A Traitor (The Maze Runner CZ)✔

21. - Závislost na lásce.

Tara se brzy připojila k Placerům, kteří čekali nedaleko. Slzy jí stále tekly po tvářích a raději ani nepromluvila. Věděla, že by ji zradil hlas. 

Newt ji chytil za loket a přitáhl k sobě. Jako Máma se nemohl dívat na to, jak je jedno z jeho dětí nešťastné. Pohladil ji po vlasech. "Klid...bude dobře, hm?" zašeptal a pohled tmavě hnědých očí zabodl do těch Thomasových. 

Blondýnka skryla tvář do jeho hrudi. "On tam zůstal...mohl jít s námi, ale zůstal," šeptala se vzlyky. 

Thomas k nim přešel a položil jí ruku na rameno. "Udělal to, protože tě miloval, Taro. On chtěl, abys žila. Abys byla šťastná, rozumíš?" 

Odtáhla se od Newta a přikývla. "Musíme jít. Pokud se máme dostat ven," řekla a podívala se na Minha, aby je vedl. 

Běžec přikývl a ukázal na obrovskou sedmičku. "Nejsme daleko, ale musíme hýbnout zadkem, jestli nechceme potkat naše kamarády rmuty." 

I Newt s Thomasem pokývli a nechali jít ostatní před nimi, aby měli chvíli soukromí. Když je ostatní předběhli, Thomas se na blonďáka podíval. "Zvládáš to?" 

Pousmál se. "Neboj, Tommy, nejsem tak zbytečnej, jak Minho říká," řekl a pocuchal druhému chlapci vlasy. 

Černovlásek jej vzal za ruku a políbil ho do dlaně. "To si nemyslím, anděli. Nikdy bych o tobě nepochyboval."

Newt roztáhl koutky do úsměvu. Nyní věděl, že si ten chlapec ukradl jeho srdce. Že by ho nikdy nezradil. "Tebe mi snad seslalo samo nebe, Tommy," řekl a pohladil jej po tváři. 

Pousmál se a obtočil kolem drobného tělíčka paže. "To ne, Newte. Ty jsi anděl, který mne zavolal. Anděl, který na mě čekal," zašeptal a spojil jejich rty v jemném polibku. 

Druhý chlapec mu obtočil paže kolem krku, čímž si ho přitáhl blíž. Stále z něj byl unesený. Kdo by taky nebyl, kdyby jim do náruče spadl anděl, že? 

Thomas se po chvíli odtáhl a opřel si čelo o to jeho. "Až se odsud dostaneme, tak budeš v bezpečí. Slibuju." 

Bývalý běžec si povzdechl a stáhl ruce dolů. "Tommy...co s námi venku bude? Zapomeneme snad na všechno?"

Černovlasý chlapec se zarazil. On to chce ukončit? "Newte...myslel jsem, že to bude pokračovat. Že pořád budeme spolu." 

"Všiml sis někdy toho, jak se na tebe Tereza dívá? To nemá cenu, Tommy. Oba víme, že to bylo na chvíli. Bylo to nádherné, ale...venku tě čeká lepší budoucnost. Bude ti tam venku líp, věř mi," řekl blonďáček. Pak se otočil a odkulhal za ostatními. 

A Thomas? Ten tam zůstal beze slova stát. Zaražený. Nemohl tomu věřit, že tohle řekl. Že ho nechal. Byl snad den, kdy všichni svoje partnery nechávali? Kdy je odkopli? Jen mohl sledovat jeho mizející záda. Jeho kulhající nohu, jež jej zpomalovala. Tak takhle se cítil někdo, komu utíkalo štěstí? Někdo, kdo ztratil všechno? Nyní Taru chápal. Ale on měl na výběr. On ještě mohl něco udělat. Jenže Newtovi nemohl bránit. Pokud se tak rozhodl, musel to rozhodnutí akceptovat. Nesměl jednat jen dle svých potřeb. Své touze po lásce, která začínala přerůstat v závislost. V závislost na tom jemném chlapci, který pro něj byl přítelem, mámou, milencem. 

Slzné kanálky začaly pracovat, když do mozku doputovala informace o tom, co se stalo. Jakoby jej teprve nyní probodla ostrá čepel s trny napuštěným jedem. Jedem, který chladil jeho srdce, aby zůstalo necitelné. Necitelné, přesto plné té bolesti. Necitelné, přesto stále chovající ty city. Krvácející a nikdy se neuzdravující, protože blonďáček stál za všechnu lásku světa. A nyní jej ztratil. Nechal ho odejít, aby ho netrápil. Ale trápil se i Newt? Věřil že ano, protože měl obrovské srdce. Srdce, které by pojalo veškerou bolest, aby ostatním dalo tu lásku, kterou chtěli. Přesto se na Thomase nedostalo. Zůstal tam stát jako opuštěné kotě. Stroj, který nebyl potřebný. Věc, která byla stará. 

