My weird life

13. Kapitola

        ,,Něco jsme ti přivezli."
Tohle se mi v hlavě opakuje celých 5 minut, co stojím na tom schodě. Nikdy mi nic nepřivezli a ani jsem od nich nikdy žádný dárek nedostala. Ani tehdy, jak si mě přivezli, když jsem byla malá. Panebože, co by to jen mohlo být?!
         Přicupitá ke mě Afrodita a do ruky mi vloží celou tašku! ,,Můžeš jít do pokoje a tam se na to podívat, anebo jestli si unavená můžeš se na to kouknout až zítra." Řekla to jako bychom byli odjakživa nejlepší kamarádky. Ale já jsem unavená nebyla, nebo mě aspoň přemohla zvědavost a stejně bych zítra neměla čas, když má se mnou George bůchví jaké plány. Proto jsem se na oba podívala se strohým poděkováním a šla do svého pokoje. Za mnou zůstal jen široký ůsměv Mikela a k mému obrovskému překvapení jemné pousmání Afrodity.
        Ve svém pokoji jsem si sedla na postel a k sobě si přitiskla tašku s neznámými dárečky.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------

         Už jsem uléhala do postele. Dostala jsem plno úžasných věcí, ze kterých mě nikdy nenapadlo, že budu tak nadšená. Mám nové oblečení kosmetiku a pak obálku do které jsem se ještě ani nepodívala. Ale jsem tak unavená, že už nemám ani sílu radovat se tak bláznivě. Proto jsem se rozhodla, že se na to radši mrknu ráno, to budu mít čas. Stejně vstávám zbytečně brzy tak to ničemu neuškodí.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

          Achjo blbý budík, že já šla spát tak pozdě! V tom si vzpomenu, že mám vlastně pořád tu neotevřenou obálku... musím se jít konečně kouknout!
          V obálce najdu peníze...ale k čemu to by mě zajímalo. Z tohoto důvodu sejdu dolů v domnění, že by ještě někdo mohl být doma včetně George. Po prohledání obýváku slyším tlumený rozhovor v kuchyni. Zajdu se podívat, kdo tam je a po zjištění, že tam sedí Mikel s Afroditou, vyřknu bez otálení otázku, kterou mám na jazyku.
,,Na co jsou ty peníze v obálce?" dojde mi, že i když si to moc nezaslouží tak jsem se jich nezeptala zrovna vděčně.
,,Tedy chci říct že...vám strašně moc děkuji, co jste mi přivezli, ale přemýšlím jestli ty peníze nemají nějaký účel." rychle se opravím. Slova se ujme Afrodita. ,,No ty peníze mají svůj účel, ale jestli si je potřebovala na něco jiného můžeme to zrušit." Odpoví jemně. ,,A k čemu by byly?" Zeptám se už zoufale. ,,No napadlo nás...jestli by si nechtěla pejska?" Zeptá se. No to si děláte legraci?! Tady už fakt něco nehraje. Absolutně ničemu nerozumím. Jakto, že tak najednou jsem pro všechny jako milující člověk? Ale na druhou stranu mám obrovskou radost! A proto ihned souhlasím. Afrodita už se odebírá ke dveřím  a proto mi ještě řekne, že ho můžeme v úterý přijet vyzvednout.
        Pak už si jen odhopsám zpět do pokoje s mnohem lepší náladou než ráno. Tak a teď být ještě připravená na určitě velmi trapný den(díky mé zbrklosti a nervozitě) strávený s Georgem.