Jizvy

Nehrajte si s množstvím magie

,,Koncentrujte essenci! Nemyslete na zbytečnosti!" pokřikovala na nás učitelka nekromantie. Asi půl hodiny jsme se snažili vdechnout pomocí essence život do nějakého zvířete tak, aby se pohybovalo bez našich příkazů. Aby si prostě jen tak chvíli žilo.

Bylo to neskutečně těžké. Kostlivce se oživovali a poutem se vázali na samotného oživovatele. Jenže tady se muselo to pouto přetrhnout. Znělo to lehce, ale v praxi to bylo o něčem úplně jiném.

Dostal jsem zvíře, které se podobalo zkřížení jelena a vlka.

Hodil jsem pohled na Denraara. Ten se snažil, aby množství essence, které přivolal, mu nevyklouzlo z rukou. Zeron se zase snažil narušit duchovní pouto mezi ním a zvířetem.  Stál tam se zavřenýma očima a soustředil se na úkol. Pár lidem se to povedlo. Ani jsem se nedivil, že mezi nimi byli jen ti, kteří ovládají temnou magii. 

Vrátil jsem se zpět k úkolu. Přivolal jsem essenci do obou rukou a poslal jsem ji směrem k mrtvému zvířeti. Essence bylo málo. Teda, zdálo se mi to tak. Zvedl jsem pomocí magie jeleno-vlka a obtočil jsem ho essencí. Po nějaké chvíli se mu už otevřeli oči, které plály zelenou barvou. Teď jenom přerušit pouto. Zavřel jsem oči a spatřil jsem most mezi svou a zvířecí myslí. Šáhl jsem do své studnice energie o něco hlouběji a vzniklou energii jsem poslal proti mostu. Měl jsem ji příliš. Ještě trochu a vymkne se mi z rukou. Cítil jsem to.

Ale nepřestával jsem. Ucítil jsem, jak se mi zbarvují oči. Efekt, když je essence mnoho. Oči se zbarvují do zářivě zelené. Roztáhl jsem pro jistotu křídla, abych mohl ztlumit možný pád. 

Vzdáleně jsem zaslechl volání Denraara. Nevěnoval jsem mu pozornost, protože učitelka říkala, že nemáme myslet na zbytečnosti. Jenže volání Denraara nepominulo, ale naopak se stalo hlasitější. Jako přes mlhu jsem vnímal okolí. Denraar a Zeron volali mé jméno, jenže já jsem se nechtěl nechat vyrušit. Už jsem to skoro měl. Ještě kousek. Ještě trochu. 

Přestal jsem cítit končetiny a do těla se mi rozlila náhlá únava. Najednou jsem ucítil náraz svého těla o zem. Neměl jsem ani kapičku síly na to, abych se zvedl. Ležel jsem na zemi a koutkem oka jsem zahlédl, že se ke mně řítí Denraar. Pokusil jsem se k němu zvednout ruku, jenže upíra náhle silně odhodila zelená energie.

,,Nenech se tím pohltit!" uslyšel jsem jako přes nějaké sklo Denraara. Zvedl jsem a vyběhl směrem ke mně znovu. Zelená energie ho chtěla odhodit, jenže tentokrát Denraar úder vyblokoval, jakoby něco ve vzduchu přeřízl vodou a  přihnal se ke mně. Energie ho táhla pryč. Poslední, co jsem zahlédl, byly jeho nebesky modré oči plné strachu a žalu.

***

 Tma. Nic. Nicota. Vdechl jsem vzduch. Léky. Takže jsem v nemocničním oddílu. Vdechl jsem podruhé. Ucítil jsem ještě něco. Mátu. Ne, ne, ne, počkat. Zkusil jsem vdechnout potřetí. Opravdu to byla máta.

Pomalu a neochotně jsem otevřel oči. Spatřil jsem sedícího na židli vedle mě postele Denraara, který na mě upíral pohled.

