The Evil Boss ✓ || Changki

Část 6

Kihyun

Připadám si jako idiot. Kompletní idiot. Když jsem slyšel, jak mu Minhyuk nabídl, že bude bydlet u něj, tak mě divně píchlo na hrudi, já mu přece pomohl a ne Minhyuk! Jasně, on to nemůže vědět, protože jsem to udělal tajně a taky proto, že mu to nikdy neřeknu, že jsem to udělal, ale....to je jedno přece!

Ale dobře, jsem mu vděčný, že díky tomu, že zná Hyungwoona, že tu s Hoseokem zůstanou. Připisuji mu malé bezvýznamné plus do neexistujícího imaginárního hodnocení. Což taky neví, nebudu ho chválit, ani mu děkovat, je to jeho práce. Od jisté doby nechválím, ne od doby, kdy se lidi, co jsem pochválil, začali chovat jako idioti. Při jedné pochvale jim jeblo a přestali pracovat jako předtím, flákali se a tak letěli z firmy pryč, protože tohle nemám za potřebí. A tak jsem přestal chválit. Ale stejně proč se cítím tak dotčeně? Dotčeně, protože mě nesnáší a určitě mě proklíná kdykoliv může. Dotčeně, že neví, že jsem celé dopoledne lítal a vyřizoval jeho věci, abych mu pomohl. Ale ne, musím se uklidnit. Nesmí to vědět, když to neví, tak je to tak lepší. Když bude mít raději ostatní, než mě, tak je to jedno, někdo jako já, kdo už je zvyklý být nenáviděn a sám je to...normální stav, dá se říct.

Povzdechnu si, musím se soustředit na práci a ne na ptákoviny. Rozrazím dveře od jeho kanceláře, zrovna stál u tiskárny a celý s leknutím poskočil.

„Až to roztřídíš, tak ti vysvětlím další věci." Řeknu vážně.

„U-Už to mám." Vyjekne a odskočí od tiskárny.

„Fajn, takže vždycky v únoru končí hospodářský rok. Po jeho skončení pořádám tzv. pohovory. Všichni zaměstnanci ke mně chodí a já hodnotím jejich práci, jednak ze svého pohledu, jednak z pohledu ostatních, který si průběžně zjišťuji. Od tohoto hodnocení, co získávají se pak odvíjí procento prémií, takže je to opravdu důležité hodnocení." Začnu s vysvětlováním. „Máš tak dobrou paměť, že si to všechno zapamatuješ a nepotřebuješ si to napsat?" pozvednu obočí a zlehka prásknu dlaní do stolu. Nadskočí a hned si vezme poznámkový blok a začne si vše zapisovat. „takže na začátku března potřebuji vypracovaný seznam všech zaměstnanců, kromě ochranky a úklidu. Rozpisy zaměstnanců se dělají po odděleních a ne na přeskáčku, je potřeba celkový seznam a pak každý musí mít svůj vlastní formulář, který najdeš v počítači ve složce formuláře pod názvem Roční pohovor.  Takže si to zkus udělat, nemá to žádný přesný řád, kromě toho, co jsem ti řekl, takže na tom zapracuj a zítra ráno to chci mít kompletně na stole," řeknu vážně a on vytřeští oči, ale nedovolí si nic říct. „a poslední věc, každý pohovor má 15 minut, takže to naplánuj i časově, tak, aby se to nekrylo s obědem, ani se schůzkami ani s dalšími důležitými věcmi, které máš napsané v harmonogramu." Dokončím větu a nedám mu ani prostor pro odpověď, zavřu za sebou bouchnutím dveře od kanceláře a dojdu za svůj stůl. Jen ať se tak snaží. Když je tak moc oblíbený, tak mu určitě někdo moc rád pomůže.

Podívám se na hodiny jsou tři. Ještě ani nevylezl z kanceláře, no, mě je to jedno, jestli nespěchá do školy nebo nechce jít domů, tak pro mě za mě ať si tu klidně přespí. Zkontroluju ještě e-maily a zarazím se. Povytáhnu obočí, ten e-mail nám přišel 13:30, takže to bylo před hodino a půl, je nepřečtený.

Vyskočím ze židle a seřvu ho, že nekontroluje e-maily, tenhle byl zrovna důležitý a pro mě, protože byl ohledně zítřejší schůzky, která byla na 10:00 s tím, že ji potřebují přesunout až na 10:30. Taková ostuda, nechat tak důležitý e-mail bez odpovědi!

Vidím mu na očích, jak mě nesnáší, když po něm řvu, jak je napjatě zařezaný v židli, ale je mi to jedno. Nakonec mu řeknu, ať jde do školy nebo domů, že už tu dávno nemá co dělat a nasraně prásknu jeho dveřmi.