Obyčejná holka ✔️

// Část 5. Co bude s Luccy? \\

Nahoru jsem doběhla až druhá. Hned jsem samozřejmě zaklela.

,,Mám takový pocit, že jsi prohrála," ušklíbl se na mě Sam, který si tu výhru užíval. Fakt jak malej.

,,Stejně jsem to chtěla vyřídit," vymluvila jsem se na první lež, co mě napadla a vletěla do bytu. Sam se za mnou jenom uchechtl, za což schytal ránu loktem do břicha.

,,Ahoj, mami," pozdravila jsem ji vesele.

,,Ahoj," odpověděla odněkud sklesle.

,,Děje se něco?" nelíbilo se Samovi, který mě okamžitě obešel a zamířil k ní.

,,Jé, ty jsi doma taky? Ne, nic se neděje," soukala ze sebe. Snažila se znít věrohodně, ale moc se jí to nedařilo. Sam ke mně otočil hlavu. Oba jsme měli dost nechápavé výrazy a ani jednomu z nás se to nelíbilo. Přišli jsme proto za ní a Luccy do obýváku.

,,Tereska," vykřikla radostně Luccy a už se mi věšela kolem krku. Vzala jsem ji do náruče a odebrala se do kuchyně, kde stála mamka i Sam. Zůstala jsem stát jako opařená. Po celé kuchyni byly rozbité talíře, roztřískané skleničky a prostě všechno nádobí. Kuchyně přímo posetá střepy.

,,Co se tady stalo?" chtěla jsem vědět. Mamka, co se ještě před chvílí plazila po čtyřech, přestala uklízet.

,,Ale nic, nic se nestalo. Co by se dělo? Nic!" vymlouvala se na vše možné. Prostě nám odmítala říct pravdu.

,,To vidíme," zakroužil očima Sam. ,,Kde je vůbec Petr?" zajímalo ho. Zněl dost podrážděně, když se zeptal na Petra.

Petr je mámin nový přítel. Náš táta nás opustil, když mi bylo pět a od té doby jsme byli sami. Naštěstí si máma našla Petra, když mi bylo 11. No a o rok později se narodila Luccy. Takže té jsou 3. Se Samem jsme ji přijali jako vlastní.

,,Odjel," odpověděla mamka jednoduše.

,,Kam?" ptal se dál Sam. Choval se neodbytně a to se mi v tu chvíli líbilo, protože kdyby se tak nechoval, nic bychom z mámy nevypáčili.

,,Do práce," odpověděla opět krátce. Tak to je lež. Petr se domů vrací k obědu hned po práci. Jak by mohl tedy teď jet do práce?

,,To nemohl. Vrací se ve 12," vyvracel jí odpověď brácha. Má pravdu, to si vymyslela.

,,Má jinou směnu a už se na nic neptej, sakra," odsekla naštvaně. Aha, tak možná opravdu odjel znovu pryč, ale musel tu být.

,,Budu se ptát!" křičel Sam, kterého vytočilo mámino i Petrovo chování.

,,Ale byl doma. A roztřískal to tady," vmísila jsem se jim do rozhovoru. Nebavilo mě už poslouchat, jak máma lže a Sam křičí.

,,Tak jste si odpověděli sami. Ještě něco po mně chcete?" vzdala to definitivně a sedla si na zem mezi střepy. Položila jsem Luccy a ta odběhla zpět do obýváku k televizi.

,,Mami, já něco potřebuju," skrčila jsem se k ní a Sam mě následoval. A je to tady. Musím škemrat a to ze srdce nenávidím.

,,Peníze? Radu?" ptala se, jako bych snad pokaždý něco chtěla.

,,Svolení," vypadlo ze mě dost nejistě. Sam se tomu zasmál a já ho zpražila pohledem. Sice nevím, proč jsem to řekla, ale mohl mě podpořit. ,,Prostě chceme jet se Samem na víkend s Lolou a Maxem za jejich babičkou. Spali bychom tam a v neděli odpoledne přijeli. Můžeme jet?" zeptala jsem se jí na rovinu. Co budu plácat řečmi okolo, kterými to akorát tak zkazím?