To be left alone || Changki

To be left alone || Changki | 1. kapitola

UPOZORNĚNÍ - Z důvodů, že přidavatel (což je Ross) je kretén a smazala kompletně celou nedokončenou povídku To be left alone (15. kapitol!!) z wattpadu, tak ji s nervy na pochodu přidává celou znovu...z toho důvodu není 1. kapitola OPRAVENA, protože já už na to nemám nervy a nechci jít ven a pobodat náhodného kolemjdoucího nafukovacím lachtanem. ÁMEN a yaoiBůh mi to odpusť. 

Changkyun

zapnu si bundu a dám si klíče do kapsy. zastavím se u dveří, chytnu kliku a zhluboka se nadechnu. strčím ruku do kapsy. peněženku klíče mám, telefon taky, všechno mám. znovu se zhluboka nadechnu a pomalu pootevřu dveře."no a včera jsme-" uslyším z chodby smích mých sousedek když procházejí kolem mého bytu. dveře zabouchnu zamknu a uteču do pokoje. hlavu si opřu o stěnu a skousnu si ret. no tak Changkyun, jdeš jenom na nákup. to dělají normální lidi. není to nic těžkého, jenom vyjít t bytu, přejít ulici a jsi hned v krámě. zakroutím zuřivě hlavou.nedokážu to. svléknu ze sebe bundu a vytáhnu telefon.

LeeJooheon

promiň nezvládnu to, nakup mi prosím.

pošlu zprávu svému jedinému kamarádovi., jediný člověk který to se mnou nevzdal. nevzdal to že jsem absolutně nespolečenský, mám fobii z lidí a jsem introvert. je mu jedno jestli jsem pořád zavřený v bytě protože mám strach z jakéhokoliv kontaktu s lidmi. nevadí mu že mi skočí na nákup, na poštu a když opravdu někam musím tak mu nevadí že jde se mnou. že se ho celou dobu křečovitě držím, že za mě mluví a uklidňuje mě. nemůžu být radši že mám někoho jako je on. ale i tak nemůžu se zbavit pocitu že pro mě dělá víc než si zasloužím. víc než dostává na zpět ale není na něm nikdy vidět že by mu to vadilo, tím se aspoň snažím uklidňovat. Jooheon je jediný koho jsem si pustil do života, ale před rokem začal chodit s Jacksonem, nejdřív jsem to hluboce odmítal. nechtěl jsem aby ho ode mě někdo odtrhl ale ukázalo se že je stejný jako Jooheon a proto jsem ho pustil na dvorek své duše, klíče dovnitř mu ale nedám, to nemá nikdo jiný než já. nevadí mi když přijdou spolu ale nikdy jsem s nimi nebyl dlouho. když přijde Jooheon tak si povídáme, hrajeme videohry ale když přijde s Jacksonem, jen zdvořile pozdravím, prohodíme spolu pár nezbytných slov a já pak rychle zaběhnu do svého pokoje. Jooheon má víc přátel to vím ale nikdo jiný sem nechodí, vím že se snažil udělat z našeho bytu udělat pro mě bezpečné místo takže sem chodí jen lidi u kterých mi nevadí že nahlédnou do mého soukromí. takže jen oni dva. ale to že jsou v mém životě jen oni dva mi nevadí, jsem vděčný za ně dva." Changkyunnie taky máš nákup" uslyším hned po tom jak cvaknou dveře. slyším další hlas a vím že Jackson přišel s ním. zhluboka se nadechnu. i když oba znám dlouho a normální lidé by byli úplně v pořádku, mě stále zběsile buší srdce nervozitou, ani nevím jak to popsat. je to úzkost ale zároveň není, mám strach a zároveň ně, jsem nervózní a na druhou stranu chci působit sebejistě abych nebyl nahý na kost před jejich zraky. mám strach že řeknu nebo udělám něco za co mě budou soudit, čím je zklamu a oni se otočí na patě a zmizí z mého života jako se sto stalo s mojí rodinou. když jsem jim ve 14 letech řekl že jsem Gay tak se ke mě všichni otočili zády, vyhnali mě z domu, odstěhovali mě na intr do cizího města, na školu který byla prestižní. z malého městečka kde se všichni znali mě šoupli do velkoměsta aby se o tom zklamáním, jakým jsem, u nás ve mstě nikdo nedozvěděl a oni neměli ostudu. tam se teprve začala budovat moje sociální fóbie, přeš šikanu po odstrčení na úplný kraj společnosti jsem si vybudoval strach z lidí. 2 roky jsem to snášel sám než na tu samou školu přestoupil Jooheon a ujal se mě. po škole jsem se snažil najít práci ale nic jsem nikdy nedokázal dělat. a tak jsem se usadil s Jooheonem v našem bytě a mám kariéru spisovatele. to je kupodivu věc která mi nevadí, mám pseudonym I.M a jak nikdo neví kdo jsem, mám možnost psát všechny své myšlenky, sny a nápady aniž bych se omezoval. lidem se to zalíbilo a stal jsem se docela slavným. díky tomu můžu říct že nejsem až takovým zklamáním. aspoň ně pro sebe."a-ahoj hyung" nadechnu se a zatřepotá se mi hlas. Jackson se na mě usměje a lehce na mě zamává."tady máš brambůrky ale víš že jak nemáš moc pohybu tak za chvíli budeš taková roztomilá kulička, když to budeš pořád jíst" zasměje se a poklepe mi na břicho. vezmu si od něj balíček brambůrků a kartón fanty."vždyť víš že kdy......píšu tak se musím přejídat něčeho nezdravého" sklopím hlavu a vydechnu když řeknu celou větu bez většího zadrhnutí."doufám že to dopíšeš rychle jinak se bojím o tvojí zdraví....o čem je tvoje knížka tentokrát? doufám že ne horror chtěl bych si jí totiž přečíst" zasměje se Jooheon a zároveň se otřepe."jsi srábek viď" zasměje se Jackson."n-n-ne Horror to není...je to " nadechnu se a zatřesu se. " chtěl jsem zkusit" odmlčím se a zvednu k nim oči, s úsměvem oba čekají dokud se neuklidním na tolik abych mohl pokračovat. " r-romantické f-fantasy" polknu."wow tak to se těšíííím" Jooheon zapiští a poskočí. trošku se leknu a usměju se."dáš nám to pak přečíst?" zeptá se opatrně Jackson. zaseknu se na nich očima a po chvíli příkývnu."u-už mám napsaný tři kapitoly a...plánuji t-tak dvacet ta-tak to bude ještě chvíli trvat ale dám....vám to pak přečíst j-jako prvním, ale je-jelikož" odmlčím se skousnu si ret a nevím jestli chci pokračovat. " je to...romantické f-fantasy a já nemám m-moc zkušeností...a moje nahromaděné ma-materiály a lásce se všechny liší...tak možná budu potřebovat v-vaší pomoc" zavřu oči když vidím jak vykulí oči a bojím se jejich reakce. trochu sebou trhnu když cítím ruku na svém rameni."tse nech to na nás Kyunnie až budeš chtít tak se nás zeptej na cokoliv moc rádi ti pomůžeme" otevřu oči a setkám se s upřímným Jooheonovým pohledem a hřejivým úsměvem. usměji se a přikývnu a pak zaběhnu do pokoje a sednu si k počítači.