To be left alone || Changki

To be left alone || Changki | 15. kapitola

Changkyun

Sjedu ho pohledem a nemůžu si nevšimnout jeho pohledu, co na mě vrhne, ale ani to moc nevnímám, protože ho vidím v té zástěře, tak si musím skousnout ret. Je neuvěřitelně k sežrání a když se za námi zavřou dveře, tak ho musím hned obejmout. Slyším, jak zalapá po dechu a já se neubráním tomu, abych ho na sebe natiskl víc. Jackson mi v autě řekl, co Kihyun udělal, aniž by věděl o co jde tak mě pomstil, byl to on, jeden z Jacksonových kamarádů, kdo zmlátil ty hajzly.

"Děkuju, Hyung." šeptnu do jeho ucha cítím, jak se zatřásl.

"Z-Z-Za co mi děkuješ?" slyším jak špitnul. Usměji se.

"Jackson mi řekl, co jsi udělal, řekl mi, že jsi mě už pomstil. Děkuju." skousnu si ret, když se zatřese a pak se od něj odtáhnu.

"Nemáš zač, Kyunnie." zamrká na mě a já se usměju a pohladím ho po tváři. Cítím se jak úplně vyměněný, když jsem s ním.

"Moc ti to sluší, hyung." šeptnu a pohladím ho po odhaleném čele. Zrudne a ruku si připlácne na místo, kde má sponku a chce si jí sundat. Zarazím ho a sponku mu musím upravit, když si jí trochu stáhne a usměju se, když se mi to povede. Zamrká na mě a já se ztratím v jeho očích. Jednu ruku mám na jeho krku a druhou na jeho rameni. On opatrně položí ruce na mojí hruď a nespouští oči od těch mých a já si musím olíznout rty. To je jediný moment, kdy se jeho oči odtrhnou od těch mých a pohledem sjede na moje rty a lehce se ke mě přitiskne a cítím, jak se mu zrychlí dech. Skousne si ret a chce něco říct, ale přeruší nás zvuk zvonku. Kihyun zaúpí a odtáhne se ode mě a dojde do kuchyně a já jen slyším, jak něco mlátí, dokud zvuk zvonku nepřestane. Dojdu za ním a vidím, jak paličkou na maso rozmlátil časovací budík na vaření.

Nejdřív jsem nemohl uvěřit, že Kihyunnie byl s nimi na tom zátahu, přece jen je roztomilý, sladký a hodný ale...teď tomu trochu rozumím.

"Zapomněl jsem ho vypnout," zamrká na mě a položí paličku na maso na linku. "najíme se?" skousne si ret a uhne pohledem. Usměju se a přikývnu. Najíme se jídla a já se pak rozhlédnu po jeho bytě.

"Máš to tu moc hezké." usměju se, není to velký byt, ale je útulný a tak akorát. Usměje se na mě.

"Musíš se tu cítit stísněně." zasměje se, je pravda, že náš byt je větší a hlavně dvoupatrový, ale to jen díky tomu, že jako spisovatel vydělávám dost, protože moje knihy se prodávají velice dobře, díky bohu. Před tím jsme bydleli oba dva v garsonce a naštěstí to se změnilo.

"Mh, ne, je to tu útulné a příjemné." zářivě se po mých slovech usměje a vezme mě na malou prohlídku. Dostaneme se prohlídkou až k jeho pokoji a já na chvíli zaváhám, sám vím, že to je moje království, nechci mu tam lézt ale on zakroutí hlavou a pobídne mě dál. Dojdu s ním k malé knihovně a on ukáže na poličku, kde jsou nějaké moje knihy. Usměji se.

"Tak Jooheon nelhal, když říkal, že máš rád moje knihy." zakývám hlavou. On rychle přikývne a všimnu si rámečků na skřínce s tím, že se podívám na jeho fotky. Všimne si mého pohledu a vyjekne a z ničeho nic mě chytne, oba hodíme piruetu a já při tom chytím Kihyuna kolem pasu, aby nespadl a očekávám tvrdý náraz, a proto se překvapím, když místo toho spadnu do měkkého. Kihyun leží na mě to je hlavní. Otevřu pomalu oči a zjistím, že ležím na posteli. Kihyun taky otevře očí a lekne se, když zjistí, že na mě leží a hlavu má na mojí hrudi. Zamrká na mě, ale nevypadá jakoby se chtěl zvedat. Skousnu si ret.

"To byl tvůj plán, Hyung?" skousnu si ret a podívám se na něj. Zrudne a zakroutí hlavou.

"N-Ne, nebyl,...ale n-nevadí mi to, tobě?" špitne usměju se a zakroutím hlavu, ho chytnu za boky a vytáhnu ho k sobě blíž a neváhám ani chvíli a přetočím ho pod sebe. Zrudne a položí ruce na mojí hruď, lehce s nimi přejede po mé hrudi až na můj krk a spojí je ne mé šíjí a skousne si ret. Neprotestuji, když mě k sobě začne lehce přitahovat. Sjede pohledem zase na moje rty a cítím, jak jeho se jeho dech zrychluje. Roztáhne nohy a já se k němu dostanu blíž. Slyším, jak zalapá po dechu, když se mezi jeho nohy dostanu, a když jsem takhle blízko, tak cítím, jak se třese.