Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

Mise o život

Ohlédla jsem se za sebe a uviděla jsem Steva, který rozpačitě šel směrem ke mně. Jak nejrychleji to šlo jsem se dostala až k němu a objala jsem ho. Oba dva jsme věděli, že tahle mise bude náročná. ,,Zvládneme to." Řekl konejšivě Steve a pohladil mě po tváři. Ještě jednou jsem ho objala, když jsem se odtahovala už jsem viděli jak ostatní přicházejí. Ještě jsme nikomu neřekli, že jsme spolu, ale Steve říkal, že to po téhle misi chce říct.

Vlastně celou cestu tam jsem se dívala na Steva. Bála jsem se o něj, to se sice bojím vždycky, ale teď bylo něco jinak.
U konce cesty mi Steve věnoval jeden dlouhý starostný pohled, ale to bylo všechno. Jinak se díval do prázdna. Určitě přemýšlel o Buckym... Zhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se jinam.

...

Bum. Dveře od nějaké místnosti Steve vykopnul a já jsem rychle všechny hydranty zastřelila. Podívala jsem se kolem a hned jsem běžela za Stevem, který pořád hnal dopředu.

Dostali jsme se do jiné místnosti, tentokrát to byla místnost s laboratoří. Ihned mi to připomnělo, jak na mě dělali pokusy.
Do očí se mi nahrnuli slzy, jakmile jsem spatřila ten pitomý kovový stůl. Oni to mají v každé základně? To si dělají srandu ne? Ty nevinné lidi co unášejí tady mučí? Naštvala jsem se a do všeho jsem začala mlátit. Jakmile jsem spatřila ty nádobky s tekutinami tak jsem měla chuť všechny zabít. Ihned jsem je schodila na zem, což způsobilo, že se roztříštili. Stoly a skříňky jsem převrátila a chtěla jsem konečně zlikvidovat ten stůl. Někdo mě, ale ze zadu chytil a pevně mě k sobě přimáčkl. ,,Pšš Jane, to bude dobrý." Pošeptal konejšivě Steve a otočil si mě k sobě. ,,Pusť mě." Bouchala jsem do něj a snažila jsem se dostat k tomu stolu. ,,Notak, prosím." Pošeptala jsem poraženě zatím co on si mě přitáhl do objetí. Slzy mi stékali po tvářích a moje líce hořeli jako oheň. ,,Dobrý?" Zeptal se po chvilce Steve. Kývla jsem na souhlas a už uklidněná jsem ho následovala dál.
Dostali jsme se až k takovému hangáru, kde se Steve začal prát s Red skullem. Chtěla jsem mu pomoct, ale na mě se vrhlo asi 20 agentů a vzhledem k tomu že mám tu nohu tak jsem se jich rychle snažila zbavit.
V periferním vidění jsem viděla jak Red Skull nasedá na letadlo a to vzlítá směrem ven. Steve byl mnohem blíž než já takže jsem neměla možnost k němu rychle doběhnout.
Najednou se za mnou ozvala Peggy. ,,Naskoč!" Zařvala rychle a já se otočila. Ihned jsem pochopila a naskočila jsem do auta ke Starkovi, který to auto řídil. Slyšela jsem jak něco Peggy říká Stevovi do komunikátoru.

Se škubnutím jsem se rozjeli a ihned jsme byli u Steva. Ten rychle naskočil a objal mě. ,,Musíme dohnat Red Skulla!" Přikázal Steve a Stark ještě přidal na rychlosti.

,,Miluju tě Jane." Řekl se starostí Steve. ,,Taky tě miluju." Řekla jsem s úsměvem a s něhou jsem mu věnovala jeden dlouhý polibek. Ještě víc si mě přitáhl k sobě jako kdyby to měl být náš poslední polibek.

Pokračovali by jsme dál, ale Stark nařídil Stevovi ať se připraví. Steve se zvedl. Rychle jsem ho chytila za ruku. ,,Vrať se mi Steve, prosím." Hned jak jsem to dořekla tak jsem jeho ruku pustila a on vyskočil na Red Skullovo letadlo. Jedna neposedná slza mi ukápla z oka. Rychle jsem ji setřela. Vždyť on se vrátí. Doufám...

Rychle jsme se dostali na základnu do komunikační místnosti a já čekala kdy se Steve ozve.
,,Jane?" Ozvalo se najednou z toho komunikátoru. Všichni ostatní najednou odešli. ,,Steve?" Zeptala jsem se pro ujištění. ,,Můj bože Jane, je mi to moc líto." Řekl Steve a u toho zhluboka vydechl. Vůbec jsem nechápala co má na mysli. ,,Co tím myslíš Steve? Co se děje." Zeptala jsem se se starostlivým hlasem. ,,To letadlo je namířeno na New York..." Řekl Steve třesoucím se hlasem. ,,Jane, já, musím ho namířit jinam, nejde zastavit." Dořekl Steve to čeho jsem se nejvíc obávala. ,,Ne prosím Steve! To jde vyřešit i jinak! Prosím!" Začala jsem naplno brečet. ,,Je mi to moc líto Jane, už není čas, buď já nebo miliony lidí...." Nechal vyznít odpověď, ihned mi došlo že by se pro New York obětoval.

...

,,Steve, zítra se sejdeme ve čtyři v naší kavárně a ne aby jsi se opozdil!" Zasmála jsem se se slzami v očích, když mi došlo že ho nepřemluvím. ,,Budu tam přesně Jane." Řekl smutně Steve.
,,Jane?" Zeptal se Steve rychle. ,,Moc tě miluju Jane." Dodal ihned potom.

,,Vezmeš si mě?" Zeptal se naléhavě. ,,Ano!" Vykřikla jsem do komunikátoru. Myslela jsem že mi Steve odpoví, ale byla slyšet velká rána a pak šum. Začala jsem brečet úplně znova. Co když moje poslední slovo neslyšel? Co když zemřel? ,,Prosím bože, tohle ne!" Začala jsem křičet po celé místnosti. Ihned sem vtrhla Peggy a zmáčkla mě v pevném objetí. ,,Peggy, on, on je..." Chtěla jsem ji říct co se stalo, ale ona mě nenechala. ,,Já vím." Řekla smutně a pohladila mě po vlasech. Po chvíly jsem si stoupla a utřela jsem si slzy.
,,Ale on to určitě přežil." Řekla jsem si spíš sama pro sebe. ,,Musíme ho hledat!" Řekla jsem se vztyčeným prstem a rychle jsem běžela hledat Starka. Ihned jak mě Stark uviděl tak nasadil kamenný výraz. ,,Letadlo nám zmizelo z radarů... Je mi to moc líto Jane." Řekl konejšivě a pohladil mě po rameni. ,,Ale budete ho hledat?" Zeptala jsem se beznadějně. ,,Nemůžu ti nic zaručit Jane." Řekl bezmocně Stark. Ihned jsem odtamtud vyběhla. Jediný co jsem teď potřebovala byla postel. Jakmile jsem se k ní dostala tak jsem na ní spadla a začala jsem znova hystericky brečet. A nepomáhal mi ani pohled na můj náramek přátelství co mám na ruce ani na řetízek od Steva.
Nevím jak dlouho jsem brečela, mohly to být minuty, hodiny, dny.... Bylo mi to jedno.... Ztratila jsem ho, nedokázala jsem se o něj postarat, nedokázala jsem ho ochránit...