Mother Nature [Příběh První]

Kapitola 10.🌙

Hannah

,,Stop! Stop!" zakřicela jsem.
,,Takže si to zopakujeme. Vy říkáte, že naši nepřátele jsou emoce, úplněk, ale taky lovci?!" řekla jsem zděšeně a zároveň naštvaně, protože nám slečna jaksi zapomněla říct pár dost důležitých informací.

,,Ještě si zapomněla na popel dubu," doplnila mě Elena.
,,Já se ztratila u té třetí věci," řekne Sophi lehkomyslně, ale pak, jako by si něco uvědomila.
,,Co vlastně byla ta třetí věc?" zamumlá si po chvíli znovu pro sebe a tentokrát se zamračí.

,,Emoce a úplněk se můžete naučit ovládat. Později už vám nebudou dělat problém. Ale stále tady zůstávají lovci, popel dubu a ostatní, kteří mají stejně nadpřirozenou schopnost," řekne znovu úplně klidným hlasem slečna Wiki.
Ten její klidný výraz mi během posledních pár minut už začíná opravdu lézt na nervy.

,,Počkat! Tu poslední věc jste předtím nezmínila," ozve se rozpačitě Maja.
A vypadáto, že každou chvíli propadne panice.
Ostatně to já taky.
,,Co tím chcete říct, že ostatní, jako my nás budou chtít zabít?!" šíleně jsem máchala rukama kolem dokola.
Přesně teď, bych potřebovala nějaký sáček, abych dokázala sklidnit dech na normální stav, nebo se jím aspoň udusit.
Co že jsem to chtěla před tou hodinou?
Aby to byl sen?
Jo, to bylo ono a myslím, že se absolutně za tu hodinu nic nezměnilo.
Nemůže si to ten Arcanum vzít zpátky?

Ne, že by se mi ten dáreček nelíbil... Líbí se mi, ale to okolo něho už tak hezký pohled není!
Wiki si povzdechne a posadí se na okraj pařezu.

,,Kdysi dávno-"
,,Já vám do toho nechcu nějak kecat, ale já bych byla mnohem radši za pár odpovědí a vysvětlení než za pohádku," ožene se Sophi a já poznám, že do kroužku vypuknutí hysterie a paniky přibil další člen.
Už zbývá jenom Elena.
Lehce otočím hlavu na stranu, abych se podívala, jak na tom je.
A víte co?
Beru to zpět.
Všechny jsme totálně v prdeli.
Jinak to prostě ani nazvat nejde.

,,Kdysi dávno žily živly, duchové a elementy pohromadě v klidu a harmonii," nenechá se slečna odbít: ,,Pak se ale strhl boj. Všichni se začali navzájem předhánět o to, kdo z nich je nejsilnější. Jeden živel zabíjel druhý živel. Přítel zabíjel přítele. Z dobrých se stali zlý."
,,A jak nám má tahle pohádka pomoct?" zeptám se nechápavě.

,,Chci vám říct, že boj se svádí dodnes. Ale někteří, jako vy, se již usmířili a společnou válku ukončili. Avšak... našli se i takový, kteří stále touží po moci."
Nevím, co to má slečna Wiki za talent, ale vždy, když nám chce dát odpovědi, tak dostanu akorát ještě víc otázek.

,,Jako my?" zeptám se nechápavě.
,,Jste jedni z mála, kteří už boj ukončily. To se ale nedá říct o tvé sestře Hannah," řekne a já z těch dvou vět slyším jenom dvě slova.
,,Mé sestře? Já nemám sestru," nebudu vám kecat, můj tep se zvýšil o dalších několik vysokých čísel.
,,Je to sestra tvého elementu,"
To to neumí říct rovnou?!

,,Ty a v podstatě tvá sestra, svádíté už několik tisíciletí nekončící boj. Důvod je prostý, každá máte vysokou moc, stejnou moc, ale kdyby jedna zabila druhou, měla by ji o mnohokrát větší. Kdyby tě zabila, stala by se tím nejsilnějším elementem, jaký kdy mohl tento svět spatřit. Naštěstí tvůj duch nesdílí stejné názory, jako ona. Chceš boje ukončit, ale pod jejím nátlakem musíš bojovat dál," dokončí konečně svou verzi příběhu.

Pamatujete ještě stále na to puzzle?
A ty dílky, které tam byli poskládané?
Tam teď jsou všechny kompletně rozbité.
Víc než puzzle mi to připomíná domino.
Stačí jeden dílek na to, aby spadly všechny.

