Modroočko hlasitě polkl a lehce vykulil oči.
Chlapec, podle Zayna princ Harry, na sobě měl černé úzké džíny, obyčejné bílé tričko a kostkovaný šátek ve vlasech.
Že by vypadal jako princ, se říci nedalo.
Nejednou si Lou představil škaredého, upjatého a nepřátelského chlapce, co vypadá jako z minulého století.
Ale tento.
Slovo pohledný je na něj to nejmíň pasující slovo, hodnotící jeho vzhled.
Atraktivní? Ne, to je slabé slovo.
Lehce zaklepal rukami, což ihned postřehl a dort lépe chytil.
,,No Harry, tohle je Louis, pekl ten tvůj dort. Louisi, to je Harry, naše milovaný princátko." Zašklebil se Zayn na Harryho, který mu se stejnou chutí oplatil.
Čímž Louise odzbrojil ještě víc.
,,D-dobrý den." Zakoktal Lou a mírně a kostrbatě se poklonil.
Kdo by nebyl nervózní, že?
Budoucí vladař a taky hříšně atraktivní kluk, který se naprosto normálně šklebí na svého, asi jediného, kamaráda.
,,Jsem starý jako ty, nemusíš mi tykat, Loui." Usmál se mile Harry a brunetkovi tváře vzplanuly.
Ve tvářích měl ďolíčky!
,,Jste princ." Zamumlal a sklopil hlavu.
Niall s úsměvem sledoval svého kamaráda, jak je v rozpacích.
To se mu snad nikdy nepovedlo.
,,Ale stejně starý jako ty. No nic, zaveď je do kuchyně a pak za mnou přijď, Zayne. Jinak, ahoj Nialle." Louisovi už nevěnoval ani jeden pohled.
A tentokrát Louis sklopil pohled lítostí.
To ho svou zdvořilostí snad urazil?
,,Dobře, zatím Harry. Jdem hoši!" Zavelel černovlasý a vesele ukázal rukou do chodby, na jejíž konci byla kuchyně.
A proto se oba za ním vydali.
Když do oné místnosti vstoupili, Louisovi klesla brada.
Jeho cukrárnička byla pro něj veliká místnost, ale tohle? Do tohodle by se vešla minimálně desetkrát.
,,Je to velký, co?" Usmál se Niall, který místnost sice Louimu popisoval, ale že by Lou čekal toto, to fakt ne.
,,To není velký, to je obří!" Zavýskl a znovu se rozhlédl.
Tohle snad ani není kuchyně!
,,Ale Zayne! Tak jsi nám je sem dopravil!" Ozval se najednou hlas za jejich zády, za kterým se ihned všichni i otočili.
Niall rychle položil velkou krabici na linku a opět se natiskl na Zayna.
Před jejich zraky stála rudovlasá paní v bílé zástěře, mírně nakynutějších tvarů.
Na baculaté tváři jí pohrával milý úsměv, až se jí kolem očí vytvořil výrazný vějířek vrásek, stejně jako v menším množství po celé tváři.
,,Tereso! Ty jsi mi nevěřila?" Zeptal se naoko uraženě Zayn a ruce si založil na hrudi.
Niall se zamilovaně uculil a lehce natočil hlavu na stranu.
Černovlasý chlapec, jeho přítel, byl pro něj jako bůh krásy.
Jak někdo takový může vůbec existovat?
,,Ale nedělej! Já tě už znám a nebylo by poprvé, kdy se něco z té tvé krásné hlavinky vykouřilo něco důležitého, když jsi byl s Niallem." Ušklíbla se a ruce si dala v bok.
Zayn pokýval hlavou, protože sám moc dobře věděl, že se svým blonďatým přítelem nemyslí na nic jiného.
Ani na povinnosti království.
Ale jeho jen tak někdo nevyhodí, přeci jen se hodí být synem královského sponzora a kamaráda krále.
,,A ty musíš být Louis! Jsi moc hodný, že jsi se ujal pečení, protože kdybych to pekla já, většina hostů by už se neprobudila." Zavtipkovala rudovlasá kuchařka a lehce se usmála.
Pohled ji ihned padl na obří krabici, dvakrát větší než brunetek, který ji držel na rukou.
,,No, královna tu dnes není, jela pro svou sestru a její rodinu, na princovu oslavu, avšak král tě určitě rád uvidí. Stejně jako princ." Rozhodla, popadla krabici z brunetkových rukou a zbyl po ní pouze lehký průvan, který vyvolala svým urychleným odchodem.
Louis nakrčil obočí.
Jak jako ,král tě rád uvidí'? To nikdo neříkal!
,,Tak já už půjdu domů, stejně nemám napečeno na zítřek a potřebuju peníze." Vydal ze sebe rychle a začal couvat dozadu.
Třeba nikdo nebude řešit, že odejde.
,,Ale no tak! Máš možnost jít před krále! A on ti poděkuje! To nedělá často." Uchechtl se Zayn a velice vážně pronesl poslední větu s vykulenýma očima.
A Louis opět polkl.
Tak se tomu asi fakt nevyhne.
,,No, já nevím, kde to je." Začal se opět vymlouvat, přičemž si poupravil květinkouvou korunku ve vlasech.
,,Neboj, já tě tam zavedu." Ušklíbl se Zayn a propletl si s Niallem prsty.
,,Jdu oznámit princi, že už jdu domů." U slova princ se hlasitě uchechtl a mávl rukou k obřím dveřím kuchyně.
Byly přesně na druhé straně, což bylo asi třicet metrů.
Louis si nervózně promnul v ruce prsty a nevesele se zašklebil.
,,To vede přímo do královské pracovny. Teda, přes malou chodbičku, ale jinak přímo tam." Objevil se vedle něj Niall a chytl ho kolem ramen.
,,A proč tam musím?" Zeptal se dětinsky Louis a roztěkaně se porozhlédl po posledních metrech kuchyně.
Zayn už otevíral dveře a stoupal si k boku, aby mohl své dva následovní pustit první.
Niall zčervenal, kdežto Louis jen tichoučce poděkoval.
,,Neboj Lou. Král je v klidu, navíc, bude tam Harry. Královna by tě poslala ke psům." Snažil se Zayn odlehčit atmosféru, co však moc nepomohlo. Ale alespoň se snažil.
Dveře se otevřeli a u ihned na to, se na Louise, Zayna a Nialla otočily tři páry očí.
°°°
883 slov
Ahoj!
Druhý díl, další šance posoudit :D
Ano, je to zatím nimuda, ale však ono se zlepší (snad :D)
Pokud se líbí, nechte hvězdičku, komentáře a tak :D
Jinak moc děkuji za ohlasy, fakt jsem to nečekala :3
S láskou
Boo ❤
