Changkyun
Zase se mi zdá ten sen, zase jakoby mi bylo 14. Je to nejspíš tím, jak jsem o tom mluvil s Kihyunem, vyprovokovalo to moje emoce a vzpomínky a ty se pak přenesli to mého snění, ale můj sen se po chvíli změní. Nikdo mě nedrží na studené dlažbě školního záchodu. Nikdo mi nesvléká kalhoty a nenadává mi. přede mnou stojí Kihyun a natahuje ke mě ruku. Po pár chvílích se jí chytím a z místa, které je pro mě plné vzpomínek se přeneseme na louku. Všechno je krásně zalité sluncem, zelená tráva, která je perfektně zastřižená, modrá obloha s pár mráčky a opodál ještě modřejší potůček. Stále se ho držím za ruku a dovede mě k břehu vody, kde je na zemi položená deka. Lehneme si spolu a já přitulíme se k sobě. Začneme si ukazovat mraky a co nám připomínají. Nahne se ke mě a já se zatajeným dechem sleduji, jak zvedne ruku, ve které mám stále spojenou tu svojí a přitiskne ji ke svým rtům, aby ji lehce políbil. Usměju se a nečekám ani chvíli na to, abych se k němu nahnul víc já a vtiskl mu lehkou pusu na čelo. V ten moment cítím, jak s námi někdo třese.
Trhnutím se probudím a zadívám se na Jooheona s Jacksonem, jak se na mě starostlivě usmívají. Zvednu hlavu, abych zjistil, že ležím Kihyunovi na hrudi, a když se zadívám na jeho obličej, tak na tváři má stopy po zaschlých slzách, oči má podlité krví a je bledý, hádám, že vypadám stejně.
"Kihyun by měl za chvíli vstávat, aby to stihl do práce." zašeptá Jackson, přikývnu a opatrně se zvednu a promnu si oči, které mě pálí.
"Kyunnie, stalo se něco?" Jooheon mě chytne za ruku a odvede do kuchyně. Jackson dojde opatrně za námi a když kývnu hlavou, tak přijde až úplně k nám.
"J-Já...řekl jsem Kihyunovi....všechno...úplně všechno o tom, co se stalo," špitnu a polknu. "j-já vím, že jsem to měl říct jako prvnímu tobě, ale nechtěl jsem tě zklamat ještě víc než jsem to už udělal, nechtěl jsem, aby si se cítil hůř, ale hlavně jsem to potřeboval říct někomu, kdo je ..nový, kdo na to může mít jiný názor než ty já..omlouvám se." vzlyknu to a divým se že po včerejšku mám ještě nějaké slzy nazbyt. Jooheon zakroutí hlavou a obejme mě.
"Kyunnie, já jsem hlavně rád, že jsi to někomu řekl. Jsem na tebe pyšný, jak jsi silný a všechno zvládáš sám, nikdy jsi mě nezklamal a nikdy nezklameš spíš tě víc a víc obdivuji, protože já bych to nezvládl." Prohrábne mi vlasy zatím co mě objímá a já zvednu oči, abych viděl Jacksonův smutný úsměv. Po chvíli přemýšlení k němu natáhnu jednu ruku a on se na mě zářivě usměje a dojde k nám a obejme mě i Jooheona zároveň cítím, jak se Jooheon napnul a trochu se oddálil, aby se na mě zadíval. Četl jsem v jeho očích ten tichý souhlas, usmál jsem se a znovu se přitulil do jeho náruče a on mě objal víc.
"Kyunnie, jsi naprosto úžasný na to nezapomeň a pro mě nebylo většího potěšení než se s tím hajzlem vypořádat!" pohladí mě Jackson po zádech a já se usměji. Po chvíli mazlení se ode mě oddálí.
"Děkuju...dojdu...se vysprchovat, tak vzbuďte prosím Kihyuna." prohrábnu si vlasy a oni přikývnou. dojdu do sprchy svléknu ze sebe všechno to uslzené oblečení. Vlezu pod sprchu, kde se rychle opláchnu, přehodím si ručník kolem pasu a druhý kolem ramen a začnu si sušit vlasy. Dojdu před zrcadlo a vyčistím si zuby. Když jsem na odchod,u tak se prudce otevřou dveře a do koupelny vletí Kihyun. Když mě uvidí, tak vytřeští oči a vyjekne, ale jelikož je podlaha mokrá, tak mu do v ponožkách podjede a on mi skončí v náruči. Rychle ho chytnu, aby nespadl a on se mě pevně chytne. Ale znovu mu to podjede. Chytnu ho pevněji za paže těsně pod rameny a trochu ho k sobě přitáhnu, on se trochu zakymácí a jak nohou zabere, aby neuklouzl tak se odrazí skočí mi kolem krku. Obejme mě a nestihnu ani zareagovat než se moje rty octnou na něčem měkkém a velice příjemném. Vytřeštím oči, když si uvědomím, kde se moje rty nacházejí a i Kihyun vypadá dost vyjukaně. ale místo toho, aby se odtáhl, tak se na mě pomalinku začne víc lepit a já se neubráním, abych rukama nepřejel po jeho bocích. Po tichém zavrnění jsem si na sto procent jistý, že ho opravdu chci políbit, že nechci jen pusu z omylu, ale než stihnu udělat něco víc, tak do koupelny vběhne ještě Jooheon.
YOU ARE READING
To be left alone || Changki
FanfictionChangkyun si zažil svoje. Proto je taky jen zavřený doma, trpí panickým strachem z lidí, je naprosto antisociální a nebýt kamaráda Jooheona, byl by na světě úplně sám. Kihyun je velmi úspěšný psycholog, který se díky osudu rozhodne pomoct Changkyuno...