To be left alone || Changki

To be left alone || Changki | 7. kapitola

Changkyun

Snažím se očima sledovat jen talíř s jídlem a ne Kihyuna, snažím se si neuvědomovat, že se mnou jí i někdo jiný, někdo, na koho nejsem zvyklý. Sedím až moc rovně, bolí mě záda a špatně se takhle jí, ale je to jeden z mých obraných mechanismů. Snažím se jíst tak, abych se neumazal.

Bylo mi jasné přitom rozhovoru, že se Kihyun nebaví, že byl rád, když jo Jooheon utnul, protože to nemusel ukončovat on a á se mu nedivím, s mými odpověďmi, kdo by se se mnou chtěl bavit?

"Kyunnie, jen skočíme s Jacksonem do krámu, hned jsme zpět, jo?" usměje se na mě Jooheon, když je oblečený a jde ke dveřím. Vytřeštím oči a lehce pohledem střihnu na sedačku, kde seděl Kihyun a díval se na televizi. Chtěl bych je zastavit, prosit je, aby neodcházeli, ale co kdyby si to Kihyun špatně vynaložil a odešel by s tím, že jsem ho urazil??

Přikývnu a on se na mě usměje a pak vyjdou ven. Přemýšlím, co mám dělat a po dlouhé době dumání pomalu dojdu do obýváku a sednu si na druhou stranu sedačky.

"Tenhle film je docela vtipný, nemyslíš?" ozve se po chvíli. Podívám se, co to vlastně dávají. Gintama live-action? Odkašlu si.

"T-To je na...m-motiv toho a-anime, ne?" odkašlu si a on se usměje a přikývne. "s-slyšel jsem, že to anime......." odmlčím se a pak se nadechnu, abych pokračoval " je parodie na další anime?" zamrkám na něj.

"Mh, to je, dělají si srandu z dalších velkých sérii anime, jako je Naruto, One Piece, Dragon ball." mluví na mě potichu a s klidem a musím říct, že mě jeho hlas uklidňuje, ale jak mluví potichu, tak ho občas přeslechnu a pak nevím, co mám dělat tak se mlčky k němu přesunu blíže.

"A-Anime jsem neviděl, jen jsem o tom slyšel, má....má to svůj vlastní p-příběh?" odkašlu si.

"Svůj příběh to má, ale hlavně se to zakládá na komedii a tak." on se usměje a začne mi vyprávět o čem to je. Zaujatě ho poslouchám a přikyvuji a občas, když mi chce říct nějakou vtipnou scénu, tak se tomu nejdřív sám dlouho směje a pak mezi hýkáním mi popíše, co je vlastně tak vtipné. Moc tomu nerozumím, ale i tak se zasměju, protože jeho smích je nakažlivý. To, jak to popisuje mě dostává do příjemného pocitu, který ani neumím popsat.

"Ten film není až tak dobrý, ale je vtipný a docela se jim to povedlo." zasměje se a ukáže na televizi, kde je zrovna nějaká vtipná scéna. Začne se v tichosti smát a já se neubráním pocitu radosti. Jeho tichý smích je jedna z nejhezčích věcí, co jsem kdy viděl. Nikdy jsem si nemyslel, že se někdo v mé společnosti bude tak bavit. Není to sice díky mě, ale jsem u toho a co mě těší víc je to, že je to někdo jiný než Jooheon.

"K-Kihyun," zadívám se na něj a nemůžu zastavit ten proud myšlenek, co se mi chce vyřítit z úst. Přestane se smát, ale i tak se usmívá a čeká než budu pokračovat. Nevím, kde se ve mě bere ta odvaha, ale...chci jednou zkusit něco sám, chci zkusit vzít svůj život do rukou. "C-Chtělbyjsibýtmůjkamarád?" sklopím hlavu a rychle to ze sebe vychrlím. Chvíli čekám, ale pak zvednu hlavu a vidím jeho nechápavý výraz.

"Promiň, Changkyunnie-"vydá ze sebe a mě se sevře srdce a do očí se mi nahrnou slzy. Rychle se zvednu a chci odejít. "p-počkej, promiň, ale já ti nerozuměl, co jsi říkal." zvedne se a stoupne si přede mně. Zakroutím hlavou a vzlyknu.

"Nebylo to...nic důležitého." vypísknu a pokusím se o útěk, ale chytí mě za ruku. Vyjeknu a trhnu sebou. Hned mě pustí a udělá dva kroky dozadu.

"Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit." zadívá se na mě a v jeho očích vidím paniku a je to moje vina, uvedl jsem ho do situace, ve které se necítí dobře, hlasitě polknu.