Nechci tě ztratit

8. Kapitola

,,Emmo!“ řekla Chan překvapeně a pustila ji dovnitř.

Sedla si na moji postel a brečela dál.

,,Co se stalo? Co ti řekly?“ ptaly jsme se hned.

,,Ony...m-mě.. Pro-prostě vy-vykopli a... Řekli.. Ať s-si... jdu do-do-dolízat za...váma. A že... m-mě stejně... ni-kdo nemá... rád.“ šeptala Emma mezi vzlyky.

Zoe ji konejšivě hladila po zádech a všem se nám začala vřít krev.

,,Jak někdo takový může být v
nebelvíru?!“ řekla Chan a obě jsme otevřely, spíš vyrazily, dveře.

,,Jaký číslo že má jejich pokoj?“ zeptala se najednou Chan.

,,Taky jsem nad tím teď přemýšlela. Doufala jsem, že to budeš vědět ty.“
řekla jsem.

,,Jdem si sednout na křesla a přemýšlet, abychom tu neustály? Pořád jsem totiž přecpaná...“řekla Chan a já jsem se musela uchechtnout.

,,Tákže. Víme, že -“ nedořekla jsem to, protože mi někdo zakryl oči.

,,Kdo jsem?“ zeptal se ''neznámý'' hlubokým hlasem.

,,Nevím, ale pokud jsi Potter, tak se zítřka nedožiješ." snažila jsem se, aby to znělo vyrovnaně.

,,Aha.. Tak ahoj já pádím! '' řekl a chystal se doběhnout pryč.

,,Jamesi! Počkej! Potřebujeme se tě na něco zeptat" řekla Chan a já jen vykulila oči..

,,Potřebuješ.“ opravila jsem ji rychle.

,,Nemůžeš se zeptat Siriuse, jestli neví, kde mají pokoj ty krávy z pátýho ročníku? Měly pokoj s Emmou.“ Chan Chan Chan.. Kde se to v tobě bere. Takovýhle geniální nápady.

James
,,Eh-Jo.. Jasně. Jdu se zeptat.“

Šel jsem pomalu po schodišti do chlapeckých ložnic.

Jak jsem si mohl myslet, že by si Lily rozmyslela názor na mě? Nebo by se se mnou mohla někdy bavit? To se nestane.. Ale musím se držet. Famfrpálový tým potřebuje silného kapitána. A ne trosku..

Otevřu dveře a koho nevidím? Nikoho, protože ke mě přiskočil Tichošlápek a čmajznul mi brýle.

,,Sakra. Nemůžeš zaklepat? Teď odešla krásná blondýna a já si ještě nestihl nandat kalhoty!“ haha až se dozvíš kdo mohl přijít, tak vyletí z kůže..

,,Buď rád, že jsem přišel jen já.“

,,Jak to myslíš jen ty?“ zeptal se.

,,Mohly přijít i holky..mám ti předat
vzkaz.“ řekl jsem pobaveně, když jsem-sice rozmazaně, ale viděl, jak se tváří.

,,Holky?Vzkaz?" řekl Tichošlápek jen.

,,Lily a Chan. Ptaly se, jestli nevíš číslo pokoje, kde jsou ty se kterýma je Emma na pokoji.“

,,Sakra! Já si nemůžu pamatovat číslo každý-“ Nedořekl, protože mu nově příchozí Rem skočil do řeči.

,,Stačí říct číslo. James určitě spěchá.“

,,Dobře... 451"

,,Díky brácho.“

Seběhl jsem rychle po schodech a doufal, že třeba už neodešly. Ne. Uf.

,,451“ vyhrkl jsem a sledoval jejich reakce.

Chan se mě lekla, protože ke mě byla otočená zády a Lily se jí smála. Kéž by se někdy takhle smála na mě..

,,Jamesi?!“ řekla Chan.. Kdo jiný, když mě Lily oslovuje jenom Pottere nebo hůř.

,,Co? Jen jsem se zamyslel, říkaly jste něco?“ zeptal jsem se.

,,Jen jsem říkala, že děkujeme a že už jim půjdeme zakroutit krkem.“ říkala Chan pomalu, jako bych byl úplně blbej.

,,Jo, nemáte zač.“

,,A nemusíš na mě mluvit jak na blbýho.“ křikl jsem ještě.

Zasmály se a šly dál.

...