Stepsister (Marcus&Martinus)

Střepy vzpomínek

Marcus

Martinus muže už domu, hurá. Máma a táta by se měli vrátit zítra asi. Tak jsem jeli teda domu, Martinus měl samozřejmě stehy. Tak jsem si stopnuli taxíka a jeli jsme směr domov. "Hele Martinusi v pohodě?" zeptal jsem se. "Jo jasně" řekl a mnul si ruku. "Nevypadáš na to" řekl jsem. "Jen mě to brní" řekl. Tak jsem pak celou cestu byly ticho, Ella jen koukala z okna na krajinu. 

Když jsem byla doma, tak Martinus hned šel do pokoje, já za nim. "Hele brácha, víš že jsi mohl umřít?" zeptal jsem se. "Jo vím" řekl s klidem. "Jak to sakra můžeš říct s takovým klidem!! já skoro přišel o bratra, o dvojče. Pochop jak by mi pak bylo" řekl jsem a rozbrečel se. "hele brácha promin" řekl mi a obejmul mě. Tak jsme tam tak stály, a pak jsem se na sebe podívaly.

On vypadal že se za chvilku rozbrečí, a já brečel. "Hele kluci nerada vás ruším, ale mužů si půjčit Martinuse?" zeptala se Ella. Tak jsem teda odešel.

Ella

Když Marcus odešel tak jsem šla k Martinusovi. "Hele je mi jedno co si budou ostatní myslet, já tě miluju" řekla jsem a políbila ho. On chvíli stál zaraženě ale pak se přidal. 

Já se pak odtáhla a on se na mě usmíval. "Hele je mi to líto" řekl jsem a vzala jeho ruku do mých. "Říkám to už asi po druhý, mužů si za to sám" řekl mi.

"Martinusi!!!!" řval na něj Marcus. "No co je?" zeptal se. "Máma měla nehodu, nevypadá to sní dobře" řekl a Martinus běžel za ním a já taky. "Co? Co se stalo?" zeptal jsem se. "No oni jeli v taxíku a on měl nehodu, táta prý bude v pohodě má zlomenou nohu a malý otřes mozku ale máma nebyla připoutaná" řekl mi a vypadal vystrašeně.

Tak jsem teda čekali až nám zavolají znovu, a řeknou nám víc. Co můžeme dělat když oni jsou někde pryč a my doma.