Tajemství

Deník.

Draco: 

Ve chvíli, kdy zjistil, že se na něj někdo kouká a otočil se mým směrem, odvrátil jsem oči. Mrzí mě, jak mě na chodbě udusal. Rychle jsem dojedl oběd a šel do pokoje. K mému překvapení ještě všichni byli na obědě, takže jsem rychle zapadl do  dveří  a  těžkým pádem do postele. Začal jsem přemýšlet nad tím, co všechno se dneska odehrálo. Měl bych si asi utřídit myšlenky.
    Ten Potter mi ale dává zabrat. Proč mi sakra tolik vadilo, že mi řekl "sklapni"? Vždyť to mi říká pořád, ostatně i já jemu, a problém jsem s tím nikdy neměl. Přestávám ovládat svoje pocity. Tak hrozně mě zabolelo, když mi to řekl. Tenhle pocit jsem ještě neměl. Mohl bych se na něj dívat celý den. Když se učí, když se usměje na Grangerovou, když obědvá (ne vždy je to ten nejkrásnější pohled, například, když jsou špagety s boloňskou omáčkou), nebo když jde zamyšlený po chodbě a málem narazí do sloupu. Tohle jsem necítil ani k holce, natož ke klukovi. Ale co to vlastně cítím? Mám ho rád, nebo je to nějaký dočasný pocit?
A přesně v tuhle chvíli dorazila do pokoje Pansy.
„Čau Draco, děje se něco? Proč jsi tak rychle utekl z oběda? “
„Promiň, není mi moc dobře.“
„Tak zůstaň tady na pokoji, z odpolední výuky a popřípadě z tréninku tě omluvím.“
„Dobře Pansy, díky,“ usmál jsem na ni lehce. Úsměv mi oplatila a odešla.

      Mám ve svých pocitech vážně zmatek. Asi si založím něco, kde bych si mohl srovnat myšlenky a vypsat pocity. Takový deník. Jo, je to holčičí věc, ale jestli budu mít konečně klid, tak proč ne. Musím najít nějaký notes, pokud možno prázdný notes.
   
    Hele, mám ho. Měl to být sešit na hodiny historie Bradavic,ale tam nám dali pergameny, takže mi tady zbyl.
Nadepisovat ho nebudu, nerad bych, aby někdo poznal, že je to deník a hned si ho přečetl. Navíc, kdyby někdo byť jen věděl, že má Draco Malfoy deník, asi by si myslel, že jsem teplouš, a to bych nerad.

A to ještě náš milý Draco neví, že vlastně "teplouš" je.