Obyčejná holka ✔️

// Část 18. Hádky \\

,,Jamesi?" zakřičela jsem, když jsem ho uviděla. Stál u nás se založenýma rukama a mrzutým pohledem. Správně, to on křičel.

,,Já tu nemám tanečníka. Myslím, že souhlasím. Přijdu na sto procent. Co to jako bylo?" křičel na mě. Když opakoval mé věty, nastavil trapný hlas.

,,Tak to vůbec není!" zakřičela jsem vytočeně. Pustila jsem se zmateného Bena a přišla k Jamesovi. ,,Nikde jsi tu nebyl a Ben za mnou úplně normálně přišel!" vysvětlovala jsem mu svoje rozhodnutí.

,,A kde ses byla rozhlížet?" vyčítal mi. Panebože, Jamesi, přestaň být tak žárlivý.

,,To snad nemyslíš vážně!" vykulila jsem oči a vykřikla.

,,Hej, kámo -"

,,Vůbec na mě nemluv!" zarazil James Bena ještě, než stihl něco říct. Tak ten byl hezky vytočený.

,,Hele, jen chci říct, že za to Tess nemůže! Přišel jsem k ní já, tak se uklidni!" vmísil se mezi nás Ben s rázným tónem hlasu, tentokrát bez zastavení.

,,Zavři klapačku! Prostě nemluv!" zašklebil se James. V tu chvíli jsem z něj vycítila velkou dávku alkoholu.

,,Nech toho, chtěla jsem tě najít a tančit s tebou," udělala jsem krok blíž k Jamesovi.

,,Nebuď směšná," zavrtěl hlavou James a byl na odchodu. Dělá si srandu? Jeden tanec?

,,Jamesi! Jamesi, zastav se!" okřikla jsem ho. Zastavil se a otočil se zpět na mě. Wohou, to nebylo zas tak těžký.

,,Co po mě chceš víc?" koukal mi do očí. Vypadal zdrceně, i když nebyl důvod, aby byl zdrcený.

,,Byl to jen jeden tanec, sakra. Tak se přestaň chovat jako malé dítě a pojď si zatancovat teď," přesvědčovala jsem ho. Koukala jsem do zelenomodrých očí, co se nehodlaly jen tak vzdát své pitomé myšlenky o jednom tanci s Benem. Myslela jsem si, že snad ani náš oční kontakt nevydržím. ,,Ale chápu, naštval ses," ustoupila jsem od hádky a nechala ho naštvaného. Odstoupila jsem od něj asi třemi kroky dál. Podívala jsem se na něj a pak odcházela na chodbu. James se rozběhl za mnou a chytil mě za předloktí. Nechápu ho.

,,Tohle jsem přehnal, omlouvám se," omluvil se, jakoby si to nejspíš uvědomil. Jenže mě vytočilo jeho chování. Vím, že to způsobil alkohol, ale co? Má si rozmyslet, co dělá!Otočila jsem se na něj. Zase se mi zakoukal do očí. Stáli jsme beze slov. James se začal přibližovat. Stála jsem pořád na místě jako politá vroucí vodou.

Je to James, můj nejlepší kamarád, nemůžeš ho políbit! - radil mi mozek. Ty jeho oči jsou naprosto dokonalé. Kašli na to, jedním úletem nic nepokazíš - radilo mi srdce.

,,Tess?" oslovil mě někdo se značnou otázkou v hlase. Musel přijít. Mohl to být úžasný pocit, ale on to musel zkazit.

,,Sakra," zaklel James šeptem. Oddálil se ode mě a zvedl hlavu. Taky jsem věnovala pohled tomu dotyčnému.

,,Chci mluvit s Tess," požádal dotyčný. James se na mě podíval a pak odešel. Nešlo rozeznat, jaký výraz ve tváři vlastně měl. Otočila jsem se čelem ke zdi. Opravdu jsem teď nechtěla s nikým mluvit.

,,Tess, co to bylo? Říkala jsi, že je to tvůj kámoš! Viděl jsem vás hádat se. Co to sakra bylo? Stalo se něco? A vůbec! Máte mezi s sebou něco silnějšího než kamarádství?" vyjel po mě miliony otázkami Sam. Ano, stál tam Sam. Náhodou sem přišel. Nemluvila jsem na něj, neodpovídala, prostě nic. ,,Tess, mluv!" pobídl mě. Nereagovala jsem ani na toto. Ignorovat se mi ho dařilo. ,,Sakra, Tereso, mluv se mnou!" naštval se, přišel ke mně a otočil mě za rameno. Opravdu jsem ho tím nereagováním naštvala. Nadechla jsem se zhluboka. Už mě to opravdu nebavilo. Byla jsem daleko víc naštvaná než on.