We look like brothers? (M&M)

11🌻

Marcus

Tinus odjel zhruba před hodinou a my s Ash ještě pořád čekáme. Domů nás povezou její rodiče, takže mámu uvidím až doma. Nehorázně se těším.

,,Ashley Hummel a Martinus Gunnarsen." Zavolala jedna z vedoucích a oznamovala tím, že máme jít.

Rozběhli jsme se k autu. Teda spíš Ash, já to šel rychlejší chůzí. Takže jak tě to Martinus učil. Být vlezlý, ale né zas moc.

,,Dobrý den, paní Hummel." Pozdravil jsem s úsměvem na tváři. Ash se na mě pobaveně podívala a já jsem na ní mrkl.

,,Přesně jako on." Zasmála se a dala si tašky do kufru od auta.

,,O čem to mluvíš, zlato?" Zeptala se její máma. Ashley ale zůstala v naprostém klidu.

,,To bys nepochopila a teď hurá domů." Nasedla do auta a hned si zapla pás. Očividně už nehodlala vystoupit. Její máma se na mě nechápavě podívala, ale já jsem jen s úsměvem pokrčil rameny.

Ani nevím, jak dlouho jsme jeli, ale už jsme byli doma. Vystoupil jsem z auta a podíval se na menší vilu, která patřila Tinusovi a mámě. Vypadá to tu útulně. Ash vystoupila taky, aby mi podala věci z kufru.

,,Večer napiš, jo." Řekla Ashley. Jenom jsem pokýval hlavou. Neměl jsem slov. Rozešel jsem se ke dveřím, ale v půlce cesty jsem se zastavil.

,,Připraven?" Podívala se na mě, když viděla, jak zírám na vchodové dveře. Pohled jsem okamžitě otočil na ní. Ty její jiskřičky v očích mi dodávaly tolik odvahy, že pro strach skoro nezbylo místo.

,,Připraven!" Usmál jsem se odhodlaně. Úsměv mi oplatila a potom odešla.

Zazvonil jsem na zvonek a čekal, až někdo otevře. Ve dveřích cvaklo a začali se otvírat. Vykoukla z nich blonďatá žena, která měla na tváři krásný upřímný úsměv.

,,Tinusi," Okamžitě mě objala kolem krku.

,,Mami," Vydechl jsem spokojeně. Byl to neuvěřitelný pocit být v jejích náručích. Už teď jsem si jí zamiloval. Z očí mi vyteklo pár slz štěstí.

,,Strašně si mi chyběla." Řekl jsem, když se odtáhla.

,,Ty mně taky, Tinusku." Usmála se a slzy mi prstem šetřela.

Pak jsem vešel dovnitř a pořádně se rozhlédl a pak nasál vůni.

,,Ty jsi mi ale vyrostl. A jakto, že máš culík, já myslela, že ho nosíš jenom doma." Prohlédla si mě.

,,No... Vlasy mi tam narostly, a tak jsem si je musel stáhnout, aby mi nelezly do obličeje." Vymluvil jsem se.

,,Chápu, mám tě ráda." Usmála se.

,,Já tebe taky." Úsměv jsem jí oplatil a dal jí pusu na tvář.

,,Dneska večer udělám taco, chceš?" Zeptala je.

,,To se ani nemusíš ptát." Zasmál jsem se.

,,Jistě tak já to jdu připravit a ty jsi běž zatím vybalit věci." Řekl a já tak šel udělat.

Měl jsem to celkem rychle, akorát by si v tom Tinus mohl někdy udělat větší pořádek. Lehl jsem si na postel. Sakra ta je ale tvrdá. Doufám, že mě nebudou bolest záda.

Otevřel jsem na mobilu Facetime a najel na Martinuse.

,,Čau, bro." Hned se na mě usmál Tinus.

,,Ahoj, jak to jde?" Zeptal jsem se.

,,Skvěle, hele kdy si mi chtěl říct, že máš mluvícího psa?" Zasmál se. Do háje na tento detail jsem zapoměl. Přišlo mi to už normální, že mi to ani nepřišlo důležitý. Tak hlavně že nedostal infarkt.

,,Třeba teď."

,,No nevadí, celkem si rozumíme, dokonce jsem splnil jakousi první drbací zkoušku." Zasmál se.

,,Takový úspěch. Já už jsem na levelu 51. Takže bys měl máknout."

Uslyšel jsem tlumený hlas mámy, jak mě volá na večeři.

,,Už budu muset na večeři. Máme taco." Usmál jsem se pyšně.

,,Hajzle, já budu rád, když něco dostanu." Narážel asi na Charlotte.

,,No jo, chudáku. Ale běž prostě do kuchyně a něco si vem." Řekl jsem mu.

,,Ok a teď už běž." Řekl. Pak jsme se rozloučili a já šel na večeři. Zatím je to všechno dokonalé, uvidíme, co bude ve škole.