Další den ráno jsem si přivstala a objevila se ve stáji téměř o dvě hodiny dřív, než normálně. Mé kroky se rozléhaly maštalí, ale tentokrát nezamířily k boxu statné ryzky. Zastavily se na druhém konci stáje před tvým boxem. Přerývavě jsem se nadechla: „Já tě vyčistím, ano?" Pozorovala jsi mě velkýma důvěřivýma očima. Přinesla jsem si bedýnku s čištěním, sundala z boxu tvojí ohlávku s vodítkem a box otevřela. Oplácela si mi neklidný pohled a já k tobě udělala krok. A pak další a další. Zvedla jsem roztřesenou ruku a jemně tě pohladila po nose. Chtěla jsem ti nandat ohlávku, ale uhnula jsi. Takhle jsi mi uhnula ještě několikrát. Do ruky jsem si smotala tvoje vodítko a dvakrát tě s ním silně švihla. Vyděšeně jsi se zarazila a zírala na mě. Já jsem toho využila a ohlávku ti rychle navlékla. „Tak takhle to nepůjde. Potřebuješ pevnou ruku," mumlala jsem si pro sebe, mezi tím, co jsem tě rychle čistila. Tvoje zadní noha ale vystřelila do vzduchu a jen těsně minula mou ruku. Vyděšeně jsem zírala na tvé sklopené uši. Couvla jsem dozadu a nechala kartáč dopadnout na zem. Co mě v tu chvíli vyděsilo ještě víc, byl pohled do tvých zlomených očí. Vycouvala jsem z boxu, prudce za sebou zavřela a opřela se zády o studenou zeď. Několik nekonečně dlouhých minut jsem na tebe jen zírala přes mříže, a pak se s tichými vzlyky svezla až do sedu na zem.
ČTEŠ
I believe...
Short StoryMěla jsem strach. Strach sednout si na tvůj hřbet. Sednout si do tvého sedla. Měla jsem strach létat. Létat s tebou. A teď? Teď mi chybí tvoje přítomnost. Strach je rázem pryč, jenže já už to nemůžu vrátit. Nemůžu to vrátit, nebát se, a být s tebou...
