Biologie na přijímačky

2. Buněčné a nebuněčné organismy

HIERARCHIE ORGANISMŮ: 

* nebuněčné organismy = viry

* jednobuněčné organismy = bakterie, prvoci, některé řasy a houby; soběstačná buňka

* kolonie = soubor sdružených buněk, zůstávají ale soběstačné

* mnohobuněčné organismy = soubor buněk, které tvoří tkáně, orgány...

* individua vyššího řádu (obligátní společenstva) = jedinci téhož druhu, vzájemně na sobě závislí, různě diferenciovaní (mají různé role); mravenci, včely  

***

Jednobuněčné houby jsou kvasinky (eukaryota, heterotrofní) - jsou prospěšné (kvašení piva, kynutí), ale i neprospěšné (onemocnění kůže).
Mnohobuněčné houby jsou rozkladači (jako bakterie; organické látky na anorganické) - cizopasné, rozkladné, symbiotické.

Jednobuněčné rostliny jsou řasy (mohou být ale i mnohobuněčné), fotosyntetizující >> autotrofní.

Jednobuněční živočichové jsou prvoci (eukaryota; heterotrofní); můžou způsobovat nemoci: malárie, spavá nemoc, toxoplasmóza. Sinice patří mezi bakterie, jsou jednobuněčné, fotosyntéza, prokaryota.

***

Prokaryota = archebakterie, eubakterie (bakterie, sinice)
Eukaryota = rostliny (nižší a vyšší rostliny), živočichové (prvoci, mnohobuněční), houby  

OBECNÉ VLASTNOSTI BUNĚČNÝCH ORGANISMŮ:

Autoreprodukce = schopnost vytvářet živé soustavy podobné sami sobě

Dráždivost = schopnost odpovídat na vnější stimuly

Společný chemický základ všech živých organismů jsou organické látky, především bílkoviny, nukleové kyseliny, sacharidy a tuky

Dědičnost = předávání genetické informace na potomky

Vývoj (ontogenetický = jedinec; fylogenetický = druh)   

NEBUNĚČNÉ ORGANISMY 

Jsou to viry, viroidy, virusoidy a jsou v případě reprodukce závislé na hostitelských buňkách. S buněčnými organismy sdílí společný chemický základ, schopnost autoreprodukce a možnost exprese genů. Nemají schopnost výměny látek a energií, dráždivost, schopnost růstu.

***

Virus = nebuněčná živá soustava, která je v přenosu genetické informace závislá na hostitelské buňce. Viry nejsou prokaryota ani eukaryota, protože to nejsou buňky, jsou to nebuněčné organismy, "schránky" pro infekční nukleovou kyselinu.

Virion = částice viru schopná infikovat buňku. Skládá se z nukleové kyseliny (genom viru, buď DNA, nebo RNA, nikdy ne obě) a proteinového obalu = nukleokapsid. Virion se naváže na povrch, potom pronikne skrz cytoplazmatickou membránu, vypustí nukleovou kyselinu, replikuje ji, potom viriony zrají a nakonec se uvolní z buňky.

***

Virová infekce = vnuknutí viru do hostitelské buňky

* latentní infekce = virus je v buňce, ale nemnoží se, neškodí

* perzistentní infekce = virus je v buňce, drobně se množí, neškodí

* provirus = genetická informace viru se zařadí do genomu hostitele

* transformace = virus může změnit buňku (např. nádorová transformace onkoviry)

* lytická infekce = virus se pomnoží a potom buňku při uvolnění virionů zničíne

* lytická infekce = virus se pomnoží, viriony se uvolní a buňka se zahojí

Mezi nejznámější virová onemocnění patří: chřipka, nachlazení, opary, spalničky (nejčastěji děti 4-5 let), obrna, příušnice, žloutenka (hepatitida), AIDS (HIV), neštovice, mononukleóza...

***

Bakteriofág je virus, který napadá bakterie.

Lytický cyklus je pro virulentní bakteriofágy = viriony se hromadí v buňce, zvyšuje se permeabilita (schopnost membrány propouštět tekutiny) a plní se vodou, lysozym na konci "nožiček" narušuje buněčnou stěnu, bakterie se rozpadá (lyzuje) a viriony se uvolní.

Lyzogenní cyklus je pro mírné bakteriofágy = DNA fága se nereplikuje, ale začlení se do chromozomu bakterie a dělí se s ní, dostává se do všech dceřiných buněk (profág; provirus) a může kdykoliv nastat lytický cyklus; bakteriální buňka infikováná profágem je imunní vůči napadení jiným fágem = je lyzogenní.