We look like brothers? (M&M)

10🌼

Martinus

,,Budeš mi chybět." Objal jsem Marcuse. Nesnáším loučení.

,,Ty mně taky, malý bráško." Stisklul mě pevně.

,,Dobrý, brácha, ale stačí." Řekl jsem přidušeně. Marcus se odtáhl a můj pohled spadl na Ashley.

,,Pojď sem." Otevřel jsem náruč a Ash mi do ní hned spadla.

,,Užij si to, ty jeden hloupý Gunnarsene." Zamumlala mi do ramena.

,,Měj se, ty jedna protivná Hummlová." Zasmál jsem se a zafuněl jsem jí do vlasů.

,,Marcus Gunnarsen!" Zavolal vedoucí na znamení toho, že tu mám odvoz.

,,Mějte se lidi." Naposled jsem jim zamával a nastoupil do auta.

Na místě řidiče seděl pán ve středním věku.

,,Ahoj, tati." Řekl jsem s naprosto spokojeným výrazem. Ani nevíte, jak jsem hrdý, že takhle někoho mužů oslovit.

,,Nazdar, synku." Usmál se a rozjel se.
———
Vstoupil jsem do domu a za předsíní jsem se ocitl v obýváku Spojeného s kuchyní.

,,No, vítej zpátky doma." Chytil mě za ramena táta.

,,Díky, tati." Usmál jsem se a objal ho. ,,Chyběl jsi mi."

,,Ty mě taky." Poplácal mě po hlavě.

,,Ahoj, Ma-Ma, ahoj." Snažila se mi přijít na jméno Charlotte.

,,No nazdar." Protočil jsem očima. Mac měl pravdu. Ta ti zkazí den, jenom uslyšíš ten její otravný hlas.

,,Už jsem si myslel, že ses změnil, ale zase se chováš jako puberťák." Zasmál se a dal Charlotte pusu na čelo. Ta potom odešla.

,,Nemáš kratší vlasy?" Podíval se na mě podezřívavě.

,,To.. Já.. Jo, jsou trochu kratší, zamotala se mi do nich žvýkačka." Vymluvil jsem se.

,,A co to znaménko nad rtem?" Pozvedl obočí.

,,Toooo, jeeeee... Puberťácké znamínko. Jo puberťácké znamínko. Mělo by za pár týd-měsíců zmizet." Ne, nic lepšího mě nenapadlo...

,,No... Tak... Fajn. Běž si vybalit."

Kývl jsem a zašel si pro kufry. Vytáhl jsem je do schodů a zamířil do svého-Marcusova pokoje.

Otevřel jsem dveře a hned uviděl na posteli Lea. Ten si mě chvilku prohlížel a pak začal štěkat. Očividně poznal, že nejsem jeho páníček.

,,Shhh, Leo, shhh." Snažil jsem se ho utišit.

,,Děje se něco, Marcusi?" Zavolal na mě táta a Leo stichl, jakoby věděl, že by tátu nebylo slyšet.

,,To nic, Leo jenom viděl z okna kočku." Křikl jsem nazpět a zavřel za sebou dveře od pokoje.

,,Víš, že ses právě přirovnal ke kočce?" Ozvalo se zamnou. Ztuhl jsem. Otočil jsem se, ale nikdo za mnou nebyl. Jen... Leo?

,,No co tak koukáš? To si ještě nikdy neviděl psa mluvit?" Tentokrát jsem ho viděl.

,,Aaaaaaaaa," Vyjekl jsem. On mluví? ,,T-ty mluvíš!?"

,,Neeeee, já kokrhám." Uchechtl se. No super. Bude mě stírat pes...

Jo bál jsem se. Byl jsem přilepený zády ke dveřím a nehodlal se odtamtud hnout. On se na mě pobaveně díval.

,,Jak to že mluvíš?" Nechápal jsem to. Ale snad se mi to nezdá.

,,Marcus mě to naučil."

,,Tak ten se musel hodně nudit." Upustil jsem poznámku.

,,To jo," Odpověděl. ,,A teď mi řekni, kdo jsi." Zúžil na mě pohled.

,,Jako jo, s Marcusem jste si podobní, dokonce i podobně smrdíte." Začal přemýšlet nahlas.

,,Nešlo by říct voníte?" Řekl jsem krapet uraženě.

On zavětřil a pak zakýval hlavou. ,,Ne, nešlo." Pche.

,,Jsem Martinus, jeho dvojče."

,,Ahaaaaaaa a co tady děláš?"

,,Vyměnili jsme se, aby jsme poznali rodiče." Vysvětlil jsem.

,,To jako že Marcus nepřijde?" Zakňučel a udělal psí oči.

,,Ne, teď určitě ne." Zavrtěl jsem záporně hlavou. On zakňučel.

,,Promiň, budu ti muset stačit já." Přišel jsem k němu a sedl si na postel. Má měkkou matraci. Tak to se u mě nevyspí..

,,A umíš drbat za uchem?" Podíval se na mě. Zasmál jsem se a za tím uchem jsem ho podrbal. On spokojeně vyplázl jazyk.

Stejně mám pocit, že mi hrabe. Jak může jen tak někdo naučit psa mluvit. Ale uznávám, je to umění.

Máte rádi ve FF zázraky?
Jinak jako vždy děkuju za všechny 🌟
Ly ❤

Jinak v knize Keep calm můžete hlasovat, jaký příběh chcete další na mém profilu.