Marry

Kapitola 18.

(Tahle kapitola je vlastně jenom o tom, jak jsou Marry a Rockey spolu na večeři a povídájí si. Není tam vlastně nic důležitého, takže jestli vás takové téma na čtení nudí, můžete tuhle kapitolu přeskočit)

Došli jsme před velkou budovu s nápisem Akacia. Ten nápis byl obrovský a svítil všemi možnými barvami. Dveře byly skleněné a zevnitř byla slyšet hudba. Myslím že zrovna hráli Beethovena, ale nejsem si jistá. Bylo tam poměrně málo lidí, takže hodně volných stolů, což je dobře. Vešli jsme a Rockey ukázal na stůl u okna. Hned jak jsme si sedli, přiběhl číšník a dal nám jídelní lístek.

Rockey - "Tak co si dáš?"
Já - "To nevím. Máš tady oblíbené jídlo?"
Rockey - "Podle mě je nejlepší štika se salátem..."
Já -  " To zní dobře. A co si dáš ty?"
Rockey - "Mmm.... To samý (;        A nějaké pití?"
Já - "Stačí voda"
Rockey - "dobře.  -  Takže detektiv?
Já - "Jo... Zvláštní povolání...
Rockey -  "Né ani né. Ředitel dětského domu taky není okouzlující...
Já-  "A co takový ředitel dělá?
Rockey-  "Většinu času papíruje" (:
Já-  "Aha... A baví tě to aspoň?"
Rockey-  "Jo... Vlastně to není až tak špatný... A co ten případ s Marry?"
Já - "Ten... Ten jsem nevyřešila."
Rockey-   "To je mi líto."
Já- "To nemusí být. (: Nejsem Sherlock abych vyřešila všechno...
Rockey- "Dobře" (:

Podívala jsem se, kdo sedí vedle našeho stolu. Byl tam muž ve smokingu se slunečními brýlemi v ruce. To mi nemůžou dát pokoj ani na chviličku?! "Děje se něco?" Zeptal se Rockey, když si všiml, jak se na toho muže koukám. "Ne nic, jen jsem přemýšlela" usmála jsem se a v tu chvíli přiklusal číšník. "Dvakrát štiku se salátem, jednu čistou vodu a jednu malinovou limonádu." Obědnal Rockey. " Můžu hádat tvojí oblíbenou barvu?" Zeptal se vesele. "Jasně že jo" odpověděla jsem. "Mmmmm... Modrá!" Začal.  A já vykulila oči. " Správně! Jak to víš?" Usmála jsem se a nedočkavě čekala na odpověď. "Zkusil jsem modrou, protože jí mám rád i já.." řekl s upřímným výrazem Rockey. "A zvíře máš opici! " Pokračoval. "Máš rád opice?" Zeptala jsem se. "Jo. To mám" usmál se. "Opice jsou fajn, ale moje oblíbený zvíře je panda..." Řekla jsem a oba se na sebe usmáli. "Tady je dvakrát štika a salát, voda a malinovka!" Řekl číšník a všechno nám dal na stůl. "Tak tedy dobrou chuť" popřála jsem. "Dobrou chuť" opětoval Rockey.
"Je to vynikajcí!" Pochválila jsem jeho výběr jídla. "Taky mi to moc chutná" přizvukoval.
                   Když jsme dojedli a zaplatili, Rockey mě doprovodil k autu. Při tom jsme si toho stihli hodně říct. Třeba už vím, že má rád hokej, hraje na elektrickou kytaru, zemřela mu matka, má rád akční filmy. Prostě je úplně úžasnej! Dokonce mi dal své číslo. A zítra odjede na čtrnáct dní za otcem do Rakouska a až se vrátí tak mi zavolá... "Tak šťastnou cestu domů." Popřál mi, když jsme došli k mému autu. "Díky... Ty si to v Rakousku užij" řekla jsem mu. Pak mě obejmul, rozloučili jsme se a pak jsem odjela, samozdřejmě i s mafiánským špehem za zády.