Does Exist a Justice? (Nouis)

1. They all make mistakes

Niall seděl ve vězeňském autě a to ho vezlo do Brixtonského vězení. Bylo mu do pláče. Chtěl být silný,ale tohle se prostě nedalo zvládnout. Jak se s tím má vypořádat a jak s tím má nadále žít?

Pořád se mu v hlavě přehrával ten obraz, kdy ho vyváděli ze soudní místnosti. Všichni sice měli odsouzené pohledy, ale jeho nejvíc zajímal pohled těch, kteří seděli tam na kraji. Jeho rodiny.

Matka v rukou třímala posmrkaný hadrový kapesníček a její zarudlé oči prozrazovaly, že ještě před chvilkou plakala. K tomu se celá klepala. Také uvěřila tomu, že to její syn udělal. Z levé strany seděl jeho otec. Jednu paži měl ovinutou okolo své ženy a šeptal jí uklidňující slůvka. Když se podíval na svého syna, procházející okolo něj v poutech, Niall si všiml té zášti v jeho očích. Také uvěřil. Ale asi nejhorší byl pohled na jeho bratra. Ten ho celou dobu pozoroval s tak...chladným výrazem. Niall pomalu jako jediný věděl, že Greg nerad dává své emoce moc najevo. Ach, v tomhle je Niall stejný. Proto taky věděl, že mu ublížil a že taky věří tomu, že to udělal.

Vždyť je to absurdní, aby to udělal! Nemožné! Cožpak to nikdo neviděl?

Jak by to mohl udělat někdo, kdo je vyhlášený gaypo celé škole? Vždyť nemá to hlavní - motiv! Proč by gay, otloukánekcelé školy, zabíjel nějakou holku?! Měl ve škole pár opravdu dobrých kamarádů, potom ho většina nějak neřešila a ta poslední parta ho sice nenáviděla, ale většinou ho urážela jen slovně. Ale nikdo z nich ze začátkunevěřil, že by tohle mohl udělat. Tak co stojí za tou změnou...?

Motivje to hlavní a on ho nemá. Sice ti vyšetřovatelé říkali něco o tom, že žárlil na kluka Brittany, Daniela, ale to je blbost. Možná má vzhled podobný nějakému herci gay porna, ale moc inteligence nepobral. Pořád v Niallovi převládaly pocity, že to celé se na něj snažil někdo nastražit, proč by jinak všechny rádoby důkazy svědčily zrovna proti němu? Co kdy komu udělal tak strašného...?

Jenže teď už s tím nic neudělá. Snažil se, ovšem vyfasoval 20 let natvrdo. A už teď si byl jist, že to nemůže zvládnout. Ne, že by miloval pořádek, ale jisté hygienické návyky měl a sdílení koupelen s několika desítkami dalších mužů se mu tak nějak nelíbilo.

S ostrahou a pouty došel až k nějaké vězeňské 'recepci', kde se přijímají noví vězňové a vydávají se tam různé věci. Chlap, který tam byl a hodil po ním pohledem, Michael, jak si přečetl na jmenovce,v ypadal tak na 50 let, byl plešatý a už od pohledu přísný a nesympatický.

"Jméno," zavrčel, jakmile k němu došli a začal se přehrabovat v papírech, jenž měl na stole velmi neúhledně poskládané. Už tohle Nialla vyděsilo a nejradši by udělal jeden krok zpátky, ale bůhví, jak by si tento čin mohla ostraha vyložit. Takovéto chování k jeho osobě ještě nezažil, pokud nepočítal jisté dozorce ve vazbě. Asi si bude muset začít zvykat, že?

"N-niall James Horan," vyřkl potichu pro jistotu celé své jméno a jeho pohled si získala země. Bál se. "Oh, jasně," pohrdavě si odfrkl. "Vítej v Brixtonském vězení pro muže. Snad se ti tady bude líbit." Jeho rty se snažily vykouzlit cosi, co pravděpodobně mělo připomínat úsměv. "Doufám, že ti tady chlapi trošku poupraví tu fasádičku, ty brutální vražedníčku," dodal tiše hořce a provokativně, ovšem Niall ho slyšel. Nevěřícně se podíval po ostraze, ale ta si zanechávala své klidné výrazy. Zmateně zamrkal, takové chování si... má nechat líbit? Pochopil, že by bylo hloupé, aby bránil sám sebe kvůli pár nějakým slovům, jenže tady šlo o jeho čest. O čest, která už byla i tak dost neprávem pošpiněná...