S kamarádkou která se schodou náhod jmenuje stejně jako já a jsme jako sestry jsem byla na basketbalového hřišti ...u nás ve městě jsou 2 a na tom jednom byla nuda tak jsme šli na druhé
.
Byli tam samé malé děti ale nám to nevadilo .
Házeli jsme na koš , a najednou jsme slišeli jak začalo brečet malé dítě ...
Všichni jen přihlíželi včetně mě a s kamarádky .
Nebyl tam žádný mladý rodič jen parta starších lidi na lavičkách a zvedla se jedna starší paní .
Ale lavičky byli na druhé straně vchodu na hřiště a paní jak jsem řekla byla stará tak šla pomalu .
Když jsem se probudila "z tranzu"
Rychle jsem pustila míč a jako jediná
Jsem se k němu rozběhla
Jako blesk .
Rychle jsem si k němu klekla
A zjistila že má vyřazeny dech .
Začala jsem na nej klidně mluvit
Ať se uklidni a pomalu se nadechne zatím ,
Co já jsem ho jemně pobouchavála do zad .
Když už tam dorazila nejspíš jeho babička ,
Už ten chlapec mohl dýchat a řekl že je v pohodě ...
Vždy jsem byla typ člověk co jen kouká a čeká co se bude dít .
A když jsem se prve takhle zachovala
Byla a jsem na sebe pišná i když to byla jen drobnost ...už v te chvíli jsem věděla , že se ve mě probral put sebezáchovy a pomáhat lidem ...
...Děkuju...
