Jednou jsem jistému muži uřízl nos.
Nepamatuju si,
kdy přesně se to stalo:
Asi v roce 1719.
Ani kde.
Došlo k tomu ale při útoku na španělskou brigu.
Chtěli jsme samozřejmě její poviant.
Jsem pyšný na to,
že moje loď,
Jackdow*,
Je dobře zásobená.
Na palubě brigy ale bylo ještě něco jiného,něco,co nám chybělo a potřebovali jsme to. Tedy někdo,
abych byl přesný.
Lodní kuchař.
Náš kuchař i jeho pomocník zemřeli.
Kuchtíka nachytali při močení do balastu,což bylo přísně zakázané,
proto jsem ho ztrestal tradičním způsobem:
Donutil jsem ho vypít hrnek moče posádky.
Musím přiznat,že jsem nikdy dřív nezažil,aby podobný trest někoho zabil,přesně to se ale stalo.
Kuchtík vypil hrnek chcanek,
šel spát a už se nevzbudil.
Kuchař to chvíli zvládal sám,rád si ale přihnul rumu,
a když si dal do nosu, v noci pak coural po lodi.
slyšel jsem,
jak dunivě tancuje po zádi nad mojí kajutou.
Jednou v noci ale jeho taneček ukončilo vyjeknutí a hlasité šplouchnutí.
Zahláholil zvon,
posádka se vyhrnula na palubu,
spustila kotvu a zapálila lucerny i pochodně,
po kuchaři ale nebylo ani vidu,
ani slechu.
Samozřejmě měl i další pomocníky,
byli to ale ještě chlapci.
Nedokázali uklohnit nic pořádného,
uměli jen míchat v kotlíku nebo loupat brambory,
a tak nám nezbívalo než živit se červivými suchary.
Nikdo z nás neuměl ani uvařit vodu.
A pak jsme přepadli válečnou loď.
Byla to příjemná výprava,
během níž nám do klína spadla nová děla a celý náklad zbraní:
Šavlí,pík,mušket,pistolí,prachu a kulí.
Od jednoho zajatého námožníka,
který se následně přidal k mé posádce,
jsem se dozvěděl,
že na jedné zásobovací brize slouží mimořádně nadaný kuchař.
Vařil prý u dvora,
urazil ale královnu a ta ho vyhnala.
Nevěřil jsem jedinému slovu,
přesto jsem jeho historku zopakoval posádce a slíbil jí,
že než uběhne týden,
pořádně se najíme.
Rozhodli jsme se proto brigu najít,
a když se nám to povedlo,
Neztráceli jsme čas a zaútočili.
Využili jsme nové baterie děl,
přichomítli se k ní z boku a pálili,
dokud jsme nezlomili její odpor,
nepotrhali jí plachty a neroztříštili kormidlo.
Nákláněla se,
když jsme ji zahákovali a ztekli ji jako hejno krys.
Vzduch ztěškl prachem,
muškety práskaly a šavle řínčely.
A já byl jako vždy přímo v centru dění
v jedné ruce šavli,
na druhé skrytou čepel.
Šavlí jsem do protivníků sekal,
čepelí je odpravoval zblízka.
Napadli mě dva a já se toho prvního rychle zbavil,
šavlí jsem ho sekl shora do hlavy,
rozpůlil mu třírohý klobouk a málem i hlavu.
Padl na kolena se zbraní zaťatou mezi očima,
problém však byl,
že jsem ji zasekl příliž hluboko,
a hdyž jsem jsem se pokusil vytrhnout ji,
zvedl jsem i jeho svíjející tělo.
Následně se na mě vrhl druhý muž a v očích měl hrůzu,
protože zjevně nebyl zvyklý na boj.
Uřízl jsem mu čepelí nos,
což mělo žádoucí efekt,
muž totiž klopýtl dozadu a z díry,
která mu po frňáku zůstala,
mu stříkala krev.
Já tak mohl použít obě ruce a konečně vytrhnout šavli z lebky prvního útočníka.
Brzy bylo povšem,
z posádky brigy jsme přitom zabili co nejméně lidí,
vydal jsem totiž jasný rozkaz,
že nikdo nesmí ublížit kuchaři.
Ať se stane cokoli,
řekl jsem,
kuchaře musíme zajmout živého.
Když briga zmizela pod hladinou,
odpluli jsme a nechali po sobě jen hustý kouř ve vzduchu a hromadu trosek na hladině.
Cizí posádku jsme shromáždili na hlavní palubě,
abychom z ní dostali,
kde má kuchaře.
Jen málokomu z nás se přitom nesbíhaly sliny a nekručelo mu v břiše,
nikomu totiž neuniklo,
jak vykrmeně posádka brigy vypadá.
Nikomu.
To Caroline mě naučila cenit si dobrého jídla.
Caroline,
má jediná,
pravá láska.
Během příliš krátké doby,
kterou jsme spolu strávilo,
vytříbila mé chutě a já si rád myslel,
že by se jí líbil můj přístup k jídlu i to,
že jsem vštěpil svoji lásku k jemnějším věcem i své posádce,
protože jsem dobře věděl,
částečně i díky ní,
že dobře najedený muž je šťastný muž má menší sklony k tomu zpochybňovat autoritu na lodi,
což byl jeden z důvodů,
proč jsem za celé ty roky na moři nemusel čelit jedinému náznaku vzpoury.
Ani jedinému.
Tady jsem,
řekl kuchař a udělal krok vpřed.
Vyznělo to ale jako:
Dady tem.
Mohl za to jeho zafáčovaný ksicht,
nějaký blbec mu totiž uřízl nos.
ČTEŠ
Assassin's creed Black flag
FantasyZpůsob boje muže v kápi mě naprosto uchvátil. Tento agent smrti mě očaroval, protože ignoroval masakr kolem sebe a čekal na šanci zaútočit.