Když se naše oči setkaly, Denraar se ke mně vrhl a chytil mě za ruku.

,,Co sis myslel, že děláš? Ses zbláznil vyvolávat tolik essence? Chápu, že jsi arogantní, namyšlený, egoistický tupec, ale mohlo ti dojít, že takové množství essence nezvládneš kontrolovat!" rozkřikl se na mě upír. Potom položil svou hlavu ke mne na hrudník a objal mě.

,,Bál jsem se o tebe. Jsi sice naprostý imbecil, ale jsi imbecil, kterého jsem nestihl ještě pořádně poznat," řekl s dvojsmyslným úsměvem a zvedl se.

,,Provedu sem Zerona. Vyhrožoval mi, že jsetli ho sem nepřivedu po tvém probuzení, tak mi překryje cestu pro vzduch," oznámil Denraar a zmizel za dveřmi.

Co? Moje jediná reakce na jeho  proslov. Já chybět Denraarovi? On snad spadl ze stromu, nebo co.

Mé myšlenky přerušil Zeron, který se na mě vrhl jako dravec na maso. Přinesl dokonce Serrira. Had se mi pritulil ke tváří a olízl mi nos.

,,Co se stalo?" zeptal jsem se po chvíli. Elf si povzdechl a otočil ruku dlaní náhoru. Že vzduchu vykouzlil iluzi.

Byl jsem tam já a kolem mě byla spousta essence. Jak jsem si i myslel, tak mi potom zezelenaly oči. Po pravdě řečeno, vypadal jsem se zelenýma očima hezky.

Potom jsem se zvedl do vzduchu. Ani jsem nemáchl křídly. Kolem mě vznikl mrak černozelené moci. Obličej jsem měl naprosto bez výrazu. Okolo se začali shromažďovat ostatní mrtvá zvířata oživena mou mocí.

Denraar na mě křičel, ať toho nechám. Ať se vrátím zpět. Křičeli i ostatní, ale Denraar nejvíce. Potom jsem spadl. Zvířata spadla mrtvá bez kapky essence na oživení. Denraar se ke mně vrhl. Kolem sebe jsem měl nějakou neviditelnou bariéru, která jí odhodila zpět. Upír se ale nevzdal. Rozběhl se ještě jednou a udělal v bariéru pomocí vody trhlinu a tou prolezl ke mně. Bariéra ho vytlačovala, jakoby chápala, že je nezvaný host, ale Denraar šel dál. Zvedl mě že země a v tu ránu bariéra jakoby opadla. Bylo to vidět podle upíra, který se povolil v ramenech a nezapíral se do každého kroku, když mě nesl do nemocničního oddílu. Vrčel na všechny kolem, kteří se přiblížili o něco blíž, než by měli.

Iluze skončila. Zíral jsem na Zerona. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem právě viděl. Vypadal jsem jako ztělesněný bůh smrti, či co. Bez výrazu a velmi mocný. A stejně se mě Denraar nebál. Asi jen machroval před ostatními, ale to není podstatné. Podstatné je, že se ke mě vydal. I když jo bariéra vytlouká ven, tak šel dál. Slyšel jsem, že je nanejvýš těžké nějakou bariérou takhle projit a že to bere hodně sil, ale on to dal. A proč? Proč?

,,Nevím," řekl Zeron, jakoby mi četl myšlenky. Podíval jsem se na něj. Ten mě poplácal povzbudivě po rameni a začal vyprávět něco, co jsem zmeškal na hodině. Neposlouchal jsem ho. Byli mi to momentálně jedno. Pořád jsem měl v hlavě dvě věci. Proč se tam sakra Denraar vydal a po jeho navratu při mém probuzení nevypadal vůbec vyčerpaně. A druhá věc, jak to, že jsem vydržel tak dlouho vzdorovat přebytku essence. Normálně by se 'roztekla' do všech koutů, jenže já jsem ji pořád měl alespoň trochu pod kontrolou. Proč? Co to je za trik? Něco tady nehraje.