Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

mise

Spolu s týmem jsme stály na takovém útesu a čekali jsme až projede Hydry vlak na který skočíme. ,,Opovažte se aby se vám něco stalo!" Řekla jsem přísně a podívala jsem se na Buckyho a Steva. ,,Jane, vážně to chceš udělat?" Zeptal se Bucky. ,,Ano chci vám pomoct zničit ty kretény!" Řekla jsem rázně. Steve na to slovo nic neřekl, normálně je naštvaný když mluvím sprostě, ale u Hydry to ani jinak nejde.
,,Ale vážně, snažte se aby se vám nic nestalo." Řekla jsem zcela se strachem v hlase a objala jsem nejdřív Steva a potom Buckyho. ,,Musíš mu to říct co nejdřív." Pošeptal mi Bucky, když jsem ho objala a dal mi pusu do vlasů. ,,Ten vlak!" Zakřičel někdo. Zaposlouchala jsem se a opravdu. Slyšela jsem vlak, který se sem řítil obrovskou rychlostí. ,,Musí tam vést něco sakra důležitého, když mají tak na spěch." Řekl naštvaně Bucky.
Hned Jakmile jsme vlak viděli tak jsme dali signál aby se na něj ostatní dostaly.
Na vlaku by měl být i Zolla, kterého máme zajmout a dostat na základnu.
Rychle jsem se dostala do vlaku a ihned jsem začala střílet proti hydrantům.
Jeden na mě skočil ze předu a kopnul mě do mé zraněné nohy. Vyjekla jsem bolestí a střelila jsem ho do hlavy. ,,Debil." Odfrkla jsem si a pokračovala dál v eliminování hydrantů.

,,To je za tu zkurvenou nohu!" Zakřičela jsem k tomu když jsem zabila dva hydranty. Jestli si myslíte že je mi jich líto tak jste na omylu. To oni jsou u Hydry. To oni mají podíl na tom všem. Žádnou lítost k nim necítím!
Po chvilce mi připadalo že jsem zabila snad celej vlak. Kolik jich tu jako je sakra?

Najednou jsem zaslechla křik. Bylo to jakoby křičel Bucky a tak jsem neváhala ani minutu a i přes bolest nohy jsem se rozeběhla směrem odkud ten křik vyšel.

Zastavila jsem se u otevřených dveřích vlaku. ,,Bucky?" Začala jsem volat po mém kamarádovi. ,,Bucky?" Tentokrát mnohem hlasitěji a bezradněji. Něco jsem zaslechla z venku. Chtěla jsem se tam kouknout, ale najednou se někdo dostal dovnitř a sesunul se na zem. ,,Steve?" Zeptala jsem se nevěřícně. Rychle jsem k němu přiběhla a objala ho. Hned jsem si všimla, že brečí. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se opatrně. ,,A kde je Bucky?" Dodala jsem vystrašeně a podívala jsem se na něj. ,,Bucky on, on spadl do té rokle, on je mrtvý Jane." Řekl se slzami v očích Steve. Ještě pevněji jsem ho bjala a začala jsem brečet. Bucky.
Můj bože Bucky je mrtvý.
Začal se ve mně vařit ohromný vztek. Jak si to mohli dovolit? Tohle jim neprojde!
Slyšela jsem kroky a tak jsem rychle vstala a střelila jsem toho hydranta co na nás chtěl zamířit. Steve se taky s hněvem postavil. ,,Jdu najít Zollu." Řekl vážně a odešel. Zatím jsem si vzala na starost že zabiju všechny hydranty co mi přijdou do cesty. Jeden na mě vyskočil a chtěl mě ze zadu bodnout, ale já mu ten nůž sebrala a podřízla jsem mu hrdlo. ,,To je za Buckyho!" Zařvala jsem na něho a on se bezmocně spustil na zem.
Byla jsem tak smutná, tak naštvaná, tak zrazená. Cítila jsem se tak bezmocně.
Sice jsem Buckyho milovala jako kamaráda, ale vím že se Stevem měli ještě větší pouto. A to mě taky bolí. Bolí mě že Steve přišel o svou rodinu, Bucky byla jeho rodina, ale to moje taky. Z mého přemýšlení mě vytrhl snad poslední hydrant co tu byl který na mě vystřelil. Náramkami od Starka jsem to vykryla a zastřelila jsem ho.

...

Hned jakmile jsme dorazili na základnu tak dali Zollu na výslech. Chtěla jsem ho zabít a to moc, ale nedovolili mi to.
Se Stevem jsme spolu od té doby nepromluvili a mě je to líto.

Přišel za náma agent Phillips, kterého jsem tu viděla už i předtím a zeptal se nás jestli tam půjdeme. Teda neptal se prostě to řekl. Hlavně asi kvůli tomu že já byla v hydře zajatec a Zolla mě tam mučil. Přišla jsem tam a Steve vešel do druhých dveří. Chtěla jsem tam taky, ale Phillips řekl ať jdu s ním vyslíchat Zollu. Na sucho jsem polkla a šla jsem za ním.

Postavila jsem se za sedícího Phillipse a Zolla se podíval na neprůhledné sklo za námi. ,,Je tam Steven Rogers?" Zeptal se se zájmem. Phillips přikývl. ,,Kde je poslední základna Hydry?" Zeptal se Phillips. Zolla otázku ignoroval. ,,Už jsi mu to řekla freundine?" Otočil se na mě Zolla a já se na něj nechápavě podívala. ,,Sleduju tě už dlouho a vím co způsobuje tvoje zranění. Nechtěl jsem aby to Meier použil na tebe, jen jsme chtěli eliminovat Stevena." Pokrčil rameny Zolla. ,,Cože? Vy jste ho chtěli zabít a je vám to jedno?" Vykřikla jsem na něj a bouchla jsem do stolu. ,,Nakonec ale omylem zabil tebe freundine, pomalu, ale jistě umíráš." Řekl bez emocí a já ho chtěla uškrtit. Všiml si mé naštvanosti. ,,Ty jsi mu to neřekla." Zajásal jako malé dítě. ,,Tak to se omlouvám, asi jsem vám zkazil přátelství." Řekl německým přízvukem. Zalapala jsem po dechu a podívala jsem se na něj. ,,Oni tě možná nezabijou, ale jakmile tě ještě někdy uvidím nezaváhám ani minutu a postarám se o to aby jsi trpěl." Procedila jsem skrz zuby a rychle jsem vyšla ven. Hned z druhých dveří vyšel i Steve. ,,Co jsi mi neřekla Jane?" Zeptal se ublíženě. ,,Steve já..." Došli mi slova. Nevěděla jsem co mám říct. ,,Pojď za mnou." Řekla jsem nakonec a rychle jsem odešla.