The Coup! - Cz (One Direction)

part 14.

Pohled Abbie:

Políbil mě!

Ano,on mě políbil!

Ne,to není možné!

Ale ano,tenhle Louis mě políbil a já jsem se nechala.

Pomalu jsem se od ně odtrhla a odešla do kuchyně se napít.Viděla jsem,jak tam jen seděl a koukal,ani se nehýbal.Nechápu,co o do něj vjelo.Vždyť jsme se bavili,nebo snad ne? A on to musí hned takhle pokazit?

Líbilo se ti to.....Mluvilo moje svědomí.

To není pravda....Protiřečila jsem si.

Přeci se mi to nemohlo líbit,ale to bych hned přestalo,jdyby ne.Sakra,to je tak komplikovaný.

"Nechceš něco k pití?" Zeptala jsem se po chvíli ticha,když jsem byla v kuchyni.

"Ne to je dobrý,stejně asi za chvilku půjdu," s tím jsem musela souhlasit.Přeci u mě nebude spát,to ani omylem,co by mi udělal!Zabil mě?

Sakra,nad tím už nepřemýšlej!Kdyby tě chtěl zabít,už by to dávno udělal,měl už tolik příležitostí.....Křičí moje svědomí,ale já ho přesto nedokážu poslechnout.

Přišla jsem si k němu sednout a podívala jsem se na něj.

"Promiň," řekl slabím hlasem,že jsem ho skoro ani neslyšela.

"Proč jsi to udělal?" Ptala jsem se.

"Musela jsem to udělat,ale to asi nepochopíš...."

"Miluješ mě?" zeptala jsem se a přitom jsem na něj jen hleděla a čekala na odpověď,které jsem se dočkala.

"Jo,máš asi pravdu!Miluji tě!" Vstal ze sedačku a odešel pryč z domu.

Proč?Proč odešel? Řekla jsem něco špatně?

Nemohla jsem tu jen tak sedět a popíjet si vody,sebrala jsem se a běžela za ním.

Viděla jsem ho,když zašel do parku,kde jsme byli včera.

Šla jsem tedy za ním.

Pohled Louise:

Když se mě zeptala,jestli jí miluju,nevěděl jsem jak jí to říct,ale když jsem to konečně ze sebe dostal,musel jsem odejít.Nechápu proč.Dobrá situace a já jí nevyužiju a radši uteču.

Šel jsem do parku,kde jsem si sednu a přemýšlel.

Miluju jí,ale nedokážu s ní být.Nedokážu se jí podívat do očí a nevidět JÍ (tu co možná zabil).

Podívám se jí do očí a hned vidím,jaký doopravdy jsem.Jsem vrach,vrach co možná zabil holku,kterou miloval.Nechci jí ublížit.

Slyšel jsem kroky a poté si ke mě přisedla.

"Louisi,co se děje?" položila mi ruku na stehno.

"Nemůžu s tebou být."

"Proč ne?"

"Protože to prostě nejde.Miluju tě,ale sotva se ti teď dokážu podívat do očí.Máš je stejný jako ona,to je asi ten důvod,proč jsem tě políbil.Jsi jí neskutečně podobná a nechci ti ublížit," když jsem jí to řekl,vstala a odešla.Měla pravdu,jsem vrah a jen čekám na příležitost,kdy jí zabiju.

Pohled Abbie:

Proč mi tohle řikál.On mě doopravdy chce zabít.

Nemůžu tomu uvěřit.Je to jenom hajzl a nic víc.

Jediné co mi zbívá je,odstěhovat se a začít znovu.Hned jsem vzala mobil do rukou a volala mámě,která mi to vzala po prvním zazvonění.

"Zlatíčko,co potřebuješ?" ptala se

"Víš mami,já se chci odstěhovat!"

"Cože,proč?Jaký máš důvod?" docela jí to zarazilo,ale už jsem dospělá,musela s tím jednou počítat.Taky jsem nevěděla,že to udělám dřív,než dokočím školu.

"Jde o jednoho kluka,který mi hodně ublížil a v podstatě je to vrach a já chci pryč,nemůžu tu zůstat." Řekla jsem jí všechno,co jsem mohla,aby mi to dovolila.

"No tak dobře.Neříká se mi to moc lehce,ale je to tvůj život,tvůj boj a jdi si za svým snem ať se děje,co se děje.Ale než odjedeš,aspoň mi řekni,kde tě pak můžu najít."

"Jo neboj mami,všechno si zařídím a dám ti vědět.Ještě jednou díky.Ahoj"

"Ahoj." Típla to.

Vzala jsem si noebook a hledala různé země,kde by se mi to líbilo a asi vyhrál Londýn.Vždycky jsem tam chtěla a je to jediný místo,kam se Louis nevrátí,protože se to tam stalo a on nenajde odvahu,mě tam hledat.

Do půlnoci jsem měla všechno zařízené,jen si zbalit kufry a rozloučit se s kámoškama a se školou.

Áááá další díl je na světě :DD Tak co na to říkáte? :D Nic extra to není a ani né moc dlouhý,ale dneska budu mít perný den a nějak na to nemám čas,tak snad se bude líbit :33