Family? - Larry Stylinson

Family? 2/2

Chvíli jsem ještě nechápavě zíral na telefon, ale pak jsem se rozhodl tam jít. Zayn musel mít dobrej důvod proč m zavolal a hned to típnul, protože jak mě zná, kdyby mě otravoval kvůli kravině, zabil bych ho.

Před budovou jsem mu poslal sms, že jsem na místě  a kde přesně je, ale on ani po pěti minutách nepsal. Šel jsem prozkoumat okolí. Pokud chtěl Zayn kouřit, jakože určitě jo, byl by na nástupišti a tak jsem se šel podívat tam, když mi zapípala zpráva.

Od: Zayn :)

Kdo hleda, najde.

Svraštil jsem obočí a povzdechl si. Hra na kočku a myš nebylo něco, co jsem měl v plánu, ale hledal jsem dál. Zrovna jsem šel na třetí nástupiště, když jsem šokem málem spadl z eskalátoru dolů. Rozběhl jsem se k jedné lavičce a pak si vedle něj udýchaně sednul.

"Tys mi dal, Harry!" prohrábnul jsem si vlasy a on se na mě podíval naprosto zlomeným pohledem. Vytáhl jsem telefon a odepsal Zaynovi.

Pro: Zayn :) 

Diky bro. Mam ho.

"Co tu děláš?"

"Chtěl sem jet domů, ale nemám na vlak." podíval se před sebe na přijíždějící vlak do Holmes Chapel, kde měl být děcák ve kterým žil.

"Teď jsi doma tady. S mojí mámou a mnou," položil jsem mu ruku na rameno ale on se otřásl a shodil ji.

"Co máš za problém?"

"Já? vážně, Tomlinsone? vážně? vyjels po mě a pak nechal tvýho super kámoše aby mi rozbil hubu! a spát na nádraží bylo taky strašně skvělý, takže si nehraj na nějakou podělanou rodinu! moje rodina by tohle nedopustila a kdyby se o tomhle někdo z mojí rodiny dověděl, zabil by tě." výraz jeho obličeje se změnil, zarudlý oči který dokazovali že probrečel celou noc mě propalovali pohledem. Takže tohle se stalo? proto měl monokla?

"Harry já si nic z toho nepamatuju,.." nebyla to omluva ale ani nevím co jinýho bych měl říct. Nahodil jsem úsměv a stoupnul si. "Teď půjdem domů, musíš bejt promrzlej, v noci byla zima." natáhl jsem k němu ruku ale on mi neodpověděl a podíval se stranou. Zhluboka jsem se nadechl a poškrábal v zadu na krku. 

Chytil jsem ho pod koleny a pod zády, abych ho měl v náručí. Okamžitě se začal svíjet a protestovat, ale já s přitroublým úsměvem šel dál. Lidi se po nás divně otáčeli ale to bylo to poslední, co mě zajímalo. Tenhle kluk nikdy neměl pravou rodinu a teď žije semnou pod jednou střechou.

Pokud spolu nemáme vycházet, fajn. Ale nemusíme si to ani dělat těžší. 

Po chvíli se konečně přestal dohadovat o tom, že ho mám pustit a opřel si hlavu o moje rameno. Po tomhle jeho činu se můj úsměv ještě víc rozšířil.

"Takhle ti to sluší." zašeptal.

"Jak přesně?" 

"Cože? tys to slyšel?!"

"Hazz, řekls mi to přímo u ucha," uchechtl jsem se a on uraženě nafouknul tváře. 

"Hazz?" 

"Jo, v rodinách si říkají sourozenci přezdívkama, ne?" 

"Co já vím. Mě se prostě říká Harry nebo Styles." pokrčil rameny a ještě víc si zavrtal hlavu do mýho ramene. Jeho vlasy mě šimraly na krku okolo kterýho si obmotal ruce. 

"Pro mě budeš Hazza." zamumlal jsem a schválně zpomalil krok. I když byl Harry těžší než se zdá, nebyl zase takový sumo abych ho neunesl seš je vyšší než já. Chtěl jsem si ten moment kdy ticho mezi náma není to trapný, ale to, kdy prostě je ticho jen ticho, vychutnat. 

Zdálo se, že Harry usnul, ale já ho musel probudit. 

"Hazz, v zadní kapse mám klíče, mohl bys..?"

"Hm?" 

Zopakoval jsem svoji otázku a on odpověděl tím, že ho mám pustit a v klidu si odemčít, ale já odvětil tím, že bude mít z toho nošení ztuhlý nohy a tak by spadl. Na to se zasmál a pustil svoji ruku po mých zádech dolů.

Cítil jsem jeho dlaň na svým zadku jak se snažil nahmatat správnou kapsu. Naskákala mi z toho husí kůže na krku, myslím, že si toho musel všimnout. 

Nakonec klíče vylovil a odemčel. Zavřel za náma a já ho posadil na botník. Chtěl si sundat boty, ale já to udělal za něj. Potom jsem zkopnul svoje vansky a ještě než se pokusil zvednout, jsem ho zase vzal do náruče a vynesl nahoru do pokoje. 

Položil jsem ho do postele. Ne do jeho, ale do svojí a šel za mámou, ale střetl jsem se s ní hned u našich dvěří. Už už chtěla jít za Harrym ale já jí řekl, že spí.

Harry's POV:

Slyšel jsem Louise jak říká, že spím. Lhal. A oba jsme to dobře věděli. Proč to udělal ale tušil jen on. Jeho máma po něm ječela, že má domácí vězení a on jí pořád opakoval, ať je tišeji. Jak jsi to zlatíčko mohl nechat samotný někde venku?! nazvala mě... zlatíčkem. No páni. 

Přelezl jsem si z Louisovy postele do té, co byla přidělená mě a čekal, až se vrátí. A když se tak stalo, zamčel za sebou a naštvaně se na mě podíval. Jo, bude určitě nasranej že má skrz mě zaracha. 

"Kdo ti dovolil," skřížil si ruce na prsou. Jo, teď řekne něco jako kdo mi dovolil mu zničit život. "jít pryč z mojí postele?" říkal jsem to!

"Počkat, cože?" překvapeně jsem na něj zamrka. "Nic jako že jsem zavinil že máš domácí vězení?"

"Ne, blbečku. Ale teď nemám záminku proč s tebou ležet v jedný posteli." opáčil a sednul si na tu svou.

"Nejsem blbeček!" ke zbytku jsem se radši nevyjadřoval, ale cítil jsem jak se mi žene krev do tváří. Tohle se mi snad jen zdá. Chtěl semnou ležet? 

"I když, jsme sourozenci a co je moje je i tvoje a naopak," zvednul se a pomalu šel ke mě. Zastavil se až těsně před postelí. "takže záminku furt mám!" usmál se a v tu ránu po mě skočil a začal mě lechtat. Smál jsem se jako postiženej a měl pocit, že se každou chvíli smíchem počůrám. Řval jsem jeho jméno a ať toho nechá ale on nepřestával. To až když jsem smíchy začal brečet. 

"Hazz..." položil mi ruku na tváře a začal mi slzy smíchu utírat. Byl hrozně blízko. Jeho dech vonící po mentolu ovanul můj obličej a kdybych stál, asi by se mi podlomili kolena. "Jsi nádhernej. Nevím proč to říkám, neměl bych. Ale nerad lžu a  fair play je u mě samozřejmostí." 

No... páni.

a/n: omlouvám se že je to tak short, ale mam něco s pravačkou a dost to bolí když píšu -.-