,,Takže, abych přežila, musím zabít toho člověka, co chce zabít mě?" začínala jsem se do toho pěkně zamotávat a představa, že budu muset zabít někoho, kdo za to v podstatě nemůže, se mi dělalo zle.
Nechtěla jsem zabít někoho, kdo byl zcela nevinný.

,,Nemusíš zabít člověka. Stačí, když zabiješ ten element. Stačí, když si počkáš až se přemění daný člověk do daného elementu. Nemusíš zabít člověka," obrovský kámen nebo spíš celá hora, mi spadla ze srdce, když mi to slečna Wiki objasnila.
Ulevilo se mi, že nebudu muset zabít někoho nevinného.

Ale stále tady bylo to, že někoho zabiju.
Kdybych ho opravdu zabila, kdybych ten element jednoduše zprovodila ze světa, nevím jestli bych měla zpytovat svoje svědomí nebo být šťastná, že jsem zabila někoho, kdo napáchal víc škod než úžitku.
Já vlastně ani nevím, jestli jsem ráda za mou nadpřirozenou schopnost.
To ale ukáže pouze čas.

,,A co ti lovci?" ozve se pisklavý hlas Eleny.
,,Nechcete nám doufám říct, že nás budou po nocích v lese honit lidé s vidlemi a kopím?"
Těch spousta knich o upírech a vlkodlacích se na mě opravdu podepsaly.
,,Ne tak docela. Máš z části pravdu," zděsím se, když si znovu přehraju svou vyslovenou větu.

Prosím ať nemám pravdu s těmi vidlemi.
Nechcu nikde skončit jimi propíchnutá.
Nechcu skončit jako rožeň.
,,Už jich není tolik, jako před lety. Občas se zde však najdou i takový, kteří pokračují ve stopách svých předků. Neumí rozlišovat dobro od zla, a ani se to nikdy nenaučí," vzdychne a poslední část věty si spíš pro sebe zašeptá.

,,Nenajdou vás však, pokud se neprozradíte. Pokud vás na veřejném místě ovládnou silné emoce nebo úplněk a vy dostanete svou podobu v podobě elementů..." odmlčí se a zahledí se kamsi do dály.

,,Je jen otázkou času, kdy si pro vás příjdou. Nemají s nikým ani s ničím slitování. Dokázali by zabít i malé nevinné dítě," se zatajeným dechem ji každá posloucháme.
Které zvíře by bylo tak odporné, aby zabilo malé dítě?
,,To by neudělali," zakroutím nevěřícně hlavou a cítím, jak se mi hrudník zvedá čím dál tím rychleji.

,,Jsou to vycvičení vojáci bez emocí. Nic je nezastaví."
,,Jak to můžete vědět?"
Slečna Wiki na mě smutně pohlédne a já v jejich očích uvidím lítost smíšenou s bolestí.
,,Protože se to už stalo," se stálým nepochopením, kdo by něco tak odporného udělal, skloním hlavu.
,,Stalo se to kdysi, stane se to znova," Maja potichu zašeptá a podobně, jako ostatní je zaražená z posledních pár vět.
Musí existovat způsob, jak jim dokázat, že existuje i dobro.

Co jim v minulosti udělali, že by nemilosrdně zabili dítě, které tento dar vlastní.
Vždyť je to krásné, když dostanete něco, nad čím máte moc.
Můžete vyvolat příjemný letní vánek, který se ve velkých horkých dnech hodí.
Můžete vyvolat déšť v době sucha.
Můžete si udělat malý ohníček na kterém si spolu s přáteli můžete opéct marshmellou.
Můžete nechat kteroukoli rostlinu povzbudit k jejímu růstu.

Ale to oni nevidí.
Oni vidí šílenou vichřici, která odnáší střechy domů.
Oni vidí jen obrovské povodně a mohutné plameny ohně, které vše, co jim příjde do cesty zničí.
Na světě existují jen dvě věci, které jsou nekonečné.
Vesmír a lidská hloupost.
U toho prvního si ale nejsem jistá.

U mě není moc ve zvyku, abych četla citáty a podobné věci. Ale citát od Alberta Einsteina mi tak nějak utkvil v hlavě.
(Pokud nevíte o čem mluvím, jsou to poslední čtyři řádky této kapitoly.)

Zatím ahoooooooooooj.

MouchaForever