Tajemství

"Sklapni Malfoyi!"

 (Harry):

   Šel jsem po chodbě po boku Rona a Hermiony , mířili jsme na hodinu přeměňování. "Nekoukáš na cestu Weaslánku?!" ozval se posměšný, ale mírně rozhozený hlas. To by nebyl Ron, aby do někoho nevrazil... jenomže zrovna do Malfoye? 

"Sklapni Malfoyi!" štěkl jsem na obranu svého kamaráda a blonďákův pohled padl na mě . Vypadal, snad že nemá co říct... Poprvé za dobu co ho znám, tomu arogantnímu blbovi došla slova. Jenom se nejistě otočil a po boku s Parkinsonovou kráčel kamsi pryč. Profesorka měla pravdu, poslední dobou je vážně nějak mimo.

"Dík.." zahuhlal zrzek do mého přemýšlení a společně jsme se vydali dál ... Pořád jsem byl myšlenkama u až moc klidného Malfoyova ústupu.
No nic mám lepší věci na práci než si dělat hlavu z Mafoye, přerušil jsem sám sebe. McGonnagalová určitě bude zkoušet a já nemůžu říct, že bych zrovna uměl přeměnit žábu na kolibříka. K čemu to vůbec je?! položil jsem si v hlavě řečnickou otázku na kterou jsem sám odpověděl. Na nic.

Vyučování jsem zuby nehty zvládnul. Možná jen díky Hermioniným radám, ale čert to vem. Byl čas na oběd a já se i s mými kamarády usadil na typickém místě u nebelvírského stolu. Zrovna jsem si pochutnával na kuřeti, když v tom jsem na sobě ucítil něčí pohled. Zadíval jsem se na protější stranu velké síně až ke zmijozelským, přesněji na Malfoye, který hned jak si mě všiml,  odvrátil zrak a začal se věnovat jídlu. U Merlina co to má ten idiot zase za lubem?

 Všiml jsem si kruhů pod jeho šedýma očima, které vypadaly unaveně. Celý obličej moc svěže nepůsobil,  ale i tak vypadal... co to sakra blbnu!?
Do Merlinových nejšpinavějších kalhot co mě to vůbec napad? Nechci o tom přemýšlet.