A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

14. - Medik, který je vždy po ruce.

Nakonec u vchodu do Labyrintu usnula. Tak moc se snažila přijít na to, co těmi slovy Alby myslel, až si ustlala na měkké trávě. Bylo úplně jedno, kde spí. Hlavní bylo, že spala, ne snad? 

Mezitím se Gally chopil vedení Placu, což znamenalo, že museli potrestat Thomase za to, že sám vběhl do Labyrintu, což bylo proti pravidlům. Když skončili, obloha nabrala inkoustovou barvu. A to byl čas na to, aby si Newt odtáhl Thomase dál od ostatních. 

Chvílemi to zahráli tak, že to vypadalo, jakoby Newt Tommymu spílal, ale nebylo to tak. Ani v nejmenším. Zastavili se u stromu, kde je odpoledne viděla Tara, ačkoliv o tom neměli nejmenší ponětí. 

"Ty si prostě musíš hrát na hrdinu, co, Tommy?" zeptal se Newt svým typickým hlasem, ve kterém se ozval i ten britský přízvuk. 

Černovlasý chlapec se uculil a objal ho kolem útlého pasu. Do dlaní jej píchly některé kosti, které mohl jasně cítit, ale to mu bylo jedno. Hlavní přece bylo, že u sebe měl jeho. "Na hrdinu? Ne. Jenom na záchranáře," opravil ho. 

Blonďáček protočil očima a jeho tváře nabraly červenou barvu, když se jej Thomas dotkl. "Blbe jeden." 

Druhý chlapec se k němu naklonil. "Blb? To je fakt milý, Newte," namítl a dvěma prsty jej vzal za bradu. Pak spojil jejich rty. 

Newt mu omotal paže kolem krku a polibek vrátil. Nebránil se, proč by měl? Jediného, čeho se bál, že toho anděla ztratí. Že mu jej někdo vezme. 

Po chvíli se ti dva od sebe odtáhli a Thomas si opřel čelo o to jeho. "Nechci si ani představit, že bys byl s jinou," zašeptal mu. 

Chlapec jej pohladil po tváři. "To ani já, Tommy. A slibuju ti, že neodejdu. Že budu pořád s tebou." 

Pousmál se. Tak hezky se to poslouchalo. Věřil mu. Věděl, že ho neopustí. Že mu bude stát po boku. Na chvíli očima zatěkal kolem, aby se ujistil, že jsou sami. Jeho pohled padl na ležící dívku, proto Newta pustil. 

Placer nechápavě pozvedl obočí. Když se však otočil, velmi rychle pochopil. "Tara," zašeptal a vyběhl k ní, následován Thomasem. Sotva k ní doběhl, klekl si do trávy. Z čela jí odhrnul prameny vlasů a prohlédl si ji. Na tvářích měla stopy od slz, čehož si moc dobře všiml. 

"Co se stalo?" zeptal se polohlasem černovlásek, když se k dívce sklonil taky. 

Newt se zamyšleně zamračil. "Nevím. Vypadá, jakoby jen spala," řekl a položil jí ruku na tvář. Teplotu neměla. 

"Jeff mi říkal, že Alby na ni křičel. Nemůže to být kvůli tomu?" 

"To nevím. Je to možné, protože křičel něco ve smyslu, že to byl její nápad. Její, tvůj a Terezy. Jen nevíme co," vysvětlil mu. 

Pokýval hlavou. Ani on sám nevěděl, co dělal kdysi. Měl sice sny, ale to mohly být jen sny, ne snad? "Neměli bychom ji odnést do její chatky?" 

"Než nastydne," přitakal a pokynul mu, aby dívku vzal. 

Thomas vklouzl pažemi pod její tělo a vyzvedl si ji do náruče. Pak si ještě ukradl poslední polibek na Newtovy rty, čímž ho donutil zrudnout jako rak, a vykročil k Tařiné chatce, kterou jí nechal postavit Gally.

Byli sotva v polovině cesty, když jim do směru vstoupila Tereza. "Co se jí stalo?" zajímala se hned, když viděla bezvládnou dívku v Thomasově náručí. 

"Nevíme, zřejmě je jen unavená," odpověděl Thomas klidně, zatímco Newt dívku propaloval pohledem. Nelíbil se mu pohled, který na jeho anděla vrhala.