii bolesti. Hoří vám plíce, tam uvnitř všechno pohltily horké plameny mrazu. Je vám zima a zároveň se topíte ve vařící vodě. Na nohou máte zátěže, táhnou vás pod hladinu a vy se ze všech sil vzpíráte. Lapáte po dechu, najednou vám každičká molekula kyslíku připadá vzácná.

Máte horečku, přesto se nevzdáváte.

Pro ty, kteří se v této fázi vzdají, cesta končí.

Vy ostatní jste vylezli dost velký kus, veškerá vaše snaha by pak vyšla na zmar a to nechcete dopustit. Přesto chuť po vítězství pomalu selhává.

Vy selháváte.

A moc dobře si to uvědomujete.

Snažíte se dále. Oblečení promočené, je vám špatně. Duše křičí. Vše, co jste dosud znali, jste nechali za sebou. Ocitáte se sami proti všemu. Na všechno jste jediní, nemáte nikoho a nic, o něž byste se mohli opřít.

Jste zlomení.

Déšť se mění v liják, později v krupobití. Ostrý průvan žene zledovatělé cvrnkací kuličky proti vám.

Všechno jako by se spiklo a chtělo vás dostat na kolena.

Každý krok vás stojí námahu, s dalším krůčkem uděláte dva kroky dozadu.

Touha po vršku vás opouští.

Vždyť ani nevíte, co tam na vás čeká.

Naděje ubývá. Zatím můžete jenom vzhlížet do výše. Přemýšlíte, jestli vám to za to stojí.

Pokud to dokážete a stanete se vítězi, octnete se na špičce, nahoře, na vrcholku sil.

Možná, že na vás čeká jenom propast. Sletíte dolů, propadnete se do tmy.

Možná, že vzlétnete. Vaše chodidla se odtrhnou od země, ucítíte vzduch proudící kolem vás, protékající mezi vašimi prsty.

Možná, že se nestane nic. Možná, že vypětím sil nebudete schopni se ani pousmát nad tím, že jste zdolali tu nejvyšší horu - daleko vyšší než Mount Everest, protože tato existuje jen ve vaší duši. Na místě se zhroutíte, vaše smrt proběhne v samotě, v neštěstí.

Třeba ale není nejdůležitější cíl. Něco tím dokážete světu, nehledě na špičku daného kopce.

A to je vítězství.

Nesmíte však od toho upustit. Nesmíte se vzdát.

Důležité je vědět, za co bojujete, nehledě, jestli selháte během cesty vyčerpáním nebo to dotáhnete do konce, který však může být jakýkoliv.

Nemáte nejmenší tušení, co tam nahoře najdete.

Ale život je risk.

A o tom to snad je, ne?