Jizvy

Iluze

Asi týden jsme trénovali ovládání lávy. Upřímně řečeno mě to začalo už štvát. A nejsem jediný. Už to lezlo na nervy skoro všem. Shen si toho naštěstí všiml.

,,Vidím, že už lávu nemůžete ani vidět, proto jsem si sem pozval velmi zkušeného elfa, který ovládá vzduch. Ano Tene, neposkakuj, budeme se učit měnit barvu ohně," oznámil Shen. V hlavě se mi prohnala myšlenka, že by to mohl být Zeron, ale hned jsem ji zahnal, protože neříkal, že by nějak vynikal v magii vzduchu.

,,A kdo je ten chudák?" zeptala se Nat. Luskl jsem prsty a ukázal jsem na ni, jakože se ptám taky. Pár jedinců zopakovalo moje gesto. Jak se říká, co dělá troublemaker, to je cool.  

Shen se usmál a otočil se o 180 stupňů. Všichni, a já taky, jsme se podívali jeho směrem a k nám kráčel neuvěříte kdo. Zeron.

,,Co ty tady?" vyrvalo se mi z úst a hned jsem se tak hrubé otázky styděl. Zeron ten tón asi nevzal moc na vědomí, protože asi čekal mou reakci.

,,Umlčel jsem o svém úspěchu v magii vzduchu. Jde mi to opravdu dobře," pokrčil rameny elf, jako by se nic nedělo.

,,Každopádně tě tu rád vidím," řekl jsem a vydal jsem se k němu. Ten mě jedním rychlým pohybem objal tak, abych k němu byl zády a začal mi klouby pěsti natírat hlavu. Potom mě pustil a zasmál se.

,,Máme další styl cuchání Renovi vlasy!" zavřískal Ten a už se ke mně hrnul, jenže já jsem mu na poslední chvíli uhnul a do cesty jsem mu dal nohu tak, aby o ní zakopl a spadl. Povedlo se. Věnoval mi naštvaný pohled a zvedl se.

,,Tak. Přestaňte si tady hrát jako pětiletí a jdeme něco dělat," ozval se učitel. Někdo vzadu zopakoval poslední dvě slova s dvojsmyslným tónem. Protočil jsem panenky. Kam jsem se to dostal? Skupina úchylů. 

,,Tak se předveď elfe," vyzvala Zerona dvojčata a ten se na ně usmál. Udělal si místo a přivolal vítr. Nikdy jsem si nemyslel, že se s větrem dá dělat něco takového. Potom následovaly iluze. Ty byly hodně reálné. Zeron udělal iluzi, že tam stojí třikrát a já bych nikdy v životě neuhádl, který je ten pravý. Musel bych si na každého šáhnout, protože iluze je udělaná z vzduchu. A jako třešnička na dortu udělal kousek, který jsem nikdy neviděl. Z větru udělal kouli, nějak prapodivně si na ní sedl a začal na ní jezdit po pozemku, který naší skupině byl udělený.

,,Vlastní nápad?" zeptal se Shen, když se Zeron zastavil. Ten jen udýchaně kývl. Pár lidem upadla čelist. Ne často někdo vymyslí další kousek do magie a tenhle byl zrovna užitečný. Jen si představte, kolik se s tímhle dalo vymyslet her?

,,Necivte a rozmístěte se. Budeme se učit základy magie vzduchu, abyste potom mohli pomocí iluzí naložit jakýkoliv efekt na plamen," přikázal učitel a všichni vyplnili jeho pokyn. Zeron si stoupl před nás a začal pomalu ukazovat základy. Ostatní po něm opakovali. Pohyby magie vzduchu se lišily od pohybů magie ohně. Byly plavnější, ale ne natolik, jako u magie vody. 

Shen chodil mezi námi a když tak opravoval chyby. Buď jsem měl ruku moc nízko, nebo naopak moc vysoko, nebo sem byl hodně rozkročený. Zkrátka jsem tam dělal strašně moc chyb.

