A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

12. - "Pak by si mě uvařil a protřel nutellou."

Ráno přišlo nemilosrdně brzy. Dívka se probudila ve své posteli, aniž by si pamatovala, že sem došla. Pak jí ale docvaklo, že se večer bavila s Gallym, takže jediné vysvětlení bylo, že ji odnesl. To jí vykouzlilo úsměv na tváři.

Ani zvedat se nechtěla. Jen si přála ležet. Jenže sluneční paprsky, které ji udeřily do očí, byly neodbytné, proto se zvedla a protáhla se. Vlasy si rozčesala a zapletla do copu. Pak popadla hromádku čistého oblečení a vydala se do sprch. Jediná výhoda toho, že byla v Placu dívkou, byla ta, že se chodila sprchovat první. Nikdo z chlapců nesměl do sprch, dokud nebyla hotová Tara.

Sotva dorazila do sprch, zarazila ji jedna věc. Puštěná voda. Někdo tam byl. Zaklepala na dveře. "Haló?"

Voda hned téct přestala. "Jen pojď," řekl dívčí hlas. Byla to ta nová holka, co přijela včera.

Tara pokývala hlavou a vešla dovnitř. Ta nová už byla zabalená v ručníku, jen z vlasů jí odkapávala voda.

"Ahoj. Asi jsme se pořádně nepředstavily," zamumlala brunetka a podala jí ruku. "Jsem Tereza."

"Tara," usmála se na ni blondýnka a potřásla si s ní. "Nemusíš se ničeho bát. Nikdo ti tu neublíží."

Bažantka pokývala hlavou a pustila její ruku. "No...moc jim nevěřím, to je to."

"To ani já jsem nevěřila. A teď jsem tady relativně šťastná."

"Vážně?" zajímala se bruneta s pozvednutým obočím.

Medička pokývala hlavou. "No jistě. Hele, umeju se a půjdeme spolu na snídani, ano?"

Tereza pokrčila rameny. "Klidně."

Druhá dívka kývla a začala se svlékat. V Placu se na soukromí nehrálo. To byl taky důvod, proč se s Gallym mohli scházet jen večer.

Netrvalo ani deset minut a dívka byla připravená na další den. Mokré vlasy nechala splývat po zádech, aby je slunce vysušilo.

"Tak pojď. Půjdeme do jídelny, Pánvička nám připraví snídani," usmála se a špinavé oblečení odnesla tam, kde ho skladovali. Na Chuckovi pak bylo, aby jej vypral.

Tereza ji následovala a rozhlížela se kolem sebe. Bylo zajímavé, co všechno tady bylo. Co dokázali vybudovat. "Jak jste tohle dokázali?"

"To já nevím. Jsem tu teprve měsíc," odpověděla klidně medička.

"Ach tak," zamumlala bažantka.

Netrvalo dlouho a děvčata došla do jídelny. "Ahoj, Pánvičko," pozdravila Tara.

Černošský chlapec se usmál a přikývl. "Ahoj, Taro. Jako obvykle?"

Dívka kývla. "Pokud budeš tak hodný. A pro Terezu snídani."

"Ale jistě. Sedněte si a přinesu vám to," řekl klidně a zmizel vzadu.

Dívky si sedly na lavičku. Netrvalo dlouho a Pánvička se vrátil s jejich snídaní.

"Tak už se to nese, dámy."

"Díky, Pánvičko," usmála se Tara a zakousla se do chlebu se šunkou. Ačkoliv na šunky byla vybíravá, tady si stěžovat nemohla. Neměla na výběr. Buď to sní nebo bude o hladu.

Chlapec přikývl a vzdálil se. "Dobrou chuť."

Tereza se na medičku podívala, zatímco se napila čaje. "Tak co teď bude?"

"Teď se budeš muset zaučit. Každý z kápů si tě na chvíli pod sebe vezme. Jakmile si tě prostřídají všichni, rozhodne se jakou práci budeš dělat," vysvětlila jí klidně.