A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

20. - Vyhnanství? Ne, obětování!

Druhý den ráno si pro ně přišli, což ukázalo jednoznačnou odpověď na Tařino ultimátum. Nebránili se. Ani nemohli, přece nebyli v právu. Přesto však Tara cítila podivnou bolest. Vybral si pravidla. Gally upřednostnil pravidla před ní.

Když dorazili ke kůlům, které Gally nechal vystavět před branou do Labyrintu, uvázali nejdřív Terezu. Jakmile však přešli k Taře, vytrhla se jim.

"Pokud si teda vybral tohle, ať to udělá sám," štěkla a založila ruce. Pokud si vybral její obětování, tak ať tohle udělá on sám.

Winston se zamračil. "Ty si nebudeš vybírat, kdo tě-"

"Omyl, Winstone! Stále jsem Gallyho přítelkyní, tudíž druhá ve vedení!" 

Zrt, který vázal Thomase, se na něj podíval. "Možná by Gally měl," uznal. 

Řezník pokrčil rameny. "Fajn. Hlídejte ji," rozkázal a vyšel pro Gallyho. 

Tara mezitím očima našla Newta s Minhem, kteří stáli nedaleko. Byl to signál. A způsob, jak to zdržet. 

Winston se brzy vrátil s Gallym, který se mračil. Stavitel pak k blondýnce došel a sám jí utáhl provazy kolem zápěstí. 

"Tak sis vybral," sykla a probodla ho pohledem. Nemohla dát najevo to, jak ji jeho rozhodnutí bolí. Jak ji zlomilo. 

"Říkal jsem ti to. Kdybys nebyla hrozbou, tak se tohle neděje," odpověděl a pohled jí oplatil. 

"Gally, takhle nic nevyřešíš! Naše vyhnanství nic nevyřeší!" zakřičela Tereza. 

Stavitel se na ni podíval. "Vyhnanství? Ne. Obětování." 

Tara ztuhla. Obětování?! On je chtěl nechat zabít?! "Gally! To nesmíš!" vypískla a začala se kroutit. To přece nemohl myslet vážně! 

Otočil se k ní. "Je to jediná možnost. A touhle možností se s tebou rozcházím. Od doby, kdy jsi přijela, se tu dějí divný věci. A vůbec, nemůžu riskovat, že proti nám uspořádáš vzpouru," sykl na ni chlapec nabručeně. 

Stále tomu nemohla věřit. Tak tohle byl ten samý chlapec, který jí říkal, že ji miluje? Že by pro ni život položil? Kam se poděla ta prázdná slova, kterým tak naivně věřila? Dala mu přece všechno. Dala mu to, kým sama byla. Vložila do jeho natažených rukou srdce, které on právě rozdrtil na prach a nechal krvácet. Cožpak byl tak chladný? Tak bezcitný? 

Thomas jen zůstal opařeně stát. Věděl, jak moc jej milovala. Párkrát se spolu bavili. Byla to přece ona, kdo mu pomohl a přivítal jej v Placu, zatímco ostatní se jen smáli. To přece nemohl tak nechat! Zaškubal sebou, což byl signál pro Minha, Chucka a Newta. 

Newt praštil chlapce, kteří se pokusili Tommyho zastavit a Minho vytáhl mačetu, jíž čepel namířil na Gallyho. "Je mi líto, kamaráde. Ale chceme se dostat ven," řekl a obešel si ho, aby na něj viděl. 

Gally jen zatěkal očima, ale to už několik dalších přeběhlo na Newtovu stranu. Terezu, Thomase i Taru osvobodili, ale Gallyho pohled patřil jen Taře. "Taro..." 

Zamračila se, ale v očích jí probleskla bolest. Nemohla se na něj ani dívat, tak moc jí ublížil. "Nech mě na pokoji, Gally. Možná si to neuvědomuješ, ale ublížil jsi mi. A pokud je tohle cesta ven, tak toho chci využít. Nebudu tady zavřená jako laboratorní myš. A je jen na tobě, jakou cestu si zvolíš." 

Chvíli mlčel, jakoby zvažoval možnosti. A on je opravdu zvažoval. Má ji snad nechat jít? Už tak jí dost ublížil, ale stále ji miloval. Na druhou stranu tu ještě byla ta věc s pravidly. Pohlédl jí přímo do očí. "Upřímně doufám, že najdeš štěstí," řekl a otočil se k ní zády. 

Srdce jí začalo zrychleně bušit. Tak on odmítl? Jak ho tady mohla nechat? Vždyť...sliboval jí, že s ní odejde. 

