Obyčejná holka ✔️

// Část 14. Já mám nápad! \\

Spala jsem na sedačce. Luccy mě zatahala za vlasy a já vstala. Beze slov jsme přišly do kuchyně. Jak jsem se ocitla doma? Uviděla jsem mamku. Hádá se s Petrem. Už zase. Povzdechla jsem si, když mi najednou někdo chytil ruku.

,,Pozor!" zakřičel a zatáhl mě dál od těch dvou. Ani nevím, kdo to byl. Petr vytáhl nůž a mámu ubodal.

,,Mami!" zaječela jsem.

,,Tess, co se děje?" pohladila mě po tváři Lola. Vytřeštila jsem oči. Rozhlédla jsem se okolo. Spala jsem u Sárky v bytě. Nic z toho se nestalo, byl to jen sen. Ulevila jsem si. ,,Proč jsi křičela mami?" uklidňovala mě Lola, ale zároveň se strašně vyptávala. Seděly jsme na sedačce už jen my dvě.

,,Zdál se mi hnusný sen," objala jsem si ramena a přitáhla kolena k bradě. Proč se mi zdálo o Petrovi a mamce? A proč ten nůž a konci? Fuj!

,,A už jsi v pořádku?" hladila mě po vlasech. Chovala se strašně starostlivě.

,,Jo, už ano," vydechla jsem a povolila svůj křečovitý sed. Právě k nám přišel Sam.

,,Všechno v pohodě? Slyšel jsem křik," zeptal se, když se protahoval.

,,Ano, jen zlé sny," mávla Lola rukou. Usmála jsem se umělým úsměvem a vydala se do kuchyně pro trochu vody. Potřebovala jsem se napít, vyschlo mi v krku. Vytáhla jsem si sklenku a napustila si čistou vodu.

,,Kdopak se nám to vyspal?" zašeptal někdo, kdo přišel do kuchyně až po mně. Trhla jsem sebou, protože jsem neslyšela žádné kroky.

,,Maxi! Vylekal si mě," okřikla jsem ho. Málem jsem upustila skleničku na zem. Tak takové leknutí mi scházelo. Přišel ke mně a taky si napustil vodu.

,,Jak jsi věděla, co u té bábi dělat?" ptal se mě. Šlo na něm poznat, že ho to zajímá.

,,Nevěděla, prostě mi to tak přišlo správné," pokrčila jsem nedůležitě rameny. Nejsem vědma, prostě jsem se řídila myšlenkami, u kterých jsem se domnívala, že jsou správné.

,,A ten obvaz? Moc dobře vím, jak to vypadá v koupelně," pozvedl obočí. On se ještě ptá?

,,Chtěla jsem ti pomoc. Uvědomovala jsem si, že se něco může stát, ale pro kámoše bych tam šla znovu," usmála jsem se na něj a konečně jsem odvrátila pohled od skleničky na něj.

,,Děkuju," poděkoval mi upřímným hlasem.

,,Nestojí to za řeč, vážně, vždyť jsem nic nenašla," mávla jsem rukou. Nechci, aby mi děkoval. Nic jsem nenašla a hlavně už mi poděkoval.

,,Ale šla jsi tam," přemlouval mě, jako bych snad měla uznat, že jsem udělala hrdinský čin.

,,Neděkuj. Moc dobře vím, že by jsi mi taky pomohl," ušklíbla jsem se na něj.

,,To je pravda," souhlasil se mnou. Oba jsme se na sebe usmívali a dál si povídali.

,,Můžu dál, drahoušci?" řekl komicky Sam, když vcházel do kuchyně. Usmála jsem se a pokynula mu, aby přišel. ,,Co se ti zdálo?" zajímal se. Úsměv mi okamžitě a sklopila jsem hlavu opět ke skleničce. Objížděla jsem prstem po okraji a koukala se do vody. Voda byla přeci zajímavější než klučičí přítomnost.

,,Ehm, půjdu... zkontrolovat Sárku," zakoktal se Max a vypařil se z kuchyně. Sam mu jen pokýváním hlavy poděkoval a přisedl si za mnou.

,,Co jsi viděla?" zajímal se. Same, prosím, netahej to ze mě.