Vzpomínal si na ten den, kdy se mu vyznal. Kdy si vrazil do těla rmutův jed a veškeré city k Newtovi se vyjasnily. Tehdy pochopil, proč se mu srdce tak rozbušilo, když jej poprvé uviděl. A když si vzpomněl na to, co se dělo před Labyrintem, jen mu to roztáhlo koutky do úsměvu. 

Thomas seděl za počítačem a díval se na stav bílkoviny v těle jednotlivých subjektů. Když si však na snímku všiml blonďaté čupřiny, kterou by poznal kdekoliv, ztuhl. Tak on měl být další subjekt poslaný do Labyrintových testů? Jasně si zapamatoval to slovo, kterým jej označili. Spojovník. 

Okamžitě se vymrštil z otočného křesla, které zakvílelo pod jeho prudkým zacházením. To jej však nezajímalo. Bílý plášť pleskal kolem kotníků, když běžel do místnosti, kde shromažďovali subjekty. Bez vyzvání tam vrazil. "Dost! Proti tomu protestuju!" zaječel hystericky. 

Drobná blondýnka, která hlídala subjekty, se ohlédla. "Thomasi? Co tady děláš? " zajímala se a odstoupila od válce, ve kterém byl chlapec, kterého hlídala. Ke kterému cítila něco víc a Thomas to věděl. 

"Newta...chtějí tam poslat Newta!" vypískl a prosebně na ni pohlédl. 

Ztuhla. Přece...slíbili, že Newta nepošlou. Slíbili to. "Promluvím s nimi. Zkus na něj dávat pozor a nikam ho nepouštěj. Sám víš, jaká Tereza je. Aspoň v tomhle." 

Přikývl a pohlédl na chlapce ve válci. "To je Gally?" zajímal se, když si ho prohlédl. Nedivil se, že se jí líbí. Byl atraktivní, to musel uznat sám. 

Pokývala hlavou a položila na válec dlaň. "Zítra. Zítra ho tam posílají," špitla a po tváři se jí skutálela jediná slza. 

Položil jí ruku na rameno. "Dostaneme je ven. Víš to, že?" 

Pohlédla na něj a přikývla. "Jo. První půlka už odešla. Druhá čeká na odeslání." 

"Výborně. Zatím se drž v pozadí. Potřebuju někoho, kdo mi bude krýt záda, kdyby se to podělalo."

Slabě se pousmála a cestičku od slzy si otřela. "Dojdu za nimi. Počkej tady," řekla a brzy vyběhla z místnosti, takže Thomas opět osaměl. 

Chtěli mu vzít Newta. Sebrat mu tu část srdce, která mu byla nejdražší. A nejhorší bylo to, že kdyby se jim to podařilo, tak by Tereza měla volnou cestu. Nejen k němu, ale k Newtovi. Toho anděla nenáviděla už proto, že Thomas patřil jemu. A to nemohl dopustit. A dokud Tara byla na jeho straně, měl naději. Měl naději na to, aby Newta ochránil a dostal ho pryč. Aby spolu odjeli a byli daleko od ZLOSINU.

"Tome?" 

Chlapec sebou trhl, když se za ním ozval dívčí hlas. A zrovna hlas, který nerad slyšel. Tereza. Podíval se na ni. "Co?" 

"Jen jsem chtěla vědět, kde jsi," řekla a došla k němu. 

Přikývl. "Už jdu. Jdi za nimi," řekl tónem, kterým ji jasně poslal pryč. Nechtěl ji vidět. Chtěl být sám. Už kvůli tomu, co Newt řekl. Už kvůli tomu, že mu ublížil anděl, od kterého to nečekal. Už proto, že si to chtěl srovnat v hlavě a přesvědčit jej, aby se k němu vrátit, ačkoliv to bylo proti jeho svobodnému rozhodnutí. 

Pohlédla mu do očí. "Jsi v pořádku, Tome? Newt říkal, že se ti neudělalo dobře." 

"Hm," zabručel a protáhl se kolem ní, aby došel ostatní. Neměl ji rád. Hlavně ne proto, co udělala. Ne proto, že na Newta poslala rmuty a kvůli tomu zemřel ten druhý běžec. George. 

Jen protočila očima a vyšla za ním. Nyní bylo jasné, co se stalo. A jí to jen hrálo do karet. Nyní jej mohla mít pro sebe. Jen pro sebe. 

Ahoj, moji zlatí Placeři. 

Hádejte, kdo přináší další kapitolku? Ano! Kájí <3 :3 

Každopádně tu máme problémy se vztahem Newta a Tommyho :/ Rvalo mi to srdce to psát, to mi můžete věřit :/ 

A pak ten flashback, kde se Tommy potkal s Tarou. Cosi spolu plánovali, copak to asi bylo, hm? :3 

A nakonec Tereza. Ta svině mi snad nepřestane pít krev a hýbat žlučí. Fakt jí mega nesnáším, proto z ní udělám trochu (trochu hodně) větší svini, než byla předloha :D 

Jsem zvědavá na vaše teorie a upřímně doufám, že mě Kapitán nezabije :D :D 

Love you, guys <3 

Kájí°