,,Rene koukni. Magie země a magie vzduchu jsou protiklady, proto vypusť z hlavy pravidla magie země. Tam musíš stát pevně, zatímco tady musíš být odlehčený jako list stromu," vysvětlil mi učitel, když ho moje chyby přestaly bavit. Jen jsem kývl a začalo mi to jít lépe. Představoval jsem si list, který se nechá vést větrem. Ani jsem si nevšiml, jak jsem automaticky stoupl na špičky, abych měl lehčí krok a pohyby se staly lehčí. Představil jsem si vánek, který kontroluje mé pohyby. 

,,Dobře Rene, už ti to jde," vyrušil mě z přemýšlení Shen. Pokusil jsem se vrátit do svých myšlenek o vánku, ale nepovedlo se mi to. Jako naschvál. 

***

V pokoji mě čekal Serrir. Spokojeně si ležel na mé posteli a možná i spal. Když jsem otevřel dveře, tak zvedl svou hlavičku. Ukázal na mě svůj rozviklaný jazyk a uvolnil mi místo na posteli. Pohladil jsem ho a položil jsem si ho na kolena. Jenže Serrir se zvedl a po ruce se doplazil ke mně na rameno. Očmuchal mi vlasy a podíval se na mě podezíravým pohledem.

,,Já za to nemůžu, že všichni mají nutkání mi cuchat vlasy. Dokonce Zeron," zkusil jsem se vymluvit. Serrir seskočil zpět a uvelebil se mi na klíně.

,,A nemáš náhodou hlad, nebo tak něco?" zeptal jsem se ho a přitom jsem ho hladil. Ten se při zmínce slova hlad zvedl a koukl na mě psíma očima. Juknul jsem na hodiny. Za pět minut bude oběd. Položil jsem si Serrira na rameno a vydal jsem se do jídelny.

***

,,Jůj, co to je?" zeptala se Nanami, která stála za mnou. K ní se přidalo dalších pár holek a začali sledovat Serrira. Ten hrdý parchant jen zvedl bradu a ukazoval se ze všech stran. Módní přehlídka...

,,Ne co, ale kdo. Jmenuje se Serrir," odpověděl jsem, jenže holky mě moc nevnímaly. Pořád opakovaly, jaký je sladký a maličký.

,,Můžu si ho pohladit?" zeptala se jedna z nich. Kývl jsem, protože se ještě nestalo, že by Serrir špatně reagoval na doteky. Jenže mýlil jsem se. Holka vyjekla a vzala se za prst.

,,On mě kousl!" zapištěla. Podíval jsem se káravě na Serrira, který se přitulil k mému krku. Aha, takže se nechá hladit jen ode mě.

,,Promiň, nevěděl jsem, že se bojí doteků ostatních. Mě se nebojí," omluvil jsem se a pohladil jsem vystrašeného Serrira.

Po chvíli jsem seděl u stolu s jídlem. Položil jsem Serrira na stůl vedle talíře a ukrojil jsem mu kousek lišejníku. Ten ho očuchal, kousl si do něj, ale hned sousto vyplivl. Tady je asi někdo vybíravý. Dal jsem mu kousek masa. Ten naštěstí rychle zmizel a Serrir se na mě koukal roztomilými kukadly, jakoby prosil ještě. Dal jsem mu. Po chvíli mi nic z masa nezbylo a had prosil ještě.

,,Já se taky chci najíst. A vůbec, na dnešek ti to stačilo," řekl jsem a pustil se do jídla. Na Serrira jsem se nedíval. Po chvíli se ozval jekot. Podíval jsem se směrem, odkud se zvuk bral a zahlédl jsem ječícího Denraara a upalujícího Serrira s kusem masa. Schoval se mi za ruku a pustil se do jídla.

,,Kdyby to byl někdo jiný, tak bych ti vynadal, ale ty sis vybral dobře," pochválil jsem hada.