"Taro? Nechci vás dva rušit, ale musíme jít," ozval se Minho netrpělivě. 

Otočila se k němu. "Jděte napřed. Dojdu vás," řekla klidně, ačkoliv třas jejích rukou a slz v jejích očích tomu moc nenapovídaly. 

Newt pokýval hlavou a, ačkoliv hrozně nerad, se s ostatními vydal do Labyrintu. 

Když ti dva osaměla, Tara jej doběhla a chytila za ruku. "Gally...můžeš s námi jít. Všichni můžete jít a dostat se ven," zašeptala. 

Otočil se na ni a překryl její drobnou dlaň tou svojí. "Nic bych si nepřál víc, Taro. Opravdu ne. Ale...zkus mě pochopit." 

Natáhla ruku a pohladila ho po tváři. "Gally, pojď s námi. Prosím. Už kvůli mně pojď. Dostaneme se ven a budeme spolu." 

Políbil ji do dlaně. "Jdi, Taro. A nezapomínej, že tě miluju." 

Sklopila pohled k zemi. Tak to nedokázala. Museli se rozloučit. Ale cožpak mu mohla dát sbohem po tom všem, co spolu zažili? "Gally, prosím. Rozmysli si to ještě," zašeptala naléhavě. Opravdu chtěla, aby šel s ní. Aby spolu byli šťastní. 

Dvěma prsty ji vzal za bradu a pozvedl ji, aby se na něj podívala. "Poslouchej mě, Taro. Rozhodl jsem se tak sám. A ani ty to nezměníš. Jen jdi a užívej si života, bažo." 

Z očí jí sklouzly slzy. Takže zůstával. Nemohla tomu zabránit. Nedokázala to. "Gally, pro-" Zbytek věty zanikl v jeho rtech, když ji políbil. Paže mu obtočila kolem krku a zavřela oči. Tak takhle se měli rozdělit? Posledním polibkem? 

Ani Gally sám z toho nebyl nadšený. Ale věděl něco, co ona ne. Že tohle Tvůrce akorát vyburcuje a pošlou na ně nějakou katastrofu. Obtočil kolem ní paže a tím si ji přitáhl blíž k sobě. Miloval ji. Hodně. A právě proto ji posílal pryč. Aby se ona zachránila. Aby žila dál. 

Do polibku vzlykla a odtáhla se. Nebylo to spravedlivé. "Gally, za boha tě prosím, pojď se mnou. Budeme spolu a svobodní," snažila se ještě. 

Opřel si čelo o to její, zatímco vzal její ruku do své a položil si ji na srdce. "Nezapomeň, že bude bít vždycky jen pro tebe. Jen a jen pro tebe, ano?" 

Zaškubala rameny a zavřela oči, ze kterých jí tekly proudy slz. "Prosím...nedělej mi to. Za boha tě prosím. Odejdi se mnou." 

Políbil ji na čelo a odtáhl se. "Jdi. Jdi a buď šťastná, princezno." 

Znovu oči otevřela. "Sbohem, Gally." 

Pohladil ji po tváři. Byla tak nádherná. Existovala bytost, které by i slzy slušely? Ano. A byla to právě ona. Nechtěl ji opouštět. Nechtěl ji nechat jít. Ale čas tlačil. Ručička se pohybovala a časovač odpočítával poslední chvíle do katastrofy. "Sbohem, Taro." 

Ta slova si oba pamatovali ještě dlouho poté, co dívka zmizela v Labyrintu. Musela, aby vůbec dokázala odejít. Aby ho dokázala opustit. Ta slova se jim zaryla do srdcí a oba věděli, že toho druhého nikdy neuvidí. A Gally s tímto vědomím přijal od rmuta bodnutí. Tara s tímto vědomím doběhla ostatní a nechala se od Newta obejmout. 

Pro oba se v tu chvíli rozpadl svět. Gally s jedem v žilách a Tara s obrovskou ranou v srdci. Ranou, která se nikdy nezahojila. Která zůstala otevřená i mnoho měsíců poté, co chlapce z Placu opustila. Kdy jej tam nechala a utekla. Kdy si neprosadila svou. 

Ahoj, moji zlatí Placeři :3 

Ano, opět přináším další kapitolku, plnou srdceryvného loučení. Slibuju, že po skončení prvního dílu jich moc nebude. Zatím :D 

Každopádně, jaký z té kapitoly máte pocit. Mně přijde taková...nemastná, neslaná :D Ale to už je na preferenci každého z nás :3 

Love you, guys <3 

Kájí°