To be left alone || Changki | 6. kapitola

87 9 0
                                    

Changkyun

Trhnu sebou, když ucítím ruku na rameni. Setkám se s úsměvem mého spolubydlícího a úlevně si oddechnu.

"Myslel jsem, že budeš mít hlad," položí mi na stůl jídlo a pak se opatrně podívá na obrazovku počítače. "Kyun, chceš s něčím pomoct?" optá se opatrně. Skousnu si ret a natáhnu se pro jedenu ze sušenek. Strčím si jí do pusy a opatrně přikývnu. Přitáhne si ke mě židli a s pohledem plným očekávání se na mě usměje.

"Já, mohl by jsi zkusit popsat lásku svými slovy?" zamrkám na něj a on se usměje.

"Víš, Kyun, každý cítí lásku jinak a každý jí i jinak popisuje, možná důvod, proč to nemůžeš napsat, je ten, že žádný z těch vysvětlení nevysvětluje lásku tak, jak ty by jsi chtěl. Tak, jak by jsi jí ty cítil. Tak, jak pro tebe existuje-"

"Pro mě žádná láska není, Hyung, to jsem...zjistil už dávno. Není žádný princ ve zbroji, který zachraňuje lidi v nouzi, žádná školní láska, kterou člověk potká v knihovně, ani neznámá postava, do které narazíš a pak se s ní osudem potkáváš na každém rohu. To neexistuje, aspoň ne pro mě." zakroutím hlavou a on se zamračí. "Všechno to jsou jen lži," vydám ze sebe. "možná, Hyung, nejsem schopný psát o lásce, když vím, že neexistuje." špitnu. Víc se zamračí.

"Ale existuje, Kyun, já jí třeba cítím, cítím romantickou lásku k Jacksonovi, ale zároveň cítím druh lásky i k tobě. A ta existuje, Kyun," usměje se na mě. "láska nemusí být jenom o přitažlivosti, nemusí to být jen ten jeden druh citu, který nás vede k tomu, aby jsme si našli druha ve svém životě. Může to být i kamarádská láska, taková, která ti říká, že chceš být s tím člověkem, protože je ti s ním příjemně, protože chceš toho člověka vídat každý den," usměje se na mě. Zakroutím hlavou. "víš, když jsem poprvé potkal Jacksona, víš přeci, co jsem ti o něm řekl." zasměje se.

"M-Mh, říkal jsi, že je namyšlený, hrubý a celkově divný." zamrkám na něj a on přikývne.

"Vidíš? To, že se do někoho zamiluješ, není hned, někdy je to láska na první pohled a někdy si musíš na toho člověka dlouho zvykat než se do něj zamiluješ. Zvykneš si na jeho divné chování, zvykneš si na jeho divné způsoby a pak najednou ti to přijde roztomilé nebo přitažlivé. Kolikrát se ti na tom člověku třeba nelíbí, že má divný nos, třeba, ale pak by jsi si postupně začal uvědomovat svoje pocity, začal by jsi shledávat věci, které ti před tím přišli ošklivé nebo divné, přitažlivými, až nakonec by jsi za tím člověkem přišel a zulíbal mu nos se slovy, že to je ta nejroztomilejší věc na jeho těle. Přijmout toho člověka takového, jaký je, je jeden z faktů lásky. Nechceš ho změnit. Nikdy a za žádnou cenu." vážně se na mě zadívá.

"Přesně proto pro mě láska neexistuje, hyung," zakroutím hlavou, "protože na mě je spoustu věcí ke změně, mám divný velký nos, zvláštní malou pusu, divný hlas, na tváři se mi objevují krátery, u kterých u tebe, hyung, lidi říkají, že jsou roztomilý, nejsem nijak hubeny a ani nemám tělo sportovce, nejsem vysoký, uši mám-" odmlčím se, když mě lehce pleskne do ramene.

"Ještě něco a plesknu tě," výhružně se na mě zadívá. "Kyunnie, teď mě dobře poslouchej...jednou přijde někdo-"chci něco namítnout "nepřerušuj mě! Jsem si na 100% jistý, že jednou přijde někdo, kdo bude všechno, co ty na sobě nenávidíš, milovat, Kyunnie, bude milovat tvůj nosánek," cvrkne mě do něj a já se lehce zasměju, "bude říkat, že tvoje rty jsou neodolatelné, že má rád, když se k tobě může přitulit, protože jsi tak měkounký, že máš ideální výšku na to, aby ti ukradl pár polibků, bude milovat a obdivovat tvoje roztomilé ďolíčky a nebude se moct držet, aby, když se ti objeví na tváři, aby je nezmáčkl. Bude chtít, aby jsi na něj pořád mluvil, protože ho tvůj hlas uklidňuje a o uších ani nemluvím, Kyun! Každý jsme jiný a každý jsme dokonalý." vážně se na mě zadívá a pohladí mě po vlasech. Dojím poslední sušenku a hodně přemýšlím nad tím co Jooheon právě řekl. "Běž si lehnou, Kyun, mh? Byl to náročný den." usměje se na mě a já přikývnu a vlezu si do postele a on po chvíli zavře a odejde. S přemýšlením nad jeho slovy po chvíli usnu.

To be left alone || ChangkiWhere stories live. Discover now