Svéhlavý mazlíček

42. Epilog. Dracův slib

Hermiona otevřela dveře Komnaty nejvyšší potřeby a zvedla obočí. Očekávala, že místnost v této podobě přestane existovat, jakmile zmatek s fretkou skončí. Draco seděl na pohovce a hleděl na ni s úsměvem na rtech.

„Takže tví rodiče už jsou pryč?"

Zavrtěl hlavou. „Vypijí si s McGonagallovou čaj, a pak se vrátí do Wiltshire."

Přikývla a zavřela dveře. „Tak co tady děláš?" Přišla blíž a posadila se na polštář vedle něj. „Skrýváš se před nimi?"

„Ne," odpověděl a na rtech měl stále ten úsměv.

Přimhouřila oči a našpulila pusu. „Něco mi uniká?"

„Uniká ti něco? Ne." Položil jí ruku na šíji, přitiskl ji k sobě, přejel její rty svými ústy a pokračoval: „Zapomněla jsi na něco? Ano."

Když se vložila do polibku a hravě oždibovala Dracův dobyvačný jazyk, vzpomněla si. Byla tu ta poslední věc, k níž chtěl Draco využít ložnici svého apartmá, až všechno skončí.

Odtrhla rty a pohlédla do jeho široce rozevřených očí, když jí pousmání zvedlo koutek úst. „Ach."

Draco stiskl rty v šibalském úsměvu a přikývl. Vstal a vztáhl k ní ruku.

Vklouzla prsty do jeho dlaně a nechala se zvednout z pohovky.

Cítila, jak jí horko zaplavuje tváře, když ji vedl ke dveřím ložnice.

xxx

„No, nevypadá to, že tu jsou," řekl Ron unaveně, když následoval Harryho, Pansy a Ginny do Komnaty.

Harry pokrčil rameny a zazubil se: „Díky, pane Očividný."

Pansy vyprskla smíchem. Ačkoli, když Ron stihl svou ‚něco jako přítelkyni' nevraživým pohledem, velice rychle obrátila pohled na nesmírně fascinující holou zeď nad pohovkou.

„Tak proč je tedy Komnata pořád ještě taková?"

Ginny nad jeho otázkou pokrčila rameny, vzala za kliku dveří do ložnice a obrátila se. „Dobrá, asi tady zrovna teď nejsou, možná tak brzy neskončí s..." Zmlkla, když strčila do dveří a nahlédla dovnitř.

Právě tak rychle je zavřela, obrátila se a přitiskla se k nim zády.

„Hm... víte co? Je tam, hm, obsazeno." Zbylí tři si vyměnili pohledy. Po vteřině jim spadly brady dolů a obočí se zdvihla.

„Možná bychom jim měli dopřát... pár minut."

Náhle to vypadalo, že Harry je celý nesvůj z toho, co se děje ve vedlejším pokoji. Ron vypadal jednoduše naprosto ohromeně.

Pansy se naopak usmála. „Oni jsou...?" Otázku zakončila sugestivním zakmitáním dokonale vykrouženého obočí.

Ginny otevřela ústa k odpovědi, ale zarazil ji poněkud hlučný pohoršující povzdech z druhé strany dveří.

Následovaný zachichotáním a... „Draco!"

Ginny vystřelila ode dveří, jako by ji popálily. „Nebo se vrátíme později."

Chlapci souhlasně přikývli a Ginny v patách se trousili ke vchodu do Komnaty.

Když Harry otevřel dveře do chodby, zjistil, že jeden Zmijozel schází. Ohlédl se zpět do pokoje.

Prudce svěsil ramena, popadl Rona za loket a kývl ke dveřím ložnice.

Ron sledoval jeho pohled.

Pansy tam stála s nezbedným úsměvem a s uchem přitisknutým k dubovým dveřím.

„Parkinsonová," zasyčel šeptem.

S protočením očí na něj přezíravě pohlédla.

Povzdechl si, vrátil se k ní, popadl ji za zápěstí a táhl pryč.

„No dobrá, fajn," zabrblala rozladěně.

Předstíral, že neslyší, jak si pod vousy mumlá, že je pěkný puritán, zatímco mašíruje za ním.

Kdyby někdo z nich zůstal jen o pár minut déle, slyšel by, jak si ti dva za dveřmi poprvé říkají: „Miluji tě."

KONEC

Tak, tohle byl poslední díl. Snad se vám líbil. 😊