A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

17. - Sladké odpoledne narušeno.

Thomas s Minhem se vrátili dost brzy. Někdy kolem třetí odpoledne, což i na běžce bylo brzy. Normálně se šli umýt, aby nesmrděli potem. Minho si pak šel lehnout, ale Thomas hledal Newta. Netrvalo dlouho a ti dva se potkali v lese. Paradoxně na místě, kde byla Tara napadena, ale to jim bylo fuk.

Newt seděl na mýtině a čekal na něj. Když se tam objevil, jeho rty se roztáhly do úsměvu a zvedl se. Pak Bažanta prudce objal. Každý den, kdy Tommy běhal do Labyrintu, mu tiše záviděl. Záviděl mu a bál se o něj, aby se mu nic nestalo. Když ho už tenhle anděl naučil cit lásky, nechtěl jej ztratit.

Černovlásek mu objetí opětoval a opřel si bradu o jeho rameno. Nasál vůni, kterou byl Newt typický. Pomeranče. Nikdy nevěděl, kde ten sprchový gel sebral, ale miloval to na něm. "Už jsem zpátky. Je dobře," zašeptal, aby ho uklidnil.

Ještě chvíli ho držel, ale pak ho přece pustil. A jen kvůli tomu, aby ho pohladil po tváři. Rád se utápěl v těch temných studánkách, které pro něj znamenaly celý svět.

Tmavovlásek spokojeně přivřel oči a opřel se do jeho dlaně. Bylo to tak uklidňující. A mateřské... "Co bych bez tebe dělal?" zašeptal po chvíli, kdy ucítil Newtův palec na spodním rtu.

"Byl bys v plopáku," zasmál se blonďáček, přitáhl si ho za límec a spojil jejich rty.

Thomas si ho přitáhl k sobě a polibek mu oplatil. Na tohle se vždycky těšil. Celý den přežíval na vidině dalších polibků a sladkých slovech.

Starší Placer vyskočil a obmotal mu nohy kolem pasu, takže donutil tak Tommyho, aby jej přidržel pod zadkem.

Tomu to očividně nevadilo, protože ho chytil a vydal se s ním ke stromu, o který ho opřel, aby získali nějakou tu oporu. Když ji našli, jejich polibek přešel do poněkud drsnějšího. Ani jednomu to nevadilo, naopak. Líbilo se jim to. A nejen jim. I jejich pubertálním hormonům, kterých v sobě měli vážně dostatek.

"Ehm," ozvalo se odněkud něčí odkašlání.

Thomas se okamžitě od Newta odtáhl a spustil ho na zem. Pak zatěkal očima kolem, aby našel rušitele. "Je tu někdo?"

"To je docela debilní otázka, Tommy," zabrblal Newt a i on hledal narušitele. Přísahal, že danému zakroutí krkem. Byla to tak překrásná chvíle a byla tak hrubě narušena.

Ještě chvíli se nikdo neukázal, ale po chvíli ze stínu vyšla dívka. Dívka s dlouhými černými vlasy a zářivýma modrýma očima. Tereza.

Černovlásek se zamračil. Co tady dělala? "Co tu chceš?"

Založila ruce na prsou. Ani za mák se jí to nelíbilo. A přísahala si, že si Thomase vzít nenechá. Že ho dostane a rozerve to jejich pouto, které mezi chlapci vzniklo. "No já nic. Jste pryč pěkně dlouho a brány se prej nezavírají, tak jsem to přišla říct," utrousila jakoby nevinně.

V Newtovi to vřelo. Neměl daleko k tomu, aby na ni křičel. Ale pak mu do mozku pronikla informace o branách, takže se naštvaný brouk stáhl. A jeho oříškové oči se vykulily. "Nezavírají?" zopakoval přiškrceně.

Podívala se na něj a pokývala hlavou. "Prej jo. Říkal to ten kluk s divným obočím."

"Gally," vyhrkli oba chlapci naráz. Nemuseli si ani nic říct a okamžitě vyběhli zpátky do Placu. Pokud šlo o nezavírající se brány, byl tu problém. A oba tušili, kde se vzal.

Jakmile se vrátili zpátky, potkali hned několik Placerů. K Thomasovi se vrhl malý Chuck, který k němu zvedl dětské oči. "Thomasi..." zašeptal a v očích se mu leskly slzy.