Život Ellie McCollins (SEBASTIAN STAN)

Kapitola 15

Jeho ruce jsem cítila na svých bocích. Ruce jsem mu dala na zátylek a přitáhla ho více k sobě. Cítila jsem jak to se mnou i s ním dělá divy. Byla jsem na něm přímo nalepená, že by mezi námi ani list papíru nevešel se. ,,Ehm?" ozvalo se ode dveří, a oba jsme věděly že po naší chvilce. ,,Je hezké že jste se asi usmířily. To ale neznamená že si to tady rozdáte." napomenul nás brácha. Divím se že mu ještě nechtěl udeřit do tváře. Za to jsem byla teď ráda. ,,Děláš jako bys ty to nikdy ty neudělal." opřela jsem se zády o Seba. Ten mě obejmul a tiskl k sobě. ,,Teď to nerozebírej, jo? Navíc mi bylo sedmnáct." poukazoval na jednu dávnou veselou historku z našeho mládí. ,,To neznamená že jsem neměla trauma!" bránila se se smíchem. ,,Máš klepat." začal se bránit. Chtěla jsem něco říct ale vešel na zahradu táta. ,,Nechte toho!" ukončil naší hádku taťka. Dál jsme to ani jeden nerozebíraly, bylo to dávno už ukončené. Raději jsme se odebraly do jídelny, ta byla taky přestavěna. Byla podobná té předchozí, ale takhle se mi líbila více. 

Byla krásná. Líbilo ser mi že tam je víc židlí i pro hosty nebo až se třeba rozrosteme. Když jsem se podívala na druhou stranu byla tam kuchyně, taky předělaná. 

,,Wow." pomalu jsem se rozešla blíž. Bylo to jako z pohádky. Osobně se mi tenhle styl moc líbil. Už teď vím že tu budu trávit nejvíce času. Když jsem ji prolezla, sedly jsme si do obýváku. Celou dobu jsme si povídaly o životě ve Švýcarsku, co dělaly oni tady, jak se všechno změnilo. Vykládaly jsme si staré historky. A já se cítila jako doma. Pohodlně jsem byla opřená o Sebastiana a užívala jsem si všechnu tohle pohodu. Dost jsme si padly do noty s Adeline, která si se mou pořád chtěla hrát. Celý tatínek.

,,Jednou budeme mít i my vlastní." zašeptal mi do ucha Seb. ,,Jednou." natáhla jsem se po polibku na ústa. Kolem deváté jsme se rozhodly to ukončit. Pomohli jsme, hlavně Sebastian, odnést Adeline do auta, která mi usnula v náručí. ,,Co kdybychom začaly na mimču pracovat už teď?" ,,Nemůžeme. Beru prášky. Počkej maximálně týden a jsem jen tvá." objala jsem ho kolem pasu, hlavu jsem mu položila na jeho hruď. ,,Promiň. Neměl bych na tebe tolik spěchat. Promiň." políbil mě do vlasů. ,,Chtěla bych malého chlapečka s tvýma očima a vlásky. Přála bych si malou holčičku, stejnou jako ty jen v dívčí podobě." kreslila jsme prsty po jeho hrudi přes triko. ,,Jednou je budeme je mít. Slibuji." opatrně mě svedl do náruče a odnášel do ložnice. 

Opatrně mě položil na postel a nalehl na mě. Políbil mě. Cítila jsem z jeho polibků jak by mě chtěl. Já ho vlastně taky. Dlouho jsme měli oba celibát. Líbaly jsme se vášnivě a dravě. Jeho ruce bloudily po celém mém těle. Co nejrychleji jsem ho vysvlékla a on mě. Milovaly jsme se pomalu a přesto vášnivě. Tohle jsem milovala na něm. ,,Miluji tě." ,,Já tebe taky." odpověděla jsem mu z polospánku. Pět kol vás rychle unaví a já do pěti minut nevěděla o světě. Když jsem se ráno probudila, neležel vedle mě. Opatrně jsem vstala z postele a přešla ke kufru, co asi donesl ze spodku. Kdy to stihl? Vyndala jsem si nějaké oblečení. Bylo teplo takže asi šaty?

Dala jsem si ještě před tím rychlou sprchu. Oblékla jsem se . Svázala vlasy gumičkou do culíku. Do ruky vzala mobil a šla za Sebastianem do kuchyně. Našla jsem ho jak tam po ni pobíhá a asi dělá snídani, co se mu tak trochu připaluje. ,,Něco si tu ti pálí." poukázala jsem na fakt že to tu smrdí spáleninou. ,,Neměla jsi spát?" ,,Děláš ze mě spáče. Víš kolik mám energie? Hodně!" vyhodila jsem ho od sporáku a pánvičku s něčím rovnou hodila do koše. ,,Teď abychom koupily novou." hleděl do koše. ,,Já tu nic nepálila a nechtěla někoho otrávit. Na rozdíl od tebe. Ty kupuješ." rozešla jsem se k ledničce. Vyndala vajíčka, mouku ze skřínky, mléko z lednice a další ingredience na palačinky. Hotové jsem naservírovala na talířek a položila společně s nuttelou a džemem na stůl. Posedaly jsme si ke stolu a  začaly jíst.