Ok, takže jste se konečně dočkali něčeho dalšího. Pro dnešek kapka poezie-snad se bude líbit. Takžééééééé čau u dalšího příspěvku! :D
Jo, a ještě jedna věc. Kdyby vás zajímalo, kdo že je ta holka na titulce, co se prochází v noci po malý vesničce, právě proběhla rozstřikovačem na fotbalovým hřišti a nese si boty v ruce, protože jsou mokrý a jít bosky je prostě pohodlnější-tak to jsem Já :D :3
Za pár hodin nastane svítání,
avšak stále slyším soví houkání.
Většina lidí s klidem spí,
ale já kráčím ulicí krokem pomalým.
Spánek totiž nepřichází,
noc za nocí,
a já se tu plahočím,
naprosto bez emocí.
Nespavost mě trápí-čím dál víc,
jenže mi nepomáhá zhola nic!
To proto tahle výprava
do temných zákoutí,
kde statečným chybí odvaha
a slabší se tu zhroutí.
Najednou však zaslechnu zvuk
-ihned vím, že to jsou kroky-
kousek za mnou stojí kluk,
takového jsem tu neviděla už roky!
Chci se zeptat, co tu hledá-
jsetli se mu pomoct nedá.
Najednou se zamračí
a ke mně se rozbíhá.
Já reagovat nestačím,
vidím, jak si rukama pomáhá.
Sraží mě na zem,
já padám.
Myslím si, že je blázen,
bránit se nezvládám.
Nemám tušení, co po mě může chtít-
vždyť nemám nic, co by mi mohl vzít!
Rychle se zvedám
-v očích mám bláto-
svou kůži lacino nedám,
bojovat stojí za to!
Otočím se na něj a zakřičím:
"Pro Boha živýho, nech mě už!!
Teprve pak si všímám, že v ruce drží nůž.
Jen se usměje
a pohne se mým směrem.
Najednou cítím chlad čepele,
procházející ým tělem.
"Ne!" Snažím se zařvat,
ale vyjde ze mě jen vzdych
a můj vrah propuká v hlasitý smích...
