The Hunt is my Muse | FF EXO

39. Kapitola

Hleděla na něj s naprostým děsem v očích. Částečně kvůli němu a jeho slovům, ale hlavně proto, že se jí málem podařilo zabít. Nebo málem ošklivě zranit.

„Ty..." nedokázala dokončit tak jednoduchou větu, kterou měla na jazyku. Ale při pouhém pohledu do jeho očí s prapodivným leskem, se veškerá slova ztratila. Myšlenky byly tak zmatené, že chvílemi ani nevěděla, co přesně se stalo.

„Děkovat nemusíš," ušklíbl se tak, jak to uměl jedině on a konečně ji propustil, když k nim došel Suho s prapodivně kamennou tváří.

Člověk co ho ale už nějakou chvíli znal déle mohl poznat, co vše se za tou maskou skrývalo. Starost, vztek a něco, co Na Ri nedokázala rozpoznat. A to ji štvalo.

„Jsi v pořádku?" zeptal se hned, co nejmladšího člena přestal propichovat pohledem a tím ho donutil ustoupit ještě o pár kroků vzad. „Jsi vůbec normální?!" zvýšil na ni hlas, až sebou dívenka polekaně cukla, upírajíc na něj své hnědé oči jako srna na světla náklaďáku.

„Co?" pípla zaraženě, co ji konečně nechal prostor k nějaké reakci, leč to bylo zcela zbytečné vhledem k jejímu zaražení. Jediné, co dokázala se stoprocentní dokonalostí, bylo pouhé hledění do jeho rozrušené tváře.

„Jak co? Sakra, jestli se chceš zabít, tak stačí jenom říct! Bože, Na Ri, musíš na sebe dávat pozor!" při posledním slově se zhluboka nadechl a prsty promasíroval kořen nosu. „Měla jsi fakt štěstí, že byl Sehun tak blízko, jinak bys byla na cestě do nemocnice," povzdychl si konečně o něco klidněji než doposud. I jeho výraz byl měkčí.

„Omlouvám se, nedávala jsem pozor," zamumlala, klopíc zrak více k zemi, vyhýbajíc se tak jeho přímému pohledu, který by nesnesla.

Bylo to jako mávnutím proutku, kdy nikdo nevěděl jak se Suho mohl tak rychle uklidnit. Vlastně, když byla řeč o každém, tak si všichni hleděli svého, dořizující poslední úpravy a jediná Na Ri a Sehun teď postávali jako zpráskaná štěňata. Zázrak toho, že se uklidnil brali jako vysvobození a své vlastní přežití.

„Opravdu nikam nelez. Buď někde na bezpečném místě pro své vlastní dobro." Napomenul ji ještě naposledy, než kývnutím hlavy naznačil, aby ho Sehun následoval a oba dva se vrátili zpátky ke klukům, nechávaje ji tam stále otřesenou.

Naposledy se podívala směrem ke klukům, kteří jí spěšně věnovali soucitné i povzbudivé pohledy, které rychle zase odvrátili kvůli lídrovi, jenž s nimi začal řešit dnešní koncert. Mezitím se opravila i světla, zkouška zvuků i mikrofonů proběhla bez problémů, stejně jako zvedající se rampy využívané pro pár písniček.

Porozhlédla se kolem sebe, shlížejíc ze stage na tuhle obrovskou sportovní arénu, na které kluci předvedou, zajisté, skvělou show.

Bylo několik minut do začátku vpuštění lidí dovnitř a ona jen kontrolovala, jak se loučí s VIP fanoušky, kteří si tenhle drahý lístek koupili, aby se mohli vidět se svými oblíbenými idoly. Sice ji ta velká radost fanoušků fascinovala, rychle musela zase přepnout do pracovního módu a něco začít dělat.

Byl čas je vyhnat a pustit mnohem větší smečku dovnitř.

Kluci si přes hlavu nasadily kápě s nimiž znemožnili vidění do jejich tváří a nachystali se ke vstupu na stage. Na tenhle začátek se připravovali poněkud kratší dobu, protože jim to šlo skoro hned. Vlastně tím vším chtěli vyprávět a ukázat příběh a jejich superschopnosti. Vládl jim každý člen a ke každému byl přiřazen specifický znak.