Dva v jednom

Jednou to miluji ♡

Postupuji tmou...
Tajemnou a přesto velmi hřejivou a klidnou temnotou...

Můj zrak mě klame.
Chci jít dál, ale cítím se jako bych byl všude a přitom nikde.
Jsem tu sám a přitom zde cítím přítomnost někoho jiného.
Je to tak známej pocit...

Jak dlouho už jdu?

Hodinu...          ?

Dvě. ..               ?

Náhle uvidím světlo.

Malé ale přesto viditelné světlo.

Jdu k němu a spatřím zrcadlo.

Je obyčejné a přesto úchvatné.
Něco mě k němu vábí.

Rozejdu se k němu a v odrazu spatřím sebe.
Teda ne sebe.
Jsem to já.
Ale přitom to já nejsem.

Odraz je mi podobný, ale nechová se jako můj odraz.

Drzý ušklebek.
To je první čeho jsem si všiml.
Hodně ale hodně velký sexipíl.

Pousměji se...

Kdybych takhle vypadal na veřejnost možná by mi lidi padali k nohám.

Ale já to nejsem.

Udělám pohyb ale odraz se nehne.
Jen jeho ušklebek se více prohloubí.

Udělám krok vpřed.
Chci se ho dotknout.
Zjistit že to je jen zrcadlo.

Odraz se pohne.
Pošle mi vzdušný polibek.

Bože. ..Proč mě balí můj vlastní odraz.

Sice to vypadá jako já,ale přitom je to někdo úplně jiný.

Udělám další krok.
Další
Další
A další
...

Stojím těsně u zrcadla a chci se ho dotknou.

Můj odraz se však pohne.

Chytne mě za týl a vtáhne do hlubokého polibku.

Zarazím se na místě.
Chci se pohnout, odtrhnout se, ale moje tělo nic.
Nereaguje.
Teda reaguje...
Zajedu mu rukou do vlasů.
A vzdychnu do polibku.

On se usměje. ..
Sladce se usměje. ..

Tohle nejsem já.
Tohle je někdo úplně jiný.

Odtrhne se ode mě.

,,Teď jsi ty já a já jsem ty..."
,,Jsme dva a přitom jeden"
,,Jsme dva v jednom"