A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

15. - ZLOSIN je dobrý.

Když se ráno Clint s Jeffem vystřídali, Jeff se šel podívat na jedinou pacientku, která tam byla. Jakmile přišel k její posteli, na tváři se mu objevil jemný úsměv. Uviděl totiž Gallyho, jak leží vedle Tary a objímá ji kolem pasu, jakoby ji chtěl chránit. Byli roztomilí, fandil jim už od začátku. Ale nemohl ho tam tak nechat. Gallyho potřebovali funkčního. Položil příteli ruku na rameno. "Gally? Nechci tě rušit, ale musíš vstávat." 

Stavitel chvíli ani nereagoval. Snil si sen o tom, jak si jednou Taru vezme a budou spolu mít rodinu. Jak budou mít dceru, která bude krásná po matce. Syna, který bude pokračovat v otcově díle. 

"Gally, vstávej," zopakoval medik hlasitěji. 

To už chlapce probralo. Otevřel oči a ohlédl se. "Jeffe? Co se děje?" zeptal se a dlaní zakryl zívnutí. 

"Měl bys vstávat, Gally. Potřebuju Taru prohlédnout a ty bys měl jít. Jsi přece kápo." 

Stavitel si povzdechl a podíval se na dívku, která mu spala po boku. "Bude v pořádku?" 

"Udělám všechno pro to, aby byla, ano?" slíbil medik.

Gally pokýval hlavou a pomalu se zvedl, aby ji snad neprobudil. Když se zvedal z lůžka, její ruka jej chytila za paži. Pak otevřela oči, takže mohl vidět její lazurity. "Dobré ráno." 

Roztáhla koutky do jemného úsměvu. "Gally..." Její hlas zněl slabě, nakřáple. 

Pohladil jí klouby prstů po tváři. Nezdálo se mu to. Takhle slabě nikdy nezněla. "Jsem tady s tebou, Taro." 

Přivřela oči, když ten dotek ucítila. Díky tomu věděla, že je tu s ní. Že je v bezpečí. "Já vím, kulíšku." 

Protočil očima. Neměl tu přezdívku rád, ale když jí to dělalo radost, snášel to. Pak ji vzal za ruku a políbil na klouby. "Musím už jít. Stavím se tu kolem oběda, ano?" 

Sklopila oči a přikývla. Měl své povinnosti. Musel udržet Plac v chodu, když byl Alby indisponován. "Pozdravuj ode mě Newta a Terezu, pokud je uvidíš," požádala jej. 

Sklonil se k ní a políbil ji do vlasů. Víc si nedovolil, když tam byl Jeff. Pak se narovnal a opustil ošetřovnu. 

Když byl Gally pryč, dívku si vzal do parády Jeff. Změřil jí teplotu, zkontroloval oční zornice. Když však přišlo na kontrolu břicha, tiše vypískla, jakmile jí trochu břicho stlačil. Zamračil se. To se mu vůbec nezdálo. "Taro, jak moc tě to bolí?" 

"Jako kdyby mi tam někdo vrazil nůž a otáčel jím," přiznala a začala zrychleně dýchat. 

Pokýval hlavou. "Mám podezření, že jsi prochladla. Že máš něco s močovým měchýřem." 

Kousla se do rtu. Zánět močáku? To byla přece ukrutná bolest. Při tom se trpí jako poraněné zvíře. "No...to je fakt skvělý." 

"Nějaké léky tu jsou. Zřejmě to není tak rozlezlé, do dvou dnů bys měla být v pořádku," utěšoval ji medik a přinesl jakési tabletky a sklenici vody, aby je mohla zapít. 

Dívka prášky spolykala a zapila je vodou. Pak si zase lehla a zavřela oči. "Jeffe?" 

"Copak?" 

"Jak je Albymu?" zajímala se, když si vzpomněla na to, že byl uštknutý. 

"No...lepší se to, už nemusí mít ani řemeny."

Oddechla si. Byla ráda, že Alby bude v pořádku. "Tak to jsem vážně ráda." 

Jeff se na ni jen pousmál. Byl rád, že se na něj zeptala. "Dám vás do pořádku. Oba dva."